Diskuzní fórum

Milá Ivo, byla jsem nadšená, když se zde objevilo vaše nové vyprávění o Josífkovi. Váš seriál MIMI LIVE jsem sledovala pravidelně, a vždy se těšila na nový díl. Byla jste mi inspirací, abych se spolu s Evičkou přihlásila do projektu Batole live.
Josífek roste jako z vody a je velice podobný sestřičce Stázince. Je to moc krásný klučina. Mou Evičku taky zoubky trápí, horečka, mrzutost jí provází při každém prořezávání. Ale my už jsme na 14-ti zubech, tak za chvíli už budeme mít hotovo . Josífkovi přejeme brzké uzdravení, ať si užije léto už se zdravou nožičkou. Ahoj Silvie a Evík

Milé čtenářky,

moc si vážím vaší přízně, toho, že jste si našli čas a četli moje článečky:-)

Přeji VÁM VŠEM hodně zdravíčka a sluníčka, pohody a lásky.
Teď se budete moci těšit hned na dvě maminky s mimi, a tudíž dvojnásobnou dávku zážitků s prvním rokem jejich děťátka.

Krásné jarní dny!

Mám vás ráda.

Ivča

Ahoj Miluško,

i já jsem moc ráda, že jsem díky babywebu v tobě našla přítelkyni:-)
Ráda jsem se dělila o naše zážitky s tebou a se všemi dalšímy.

přeji tobě a celé rodince hodně zdravíčka a sluníčka.

Ivča

Ahoj Miluško,

i já jsem moc ráda, že jsem díky babywebu v tobě našla přítelkyni:-)
Ráda jsem se dělila o naše zážitky s tebou a se všemi dalšímy.

přeji tobě a celé rodince hodně zdravíčka a sluníčka.

Ivča

Milá Ivi s rodinkou!

Moc děkuju za krásné články, básničky, dojemné zážitky a zkrátka vše, o co jste se s námi podělili.
Také jsem se na každý díl moc těšila a jen tiše závidím, že jsem nebyla takto příjemně "donucena" si pravidelně psát deníček o svémnejmladším mimi. Ale neva, inspirace zde na webu zůstává.
Přeju vám vše nej, lásku všech okolo vás, pevné zdraví, pevné nervy a chuť prožívat život na "stopro"!

Ivi, vážím si Tvého přátelství a děkuji, že Tě mám!
Milena

Milá Ivo, díky za celý rok (ještě déle) tvých příspěvků o Josífkovi a celé rodině. Každý týden jsem se těšila na nový díl. :-) Přeji vám celé rodince hodně zdraví a síly a hodně lásky, tu potřebujeme všichni nejvíc - včetně našich dětí. :) Chci jen podotknout, že jsem opravdovou nepodmíněnou lásku našla v Bohu a On miluje úplně každého a má svou nekonečnou lásku pro všechny!
Mnoho sil do budoucna!

Ahojky, ano na roční prohlídce Josífek vážil 9500g, měřil 75,5 cm a obvod hlavičky mu sestřička změřila na 47cm

Krásný den.
Ivča

Ahojky Ivčo,
nejprve k tomu odstavení. U nás byla situace neúnosná tím, že syn v noci vůbec nechtěl spát, jen řval a řval a zabralo jedině prso.
A tak jsem celé noci prokojila - tedy sloužila spíše jako dudlík, kterého se samozřejmě prcek nechtěl vzdát. Jednoho dne jsem si řekla dost, vždyť už je ze mě skoro zombie a rázně a důsledně jsem mu od té doby prso přestala dávat. Dvě noci probrečel, ale pak se pláč krátil a zmírňoval a teď už spinká celou noc. Ovšem moje prsa - hrůza! Nalitá jak balóny, tvrdá, bolestivá. U lékaře jsem s tím nebyla - chtěla jsem to zvládnout sama, bez medikamentů. A tak jsem pila jen šalvějový čaj, jinak pití hodně omezila, první dva dny jsem musela trochu odstříkávat do úlevy. Také jsem je hodně ledovala. Třetí den se nalila podstatně méně, to už jsem vydržela bez odstříkání, čtvrtý den se nenalila vůbec. Za týden byl klid, všechny "bouličky" se tak nějak sam vstřebaly :)
A moje problémy po porodu? Byly v podstatě dva, jeden už je vyřešen. Ten se týkal antikoncepce. Hned po šestinedělí mi nasadili depo proveru, ovšem po té jsem opravdu hodně silně krvácela, a to celých sedm měsíců. Pak jsem si nechala zavést Mirenu a mám klid. Nekrvácím ani nešpiním a jsem naprosto spokojená.
Co ovšem trvá, ještě teď, to jest bolest po nástřihu hráze při sexu. Chytají mne do té jizvy uplné křeče. Pomalu si na to začínám zvykat, no přesto doufám, že to ještě časem vymizí. Pan gynekolog říkal jen, že je okolí jizvy atrofické a jizva sama poněkud tužší...
Tolik tedy k mé situaci.
Tobě, Ivčo, přeju samou radost s dětmi, hlavně ať jsou zdravé.
Hodně lásky, rodino! Pak se dá zvládnout leccos..

