Jsem mamka Honzíka, kterému byly tři roky právě 1.2.2009. Takže první den v jeho MŠ mám v živé paměti.

První zkušební dopoledne:
Již večer než šel Honzík spát, jsem mu vyprávěla jaký bude ten druhý den, že jde za dětmi do školky, budou tam nové hračky, ale také jiné děti a jiní učitelé.
No co, on byl v pohodě, nevím jestli přesně rozuměl obsahu mých slov, ale klidně usnul. Jen já do rána skoro nespala jak jsem byla nervózní.
Ráno jsme vyrazili ven „jako obvykle“. Došli jsme do školky…pochopitelně, že já byla úplně zelená nervozitou, jak to dopadne.
Načež Honzík (který už byl školku okouknout před časem ale stále se mnou) ze sebe mezi dveřmi strhal oblečení, naházel okolo sebe, ani se nestihl rozloučit a za bujarého veselí vyrazil do třídy odkud slyšel děti.
Já posbírala jeho svršky a pádila za paní vychovatelkou probrat co a jak např. kdyby nejedl, kdyby brečel, kdyby ….
Celé dopoledne jsem svírala mobil v kapse a pak nastala hodina kdy jsem si ho měla jít vyzvednout. Pochopitelně jsem před školkou byla o mnoho dříve.
Honzík se semnou přivítal nadšeně, zato paní vychovatelka již tak nadšená nebyla: Honzík nebrečel, docela i jedl, ovoce si šel sám přidat, oběd si také přidal ale již nedojedl.
Zato celé dopoledne lítal s dětmi, paní učitelku naprosto ignoroval…no zkrátka byl úplně rozjařenej z toho, že má hromadu dětí.
A já celé odpoledne poslouchala jak „dití“(ještě neumí říci děti) tohleto a tamhleto dělali a Honzík s nimi ….
Od té doby se nesmírně do školky těší, se mnou se prostě nudí.

Zuzana