7 stolních her pro předškoláky

1. Dobble: Hračka roku 2013

„Dobl“ je postřehová hra pro 2–8 hráčů. V roce 2013 ji odborná porota složená z výrobců hraček a novinářů vyhlásila hračkou roku. Pochází z Francie, je stará teprve 7 let. Hra je v praktické plechové krabičce, kterou můžete nosit s sebou.

Existují 3 varianty: Dobble, Dobble Kids (pro děti do 3 let) a Dobble Chrono (vyšperkovaná dražší varianta). Testovali jsme základní variantu Dobble.

Hra obsahuje 55 kulatých kartiček s namalovanými symboly, na dvou kartách je vždy jen jeden stejný symbol a o jeho hledání tu jde. Dobble zahrnuje 5 miniher: V některé se karty odhazují, v jiné kradou nebo berou z balíčku, vždy jde ale o postřeh a rychlost.

Nejmenším stačí, když na ně někdy počkáte, aby našli shodné symboly. Bezvadná hra a náš rodinný favorit, zahrají si ji rádi i dospělí. Děti ji dokážou hrát i samy bez naší pomoci. Dá se hrát i na cestách, jen nesmí foukat vítr.

2. Mikádo: pro jemnou motoriku

Mikádo známe asi všichni nebo alespoň „Husákovy děti“. Chemoplast vyráběl ve velkém balíčky po 41 špejlích, se kterými si hrály děti v celém Československu. Původně ale bylo mikádo dřevěné. Hra pochází z Evropy, i když její název zní poněkud japonsky.

Barvy, materiály i pravidla se liší. Každý si to hraje po svém, někdo tahá špejle jen prsty, někdo si pomáhá jinými špejlemi. Někdo počítá jen počet tyček, někdo je i bodově hodnotí.

Výborná hra na jemnou dětskou motoriku. Ale občas je to o nervy, děti se hádají, že viděly, jak se pohnula jiná špejle, ty občas padají pod stůl nebo je děti lámou. Mikádo se hodí jen na větší rovný stůl bez děr a ubrusu. Dá se nosit všude s sebou, stačí špejle spojit gumičkou a je to.

3. Černý Petr: první karetní hra pro nejmenší

I tuto hru si asi z dětství pamatujeme všichni. Jde o karetní hru, v níž prohraje ten, komu v ruce zůstane karta nazvaná „Černý Petr“ poté, co hráči vyložili všechny nalezené dvojice na stůl. Hraje se leckde na světě, je pro 3–6 osob. Hra obsahuje 33 karet, z toho je 16 dvojic a jedna karta s Černým Petrem.

Je to první karetní hra, kterou s dětmi hrajeme. Obě mají problém udržet karty v ruce a vyrábět si z karet vějířek. Bertička vyrobený vějířek nějaký čas udrží, Jáchym jen chviličku. Přemýšlela jsem proto, že jim pořídím držák na karty. No ale hlavní problém téhle hry jsou nervy. Děti se hodně hádají, trpí, když mají Černého Petra, a navíc je asi klasika, že někdo brzy ohne roh nechtěné karty, aby ji pak poznal a už si ji od spoluhráče nevytáhl. A zase: Nesmí foukat vítr, nesmí být díry ve stole, jinak karty padají na zem.

4. Pexeso: pekelně se soustřeď

Pexeso vzniklo podle japonské hry se škeblemi zvané Kai awase. Říkáme mu Pexeso, což je zkratka sousloví „PEKelně SE SOustřeď“, což byl název televizní soutěže z 60. let.

Pexeso je klasika. To naše děti hrají už dávno. Pro nejmenší máme speciální velké tvrdé kartičky s krtkem, které se dobře otáčejí i dvouletým prckům. Jak rostou, kartičky se mohou zmenšovat, je jich stále víc, až se dostanete na klasické číslo 64 karet. Hráči hledají dvojice, vyhrává ten, kdo jich má na konci nejvíc.

Pexeso jde oběma, takže se moc nerozčilují, jen jsou často netrpělivé, když vědí, kde je hledaný obrázek, a chtějí ho samy otočit. No a taky nedokážou bez pomoci dospělých udržet kartičky v mřížce a občas mají tendenci vracet otočené kartičky jinam, než kde je vzaly. I pexeso se dá hrát jen na větším stole bez děr, a pokud venku, tak jedině za dobrého počasí.

5. Domino: obrázková varianta pro nejmenší

Tuto původně asijskou hru do Evropy dovezl Marco Polo na konci 13. století a odtud se rozšířila do celého světa. Hra je pro 2–8 hráčů. Existuje hodně variant, různé počty kamenů, různá pravidla i způsob přikládání.

Pro děti opět existují velké kartičky s obrázky. Obrázkové domino baví obě děti a moc se u něj nerozčilují. Máme hodně dětskou variantu, tak mám podezření, že tuhle hru Bertička hraje jen menšímu bráškovi pro radost.

6. Člověče, nezlob se!: trochu nuda

Taky klasika. Původ má v prastaré indické hře Pačísí známé již v 7. století. Do Evropy ji přivezli Angličani na konci 19. století. Opět i zde existuje mnoho variant pro malé i větší. Když máte hrací desku s pěknými obrázky, i prcky to baví. Počítat můžete za ně a radit jim, co a jak. Existují i magnetické a skladné varianty na cesty.

Tato hra ale zatím není náš favorit, je to pro ně zdlouhavé a málo akční. Mnohem víc se vyřádí u poslední hry Kloboučku, hop!.

7. Kloboučku, hop!: velká akční zábava

I když počítat musíme za ně, hru obě naše děti milují. Taky je to předrevoluční klasika. Hraje se v ní i mistrovství světa. Ke hře stačí hrací terč, odpalovací rampa a 9 různobarevných kloboučků. Hraje 2–5 hráčů. Postavíte si rampu, před ní terč a pak střílíte kloboučky. Jak bodujete a kolik kol hrajete, záleží jen na vás.

Je to moc objemná hra na cesty a navíc by hrozilo, že se poztrácejí kloboučky, ale jako hra na doma je výborná. Děti si pohrají samy, počítat výsledky nepotřebují a u žádné jiné hry se tak hlasitě nesmějí.

Zkoušeli jsme také Blechy, ale nedokázala jsem s nimi skákat do kalíšku ani já, natož děti. Podobný neúspěch měla kvarteta. Pro předškolní děti jsou zcela nevhodná. Děti neudržely všechny karty v ruce a hlavně vůbec nechápaly, o čem ta hra je. Co ale prý má být pro ně a co se brzy chystáme vyzkoušet, jsou hry: Umí prase létat, Želví závody a Activity pro děti.