Amniocentéza, odběr plodové vody z dělohy těhotné ženy, se zpravidla provádí po 15.–16. týdnu těhotenství. Jejím cílem je včas diagnostikovat eventuální chromozomální abnormality plodu.
Odběr plodové vody přináší přes určitá rizika obrovskou výhodu pro matku, rodinu i celou společnost. Vyšetření je dnes již běžná praxe, díky které lze v mnohých případech včas předejít zklamání z narození nevyléčitelně nemocného či těžce postiženého dítěte.
Mezi hlavní indikace k provedení amniocentézy patří:
- matka starší 35 let
- otec starší 45 let
- pozitivní biochemický screening
- abnormální ultrazvukový nález
- riziková rodinná nebo osobní anamnéza – například předcházející porod plodu s chybnou genetickou výbavou plodu (chromozomální aberace).
Rozhodnutí budoucí maminky, zda amniocentézu podstoupí, či nikoli, závisí na detailním poučení lékaře, jak vážná situace je a jaká jsou další rizika. Z právního hlediska musí být rozhodnutí v případě souhlasu s odběrem plodové vody podloženo písemným pozitivním reversem, v případě nesouhlasu negativním reversem.
Jak se odběr plodové vody provádí?
Výkon se provádí pod ultrazvukovou kontrolou, kdy si lékař nejprve ověří, jak je plod uložen, zdali má srdeční akci, jak je uložena placenta a množství plodové vody. Vše zaznamená do dokumentace. Bez místního umrtvení lékař zavede jehlu do dutiny děložní a odsaje potřebné množství plodové vody.
Při zavádění jehly existují dva druhy bolesti. První je ostrá při průchodu jehly kůží a druhá, která může být intenzivnější, přirovnávaná k menstruačním bolestem, při průchodu děložní stěnou. Lékař na obrazovce vidí, kterou vrstvou právě prochází, a proto může předem pacientku upozornit, a tím zmírnit její reakce.
Komplikace
Celkové riziko se udává okolo 1 %. Nejčastější komplikací bývá předčasný odtok plodové vody, ke kterému zpravidla dochází do 48 hodin po výkonu. V tom případě je nutná okamžitá hospitalizace. U pacientky se sledují zánětlivé testy, protože známky nitroděložní infekce bývají důvodem k ukončení těhotenství. Dále se ověří množství zbývající plodové vody, srdeční akce plodu, popřípadě se krátkodobě podají antibiotika.
Důležitý je klidový režim. I přes tuto situaci se otvor v plodových obalech může zalepit, a pokud nejsou známky infekce, plod je živý a má dostatek plodové vody, může těhotenství dále zdárně pokračovat. Někdy se ale bohužel stane, že těhotenství sice dále pokračuje, ale v děloze zůstává jen malé množství plodové vody. Pokud tato situace trvá déle než 14 dnů, je plod ohrožen špatným vývojem plic. Je pak na rozhodnutí gynekologa a neonatologa, zda není vhodnější těhotenství ukončit.
Mezi další komplikace patří slabé poševní krvácení, děložní stahy, předčasné odlučování placenty, již zmíněný nitroděložní zánět a vzácně poranění plodu. Tyto komplikace mohou vést k potratu či předčasnému porodu.
Vyšší riziko komplikací, popřípadě ztráty plodu je u matek nad 40 let či u žen, u kterých v minulosti došlo k opakovaným potratům v prvním a druhém trimestru těhotenství. Častější komplikace lze předpokládat také tehdy, když je odebraná plodová voda zbarvená krví. Krvácení v prvním trimestru zvyšuje riziko komplikací až o dvojnásobek. Těhotné s myomatosní dělohou mají až pětinásobně vyšší riziko komplikací něž těhotné bez myomů.
Metody vyšetření
Získaná plodová voda se dále vyšetřuje různými metodami. Vyšetření trvá průměrně 10–14 dnů, podle typu laboratoře. Existuje ale rychlá diagnostika zvaná FISH, která může odhalit některé základní odchylky genetické výbavy plodu během několika dnů.
Toto vyšetření také zjistí, čeká-li matka chlapečka či holčičku.
Na Babywebu také najdete:
Těhotenský kalendář
Lékařská péče v průběhu těhotenství
Ultrazvuková vyšetření v průběhu těhotenství
Návštěva zubaře v těhotenství