Vypadá to vlastně velmi jednoduše. Pokud jeden z páru opravdu zjistí, že toho druhého nemiluje, žádné komunikační ani jiné dovednosti nepomohou, aby spolu žili plnohodnotný párový život.
Ano, mohou se mnohému naučit a mohou spolu také celkem kvalitně dál žít. Pokud se však nemilují, bude jim v partnerském životě něco scházet. To “něco”, čemu se říká intimita. Intimita, vzájemná úcta a náklonnost.
Blízkost
Intimita je blízkost, můj manžel ji kdysi pro mne pojmenoval takto: jsou věci, které prostě nechci sdílet vůbec s nikým jiným než právě s tebou a které potřebuji sdělit také nejprve tobě.
Nepleťme si intimitu se sexem. Kvalitní sex ještě nezaručuje, že partnerství je šťastné a že se oba navzájem milují. A přesto, když se partneři spolu naučili komunikovat, jsou schopni se na všem dohodnout - dokonce i na tom, kolikrát, kdy a jak budou souložit - mohou pociťovat, že jim něco schází...
Mluvit? Ne vždy
Komunikace vše nevyřeší. Někdy je to spíše takové zaklínadlo. Ve fungujících partnerstvích jsou věci, o kterých se prostě hovořit nemusí. Jsou to témata, která partneři vnímají stejně a v zásadě jim stačí pouze pohled do očí. A pak jsou to také témata, kdy je vcelku zbytečné je dlouze rozebírat.
Například jeden z partnerů je ten den velmi unavený, podrážděný a vznikne hádka o drobnost. Jestliže je po nějaké době schopen přijít, omluvit se či se usmát nebo udělat jiný "usmiřovací" rituál, může soužití dál pokračovat v pohodě.
Nekonečné rozebírání
Jestliže však jeden z partnerů trvá na tom, situaci rozebrat a přijít na to, proč byl partner naštvaný a podrážděný, zpravidla se pokazí nejen celý večer, ale i dalších několik dní. Dnes je velmi módní neustále hovořit o pocitech, o tom, jak je potřeba vše si sdělovat a stále komunikovat. V dlouhodobých partnerstvích musí fungovat také jakýsi mlčící soulad. Znala jsem jeden "psychologický" pár, který až do úmoru věci rozebíral a snažil se jim přijít na kloub. Další z mých kolegů psychologů jim však jednou řekl, že budou asi první pár, který psychoterapie zabije.
Mnoho potíží plyne z komunikačních nedorozumění a stává se, že jeden řekne "a" a druhý slyší "e", ale ne vždy je třeba vše rozebírat. V partnerství je nutný také jakýsi nadhled a schopnost se nad věci povznést.