Ministryně spravedlnosti a zdravotnictví zahájily diskuzi o náhradním mateřství. Daniela Kovářová a Dana Jurásková společně zahájily diskuze odborníků z oblasti práva a lékařství o institutu "náhradní matky", tedy případu, kdy dítě manželského páru odnosí a porodí jiná žena. Experti společně řešili především legislativní a zdravotní hlediska.

Jednání se točilo nejen kolem právních, ale také etických a psychologických hledisek.
Typická situace, která se řeší, je ta, kdy se psychika těhotné změní a matka po porodu odmítne dítě vydat biologické matce. Podle současných zákonů dítě patří matce, která ho porodila. Zmíněná možná komplikace není nijak legislativně opatřena.

„Konferenci považuji za příležitost k otevření odborné i celospolečenské diskuze na téma náhradní mateřství v České republice. Na základě zahraničních zkušeností očekávám složitou a časově náročnou debatu. Ještě ani samotní zdravotničtí odborníci nejsou v této otázce zdaleka za jedno a existuje celá řada naprosto protichůdných názorů. Současně však považuji za alibistické se tomuto tématu vyhýbat,“ vysvětluje ministryně zdravotnictví Dana Jurásková.

Odborníci se zabývají možností uzákonit tzv. surogační smlouvu mezi náhradní matkou a „objednateli“ dítěte. Řeší například vymahatelnost vydání dítěte na základě surogační smlouvy u soudu či okamžik právního předání dítěte. V nové právní úpravě se také zvažuje zrychlení a zjednodušení řízení o osvojení.
Mnohé otázky vyvolávají mezi odbornou veřejností protichůdné názory. „Jednou z konfliktních otázek je například forma odměny náhradní matce. Nechceme, aby docházelo k obchodu s dětmi, proto uvažujeme pouze o příspěvku na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím. Podobné otázky chceme projednat s odborníky, znát jejich názory a dojít ke společným závěrům,“ opodstatnila hlavní cíl konference Kovářová.

„Jako jeden z mnoha rizikových faktorů v etické a zdravotní oblasti vidím například zásah do psychiky náhradní matky při porodu a v poporodním období,“ konstatuje ministryně zdravotnictví Dana Jurásková.

Ačkoli jednou z možností je samostatný zákon, je pravděpodobnější, že úpravy by probíhaly formou novelizací stávajících právních předpisů, jako jsou zákon o rodině, zákon o sociálně právní ochraně dětí, zákon o zdraví lidu a další lékařské zákony.

Zkušenosti ze zahraničí
Odborníci se mohou inspirovat také zahraničními zkušenostmi. „Případná česká právní úprava by mohla vycházet z britské podoby, kde surogační smlouva neznamená, že náhradní matka musí dítě po porodu vždy odevzdat objednatelskému páru, a matkou je stále žena, která dítě porodila. K faktickému předání dítěte může dojít kdykoli, právní předání je umožněno rozhodnutím soudu až za splnění určených podmínek. První zemí s pozitivní výslovnou právní úpravou byl stát Izrael, kde ale každá smlouva podléhá schválení státního orgánu a smějí ji uzavřít pouze státní občané Izraele stejného náboženství. Náhradní mateřství je za podmínky schválení soudem možné třeba také v Řecku. Ve většině ostatních evropských států jako Francii, Polsku, Rakousku, Německu, Španělsku, Švýcarsku, Dánsku nebo Chorvatsku je náhradní mateřství nelegální. V USA se situace liší podle států, a to od povolení surogační smlouvy přes žádnou právní úpravu až po výslovný zákaz. Trestným činem je náhradní mateřství ve většině provincií Austrálie.

Zdroj: Tisková zpráva MZ a MSpČR (Praha, 2. září 2009)