VÁŠ PŘÍBĚH

První Vánoce s naší Anetkou byly opravdu kouzelné. Ty předchozí jsme slavili ještě s bříškem a doufali, že za pár měsíců na nás vykoukne te největší poklad. Ani ve snu jsme si nedokázali představit, jak ten příští rok bude všechno jiné... samozřejmě lepší!

Měli jsme tu výhodu, že naše dítko nebylo už žádné miminko, mohla si tedy sednout s námi ke stolu, dát si skleničku s rybou a ke stromečku dolezla po čtyřech.

Očekávání velkých očí hledících na světýlka či baněčky se však nenaplnilo. Jediné, co ji zaujalo, byly balíčky, konkrétně jeden jediný balíček, ve kterém měla schované miminko - krásnou plačící, smějící se a povídající panenku s růžovou čepičkou.

Jasná favoritka
Ostatní dárky, a že jich tam bylo požehnaně, byly jen zbytečně vyhozené peníze. Od Štědrého dne totiž uběhl měsíc a jedna jediná hračka z těch všech, kterou je naše dítko ochotné respektovat a hrát si s ní, je právě ona panenka. Její "mama... papa... bááá .... béééé .... chichi .... brrrr...grrrrr..." mi zní v uších i ve spánku, stejně tak i ve snu nasazuji oné hračce čepičku, jen proto, aby ji Anetka následně sundala a znovu mi ji podala, protože miminko přece nemá čepičku!

Přesto musím říct, že ani trošku nelituji, že jsme přišli o kouzelný Štědrý den u pohádek, o poklidné pojídání cukroví a večerní popíjení medoviny u televize, stejně tak nás ani trošku nemrzí, že rozbalování dárků není tak obřadné jako v dobách, než byla Anetka na světě. Protože ty rozzářené oči s troškou respektu k velkému stromku, ty nám za to stojí. A že se letos Vánoce opravdu vydařily!


Petra Filipová, 24. 1. 2010
(soutěž První Vánoce s miminkem)