Co všechno nás ovlivňuje, když vybíráme jméno pro miminko? Bývá to většinou hned několik věcí. Záleží na rodinných zvyklostech, vkusu rodičů, zkušenostech, ambicích.

V dřívějších dobách byl repertoár jmen daleko omezenější, bylo to něco mezi 100 až 700 jmény. Dnes můžeme vybírat doslova z tisíců jmen, která matrika uznává. Asi polovina jmen se běžně užívá a druhá polovina jsou jména ojedinělá, a vzácná a to včetně módních výstřelků a jmen archaických.



Co vše při výběru jména rozhoduje?

Rodinné zvyklosti
• V některých rodinách je zakořeněná tradice, že první syn se vždy jmenuje například Jan a první dcera například Eva, jméno se tak dědí po pokolení. Variantou jsou jména příbuzná, odvozená od stejného základu (Radoslav – Radek, Alžběta – Eliška, Marie – Mariana), jindy se jméno dědí křížem přes pohlaví (tatínek Petr – dcera Petra, maminka Jana – syn Jan). Časté je také oživování jmen použitých v rodině před více generacemi (dcera má jméno po praprababičce Amálii…). Ve šlechtických rodech se zpravidla jmenoval první syn po dědovi, druhý po kmotrovi, třetí po otci. U dcer to bylo obdobné.

• Inspirací k volbě jména nemusí být jen nejbližší předkové a kmotrové. Často jsou to oblíbení vzdálenější příbuzní nebo dobří rodinní známí, „kteří to někam dotáhli“. Jméno po bohatém strýčkovi z Ameriky nebo po úspěšném rodinném příteli není žádnou výjimkou.

• Samostatnou kapitolou jsou jména mladších dětí vybraná podle přání staršího sourozence. To je z psychologického hlediska moudrý tah, který notně tlumí sourozeneckou žárlivost. K takovému jménu často inspiruje oblíbená dětská postava z pohádky, filmu, kamarád, apod.

• Někdy se jména nedědí přímo, rodina má v oblibě určitý neměnný repertoár. Nové jméno pak příbuzenstvu nevoní a stává se předmětem diskuse. Jiné rodiny ctí přesně opačné pravidlo – každý člen rodiny musí mít originální, v rodině zatím neuplatněné jméno.

Víte, jaká jsou nejoblíbenější jména? Podívejte se zde.

• Vynalézavost jde u rodičů někdy tak daleko, že hledají k pojmenovávání svých dětí různé principy a klíče. Volí pak jména charakterově podobná, například jména z české historie (Libuše a Přemysl), se stejným monogramem (Jitka a Jana, Anežka a Adam), nebo podle abecedy (Aleš, Barbora a Cyril).

Jazykové vlivy
• V poslední době se hlásí o slovo národní hrdost a lidé kladou důraz na to, aby jméno dítěte bylo „české“. Je to úsměvný požadavek, protože jsou to jména v našich zemích tradičně užívaná, která jsou však za česká jen považována, ale ve skutečnosti mají jiný původ:

Václav a Ludmila jsou jména slovanská
Eva, Michal, Jan jsou jména hebrejská
Pavel, Klára, Magdaléna jsou jména původu latinského
Jiří, Kateřina původu řeckého
Karel, Oldřich, Adéla germánského…

• Jiný záměr mají rodiče, když volí jméno vysloveně cizojazyčné. Chtějí tak dítěti zajistit určitou výjimečnost (Jim). Svůj vliv má i ohled na délku jména. V poslední době se dává přednost jménům spíše krátkým, jednoduše vyslovitelným, bez háčků a čárek, nezkomolitelným (Ema, Dan…). Častý je požadavek na libozvučnost jména (i jako celku s příjmením), na to, aby se jméno prostě líbilo (Michaela). Důležitou roli hraje i to, zda dané jméno proslavila nějaká známá osobnost, ať populární či neblaze proslulá.

• Pro rodiče je také důležité, zda domácká podoba zvažovaného jména nemá nějaký hanlivý charakter nebo úsměvnou asociaci.

Zvažuje se, jestli jméno a příjmení tvoří sourodý celek, vliv mají místní zvyklosti, sociální postavení, vzdělání, náboženství, zájmy, profese, přátelé a populární osobnosti.

Použitá literatura: Knappová, M.: Jak se bude vaše dítě jmenovat. Academia, Praha 2009.

Čtěte také:
Přejímání jmen z cizích jazyků aneb jaká jména jsou přípustná
Jak nejlépe vybrat jméno pro dítě?
Typicky česká jména a jejich původ