Ahoj Ivčo, já jsem malého odstavila (je o týden mladší jak Josífek) před týdnem, stále jsem to odkládala, neměla jsem pevnou vůli, protože byl také závisláček a u kojení usínal. Vím, že v brožurách je zmíněno, že se má kojenec dát spát bdělý, ale když ho máš správně před spaním nakojit a ono Ti usne, tak snad ho nebudu budit. Některé teoretické rady jsou na "hlavu". Protože starší syn měl ruku v sádře, do toho zánět průdušek, tak jsem to chtěla ještě odložit, Petřík rozhodl vlastně za mě, nechtěl nakonec bez prsu v pusince spát, já už únavou nemohla, vždy když jsem ho položila do postýlky, tak oči dokořán a velký pláč, tak jsem se min. čtvrtek ve 3 ráno naštvala a už jsem ho nenakojila a utěšovala v postýlce hlazením a konejšením. Po 2 hod. usilovného pláče a vstávání to pochopil, ...možná, ...byly to, ale nervy i pro mě, nakonec jsem mu nedala ani přes den, prsa se mně, ale tak nalívaly, tak jsem odstříkala do láhve, kterou si následně vypil. Bohužel onemocněl, tak ho přes den ještě kojím, ale už se na mě nesápe, usíná bez kojení, je to o.k., jak odezní viroza, tak ho zcela odstavím. ...i tak mně to bude asi líto, ty chvíle jsou nezapomenutelné, ale život jde dál a nechci dopadnout, jak mé kamarádky, které batolata na veřejnosti skoro vysvlékají z podprsenek :-)) přeji Ti krásný slunečný víkend a piš dál, moc mě tvé články baví. Pozdrav z Brna zasílá Renča.

Ahoj Ivčo,
nedávno jsi absolvovala s Josífkem poradnu ve 12 měsících. Řekneš nám kolik Josífek váží a měří ?

Ahoj Ivčo,
přejeme Josífkovi vše nejlepší,hlavně hodně zdraví,štěstí a domácí pohody. Jelikož náš Davídek je 20.1. 2010,taky jsme slavili v sobotu. Každý týden čtu Tvoje příspěvky a moc mě potěšilo,že budeš pokračovat Sice jsem Ti psala snad jen jednou nebo dvakrát,ale znáš to...řeknu si,že napíšu a pak pořád někdo něco chce Je to strašně fajn číst,jak válčíte vy,když máme stejně staré klučíky.
Mimochodem máš krásný dětičky a úúúžasný fotky...ty teda závidím...super památka.
Ještě jsem chtěla vyjádřit uznání Tvému manželovi.Napsat takovou,v podstatě intimní zpověď, chce opravdu odvahu a hlavně přiznat si problém a odhodlat se někam zajít...to je na medailiOpravdu neznám chlapa,kt. by přiznal,že byl u psychiatra nebo psychologa.Obdivuhodné.
Tak ještě jednou hodně pohodičky a pevné nervy s dětičkama.

Ahoj Ivčo,
krásně napsané,s láskou a něhou.. Taky bych chtěla popřát Josífkovi do života jen to nej.. hlavně zdravíčko, štěstí, spokojené a pohodové rodiče, jako jste byli do ted, at mu v životě svítí jen sluníčko a pokud se chvíli schová za mráček, aby zas co nejdříve vykouklo.. Neuvěřitelně to letí, mojí holčičce bylo už 8.měsíců a zanedlouho nám bude taky rok, už se na to těším moc a moc a zároveň je mi i líto že ten čas tak letí, jako splašenej, nikdo ho nezastaví... Ty nejkrásnější roky prostě utíkají tak moc rychle...
Škoda že Tvůj "seriál" končí, ale snad se o Tvé rodince ještě občas něco dozvíme..
Jo a zapomněla jsem napsat - máš super manžela - ta zpověď byla krásně od srdce, upřímná, jakou jsem už dlouho nečetla, před takovouto upřímností se klaním, jste šťastní, že se máte - všichni navzájem, s manželem jste si oporou, prostě super šťatná rodinka, ahoj Petra s též mc šťastnou rodinou

Pepo, BRAVO!

