Brali jsme se po čtyřech letech vztahu. Zásnuby proběhly pod Petřínem, večeře na Nebozízku. Svatební obřad v mém rodném městě v krásném kostele se mší a focení v parku a na zámku.
Pro nás ženy je to jako pohádka, i když si tu pohádku musíme zařídit, protože chlapi vám neřeknou, jakou výzdobu si přejí nebo jak si představují chod svatby.
U nás to měl manžel jednoduché. Přišel s termínem svatby 7. 7. 2007, aby se mu to dobře pamatovalo. Domluvili jsme se na jídle a pomáhal i při svatebních koláčkách. Já jsem pak zařídila svatbu, a on si vzal na starost stavbu.
Každý člověk potřebuje pocit bezpečí, jistoty, zázemí a hlavně, získáte tím novou rodinu.
Je nesmírně důležité, aby oba ve vztahu věděli, co od svatby čekají. Zda věří slibu, kterým si slíbí lásku, úctu a věrnost. Je to začátek něčeho krásného v životě, kdy se doopravdy stáváte jedním. Jste na všechno dva a společně tvoříte rodinu.
Pro mě to byl nejkrásnější okamžik v životě, i když tomu musíte "trochu" pomoct. Všechny otazníky se vyřeší a zůstává vám radost v srdci. Nám zůstane i něco jiného. Dohodli jsme se, že zažijeme opravdovou svatební noc. A tak zítra mám termín porodu. Až teď mi došlo, jak krásně jsme si to období krásně užili a jak moc nás to sblížilo. A co bude dál? Pěkný kolotoč, ale my si ho pustíme tak, že nás nebude bolet hlava.
Přála bych všem, kteří se rozhodují pro sňatek, aby se jim splnil jejich vlastní sen. I když kolem sebe vidíte samou nevěru, rozvody, stát se za vás nepostaví. I když je rodina základ státu, jste na tom lépe jako druh a družka. Věřte, že v rukou máte váš vztah a vaše štěstí pouze vy. Svatba je začátek krásné zodpovědnosti.

J. Kadlecová