Alergii lze poměrně snadno definovat jako nepřiměřenou reakci naší imunity (obranyschopnosti) na miniaturní podněty z okolí. Je to vlastně stav, při kterém organismus vnímá některé látky z vnějšího světa jako látky škodlivé, byť jsou svou podstatou prakticky neškodné. Látky, které jsou schopné takovou reakci vyvolávat, se nazývají alergeny.
Slovo alergie vzniklo složením řeckých slov allos (= jiný) a ergon (= práce), tedy volně přeloženo jde o cosi, co „pracuje jinak“.
Alergický zánět
Alergeny jsou obvykle bílkoviny jak rostlinného, tak i živočišného původu. Zdravý jedinec tyto bílkoviny toleruje, naproti tomu alergik na jejich přítomnost reaguje prostřednictvím své obranyschopnosti alergickou (nebo chcete-li přecitlivělou, přemrštěnou, nadměrnou, zkrátka jakousi „hysterickou“) reakcí.
Lékař vidí alergii především jako proces, který může poškodit jak jednotlivé orgány, tak i celý organismus. Přecitlivělá reakce totiž poškozuje tkáně, ve kterých probíhá, obvykle ve sliznicích a na kůži. Tomuto stavu se říká
alergický zánět a nachází se nejčastěji ve sliznici dýchacích cest (rýma, průduškové astma), v kůži (například pod obrazem dobře známého ekzému nebo klasické kopřivky) či v trávicím traktu (pak očekávejme například nechutenství, zvracení, bolesti a především alergické průjmy).
Alergie a genetika
K propuknutí alergického onemocnění jsou potřeba dva nezaměnitelné faktory. Faktor vnitřní – dědičný a faktor vnější – spouštěč. Alergie má genetický podklad. Ale pozor,
i zcela zdravým rodičům se může narodit alergické dítě, geny se popletou až při splynutí vajíčka se spermií, bývá to kolem 10 % potomků. Pokud je ale postižen alergií otec, riziko onemocnění stoupá na 40%, u matky alergičky se riziko alergického onemocnění dítěte zvýší až na 50 %. A v případě, že jsou postiženi jakýmkoliv alergickým onemocněním rodiče oba, pak je nutné počítat s budoucí alergií jejich dětí v 70 až 100 %.
Atopik
Nositelem genů pro alergické onemocnění je atopik.
Toto slovo opět vzniklo z řeckého jazyka, atopos (= neobvyklý, podezřelý).
Atopie je tedy dědičně podmíněný sklon k tomu, aby se člověk stal alergikem. Atopie ale ještě nemusí znamenat nemoc, jde o pouhou dispozici. Atopik odpovídá na přítomnost alergenů svou obranyschopností, velmi zjednodušeně řečeno produkuje proti alergenům protilátky – resp. alergické protilátky. Jedná se o imunoglobuliny, označované velkým písmenem E (mezinárodní zkratka IgE).
Klasické alergické onemocnění propukne v průběhu života u tří ze čtyř atopiků. A procento atopiků - a tak i alergiků - celosvětově nezadržitelně stoupá. Zatímco ještě v polovině minulého století bylo atopiků sotva několik procent, dnes je atopiků neuvěřitelných 40 %, takže jednoduchým přepočtem máme v lidské populaci 30 % alergiků. Platí to i u nás, takže každý třetí Čech má s alergickou reakcí, resp. s alergickým zánětem své vlastní zkušenosti.
Zdroje alergenů
Zdrojem bílkovinných alergenů jsou
• pylová zrna,
• roztoči – samotná tělíčka či jen jejich výměšky,
• zvířata - alergeny srstí, ale i jejich lupy, sliny, stolice, moč apod., dále
• venkovní i domovní plísně - resp. plísňové spory, nebo-li plísňové výtrusy.
Nesmíme zapomenout ani na nebezpečné • alergeny hmyzí - jedy, sliny i výměšky,
• alergeny potravinové včetně přídatných látek – Éčka,
• léky,
• chemii každodenního života - kosmetiku, prací, čistící a jiné drogistické prostředky, lepidla, laky,
• oděvy
• a v neposlední řadě jde o mikroorganismy, a to infekční i neinfekční - bakterie, viry i parazité.
Výčet je tedy velmi široký, přesto alergii může způsobit asi jen 0,2 % všech známých bílkovin okolní přírody. Tyto bílkoviny - spouštěči alergického onemocnění - se mohou dostat do organismu vdechnutím, požitím, kontaktem či přímo proniknutím do kůže (píchnutí či kousnutí hmyzem, injekcí apod.).
Na Babywebu také najdete:
Alergie na bílkoviny kravského mléka
Dětské nemoci spojené s kožní vyrážkou
Alergie – lze jim předcházet?
Atopický ekzém