Takový článek by se měl tesat do kamene!
Zasloužíte oba medaili za statečnost a Ivuška jako bonus svatozář!
Opravdu, není to jen, jak to zvládá maminka, protože musí, ale přiznat to, že člověk nezvládá, je opravdu důležité pro psychiku. A nechat si poradit a přijmout pomoc je další stupeň k vyrovnanosti.
Děkuju, dojalo mne to.

jak to tady čtu tak jsem šťastná maminka:D moje holčička měla předvčerem první narozeninky, v noci se nebudí až tak kolem páté, to si dá mlíčko a pak ještě do osmi spinká. už po šestinedělí spinkala v noci šest hodin v kuse. jediný je že nechce papat jogurty a kaše atak. prostě rohlík nebo chleba s máslem nebo sýrem. aspoň že oběd zblajze

Ahoj mamky :-)
já měla problém s dcerou, ještě v roce a půl vstávala každý dvě hodiny někdy i častěji. Neusla jinak než u prsa, zajímavé že večer jí uspával tatínek a s lahví čaje, no v noci flašku do pusy nevzala ani za mák. Brala sem HA která mi nevyhovovala, tak mi dr dala jinou se kterou se mohlo taky kojit, během měsíce se dcera odstavila sama, bez řvaní, odmítala prso až mi to bylo líto, tak nevím jestli mlíko HA změnilo chuť nebo jestli tak "dospěla" najednou začala upřednostňovat umělý mlíko ale vstávala stejně, takže prsem to asi nebude, ale ted v nedeli jsme jí odsunuli do pokojíčku, přesně na její rok a třičtvrtě. A spí celou noc, má normální velkou postel, přestala se tedy mlátit o šprycle postýlky a je spokojená, vstává tedy o něco dřív než do teď ale aspoň v kuse. Navíc pokojíček ma barevnej, takovej holčičí a strašně se jí tam líbí. Změna prostředí zapůsobila, nejsem v jejím podvědomí hned u ní tak může asi v klidu spát. Nejsem ale zastánce dělat něco silou, spala s náma v posteli když byl problém. My jako děti sme taky spali u rodičů v posteli a sami sme to zvládli přestat k nim lest.

Ahoj Ivo,
ještě k příspěvku laktační poradkyně, myslím, že tam říká jednu hrozně důležitou věc, ve výchově dětí možná nejdůležitější vůbec - že by si člověk jako rodič měl být jistý tím, co vlastně chce a neuchylovat se k polovičatým řešením. Jsem přesvědčená, že děti hned vycítí, když je rodič nejistý, a pak jsou zmatené, nebo toho také začnou zneužívat a naučí se na rodičích vynucovat co se jim zachce... Tím neříkám, že bych si byla sama jistá vším, co dělám, ale aspoň mám vytyčený základní směr, kterého se snažím držet.
Takže myslím, že jestli jsi přesvědčená, že Josífek už noční mlíčko nepotřebuje a ty, abys zvládala svojí roli dvojnásobné maminky potřebuješ být vyspaná, doporučovala bych ti použít nějakou osvědčenou metodu (např. Estvilla) a malého podle ní naučit spát a v noci přestat kojit úplně.
Nebo máš na výběr druhou možnost, a malého kojit dál, a odstavit ho přirozeně.
Pokud se ale rozhodneš pro tuhle variantu, pak je nutné si jí přizpůsobit tak, aby tobě vyhovovala co nejlíp - jak radí laktační poradkyně, vzít dítě do postele a kojit tam, protože jen tak se dá časté noční kojení zvládat bez toho, aby člověk ráno nebyl chodící mrtvola. A je samozřejmě důležité, aby s tím souhlasil i tvůj muž, protože tatínek odsunutý do obýváku na pohovku k rodinné pohodě moc nepřispěje.
Rozhodnutí vzít dítě (děti) do postele by také být definitivní, protože jinak se děti s předčasným odstěhováním budou smiřovat dost těžko, a tomu definitivnímu rozhodnutí je pak třeba přizpůsobit i celé spaní - tedy zajistit si dostatečně velkou postel, aby se na ní vyspali všichni pohodlně.
U nás to máme vyřešené tak, že máme k naší posteli široké 160 cm těsně přisunutou postýlku bez bočnice, takže Johanka se může kdykoli přivalit k prsu, a neubírá nám prostor. Můj muž má u postele špunty do uší, takže v případě, že malá pláče si je prostě zastrčí, a vyspí se krásně.
Sama se vyspím relativně dobře, protože nemusím nikam vstávat. Malá se budí cca po třech hodinách, a někdy si cucne, jindy jí stačí jenom pohladit, a všichni jsme takhle spokojení.
Nejdůležitější pro mě ale vždycky bylo moje počáteční rozhodnutí, že to takhle chci - a to mi pomáhalo ve chvílích, kdy to není úplně nejpohodlnější. Prostě si vždy říkám, že to je dobrá investice do budoucna - alespoň u dětí z mého okolí, které byly dlouho kojeny vidím, že bývají samostatnější, než jiné, což je paradox jen zdánlivý - prostě se jim dostalo ubezpečení, že máma je tu pro ně úplně vždy v dobách, kdy to nejvíc potřebovaly, a teď už si to nemají potřebu ověřovat...
No, ať už se rozhodneš pro to, o čem píšu nebo pro něco jiného, vždycky musíš být přesvědčená, že to tak je správně, a že to tak chceš (třeba si sepsat argumenty, proč je to dobré) a důsledně se svého rozhodnutí držet.
Takže přeju hodně síly k tomu, aby se vám podařilo noční kojení vyřešit! Myslím, že i jakákoli "drastičtější" metoda bude lepší pro vás pro oba (ty se konečně vyspíš, Josífek se odnaučí v noci budit) lepší než stávající stav.

