Ve většině českých rodin je to tak, že se dítě stěhuje do svého pokojíčku kolem svého druhého roku.

Může to být i jinak?

Jistě.

Některé maminky dávají své dítě hned po příchodu z porodnice dává do jeho vlastního pokojíku. Vždy záleží na jejím klidu a pohodě, zda jí nebude vadit, že si pro něj bude v noci na kojení chodit jinam.
Pokud nemá maminka obavu, že se dítěti něco stane, když bude samo spát odděleně v pokojíku, pokud se jí zdá, že se tak vzájemně budou méně rušit, jistě to může udělat. Je to její rozhodnutí a také její odpovědnost.

Kdyby si ale nebyla jistá, zda dítě slyší, zda je dítě ve vedlejším pokoji v pohodě, zda se bude dobře vyvíjet jejich vzájemná vazba, je lepší, když si ho nechá u sebe v ložnici.

Rodiče samozřejmě mohou odstěhovat dítě do vlastního pokojíku i jindy než ve dvou letech. Nedoporučuji však, aby to bylo v období, kdy se dítěti něco děje:

když je fyzicky nemocné,
když mu rostou zuby
a také v období, kdy prožívá nějaké psychické změny, tedy
•  v období 7 – 8 měsíce, kdy prožívá období citového příklonu,
•  kolem 9. měsíce, kdy rodič pozná, že vývojově udělalo dítě posun – že už dovede reagovat na rodičovské povely (např. na povel ne-ne-ne).
•  období mezi 15. – 18. měsícem, kdy rodič na dítěti pozoruje, že udělalo další posun ve vývoji a že reaguje na složitější věty rodiče (prosím, dones mi tužku, která je na stole v obýváku …),
a také období, kdy rodič ve většině případů učí dítě další dovednosti, např. chození na nočník nebo smrkání.

Kdybychom totiž v tomto období ještě učili dítě spát v jeho novém pokoji, mohlo by se stát, že bychom naložili na dítě více námahy a překážek, než je schopné zvládnout.

Tak tedy – jak a proč to udělat právě přibližně ve dvou letech?

Dítě prožívá období, kdy vystupuje do popředí jeho individualita. Může mu to prospět v jeho vnímání si sebe sama. Když bude chystat s rodičem svůj vlastní pokojík, bude si připadat jako velké, samostatné, důležité.

Ve většině případů dítěti pomáhá, pokud si může spolu s rodičem svůj pokojík samo připravit. Může si jít “vybrat“ postel, povlečení, obrázky.

Má pak radost, že se na zařizování svého vlastního pokojíku podílelo. Rodiče mohou dítě kladně motivovat, když je chválí, že mají v pokojíčku pořádek.

Vytváří se tím i vědomí odpovědnosti dítěte za věci.


Na Babywebu také najdete:
Hlavní zásady bezpečí dítěte
Mějte miminko stále pod dozorem aneb varování dětského chirurga