Ahojky všem!

Co se týče příspěvku duly-laktační poradkyně... Každá si to prostě uděláme podle svého-každá máma má svůj "vnitřní hlas"který ji napoví,co je pro ni a její dítko správné.

Josífek neumí usínat sám,proto se budí v noci-a je to i bolestí zoubků,a tak kojím.Pokud ale i po nakojení nechce spát-nechám jej plakat,je to ale spíš takové demonstrativní vztekací,kdy to po chvílce vzdá a usne. Pokud se ale zvbudí,kojím. Někdy je to 2-3xdo hodiny,pak spí třeba 3h vkuse...takže tak.

kojit do 3 let- v noci ,to si teda nedovedu představit,a klobouk dolů,kdo to vydrží takhle dlouho...:-)

Vevuš,gratuluji k těhu:-)neboj se,určitě se to zvládne,dá se to,musí:-)
Co se týče spaní,tak malý jako miminko spinkal docela v pohodě,po obědě miminka spinkají pořád-spinkají defakto skoro pořád:-)ale neděste se,každé dítko je jiné,takže pokud Rozárka spinká málo,je pravděpodobné,že druhé mimi bude spát jako lední medvěd:-)
U nás je to v tuto chvíli tak,že malá po obědě nespinká,a spinká Josífek,tak tu hodinku.Malá má klidový režim,kde se kouká na pohádku a leží na gauči.Přeji příjemné těhulkování a hodně zdravíčka vám všem!

Mějte se KRÁSNĚ!

maminka Ivča

ahoj Ivčo,
tak by mě zajímalo co si o dnešní radě paní laktační poradkyně myslíš.. zda něco z těchto rad využiješ? No, já tedy nevím... ale čekat do 3 let než se dítě odstaví samo... tak to je podle mě na svatozář...
Já se tak těšila na Tvé psaní a místo něho tyhle odborné rady... o kterých si já tedy myslím svoje, ale je to jen můj názor, někdo jiný ovšem z tohoto článku může být určitě i nadšený
Tak já se budu těšit na příští pátek na Tvoje poznatky, zkusila bych knihu o které mluvila předchozí maminka - Každé dítě může dobře spát....
Držím palce, ať už se taky konečně VYSPÍŠ... ahoj Petra

Ahoj Ivo, jsem moc ráda za dnešní příspěvek, kde se k nočnímu kojení vyjádřila dula. Nelíbí se mi to, pro mě drastické, odnaučování nočního kojení. Terezka se budí tak 3x až 4x a jen prso ji uspí. Jinak stojí v postýlce a křičí, pláče až se pak zalyká nudlemi. Je jí 9 a půl měsíce. Mám ji v posteli a říkám si, že je lepší kojit než třeba muset jít dělat sunar. Zkoušela jsem jí dát vodu, kterou přes den pije, ale v noci prostě flašku nechce ani za nic. Říkám si, že to jednou odezní samo. Tak snad jo :-) a že mi spí pak od prvního nočního kojení v posteli...do puberty jí to snad nevydrží :-D Hezký den, Denisa s Terezkou