Diskuzní fórum

Ahoj Maruško,

děkuji Ti za přivítání, je jasné, že jsi měla jiné starosti Mrzí mě, že jsme se nepotkali na focení, tak snad někdy příště. Po prvním porodu jsem si také říkala, že při příštím porodu si domluvím porordní asistentku, která mě bude alespoň trochu znát a nebude se divit, jak na porod reaguji. Vzhledem k tomu, že nevím jak budu rodit tak teprve uvidím

Zatím pa

Ahoj Včelko,
takové povzbuzení, jako jsem dostala od Tebe, bylo opravdu pozitivním příspěvkem k mému rozhodnutí rodit v Neratovicích! Děkuju Ti za Tvé zúčastněné reakce, které mě moc těšily číst! :-)
Marie

Ahoj Maruško,
jsem moc ráda že se ti v Neratovicích líbilo (trochu si říkám že jsi si vzala k srdci moje řádky ) My měli taky moc hodné miminko, asi je to fakt tím v jakém prostředí přichází na svět. První dcera byla řvou a nespavec, teda to je do teď. Ta druhá je větší kliďas. Prostě ta pohoda je k nezaplacení.
Nakonec těch 48hodin nebylo tak hrozných, co? Hlavně že jste v pořádku a ten začátek vám vyšel na jedničku. Kdybych měla ještě někdy robátko tak jdu jedině tam.
A na ty homeopatika taky nedám dopustit. Po sekci jsem je brala, nikdo mi je ani nezakázal, jen sem byla požádána abych řekla co a jak beru, a rána se hojila rychle, měla jsem i na podporu laktace, tak nevím jestli pomohly, nebo pomohlo to že mi maličkou daly hned a často jí přikládala oproti prvnímu porodu.
Užívej toho štěstí a ukládej do paměti to jak se krásně děti k sobě chovají, jsou to neopakovatelné chvíle života. U nás ta starší taky miluje tu mladší a pořád jí pusinkuje a zastává se jí a to už jí je devět měsíců.

Ahoj Jančo,
moc Ti děkuju za přání! Julinka je kouzelná, jsem z ní nadšená! Tyši se v první momenty bál, ale po půl dni už byl v pohodě, teď už se k ní tulí, rád ji hladí po vláskách a tak roztomile jí říká Julinko, že v tom není špetka závisti, před kterou mě kde kdo varoval... Pravda ale je, že je v těchto dnech víc plačtivější a mrzutější, ale to je tím, že nemáme teď někdy tolik trpělivosti s mužem a potřebujeme po Tyšim rychlejší a pohotovější reakce. On to nemá rád, když se na něj spěchá a dává nám patřičně najevo, že to nebere... Taky lidem moc nedovoluje, aby se koukali na Julinku, když jsme spolu všichni tři venku. Ale když ten dotyčný jeho reakci veme s nadsázkou a nějak zareaguje, že mu to nevadí, Tyši se pak hned zase usmívá. Takže je to prostě o zvyku. Jinak jsme dali teď poprvé Tyšiho 2x na dopoledne do taková školičky pro děti jeho věku a on byl nadšený, vůbec to nebral negativně a tak. Takže myslím, že vše probíhá vlastně nadstandartně :-)
Vydrž, za chvíli budeš mít děťátko v náručí, uběhne to jako voda :-)
Marie

Ahoj Martino,
jsem to neslušňák a ještě jsem Tě nepřivítala v klubu těhulek, takže zpětně s velkým zpožděním tak činím a přeju Ti, aby se tobě i děťátku moc dařilo a byli jste oba zdraví a šťastní :-) Děkuji Ti za přání! Můj porod byl víc, než jsem očekávala. Radší jsem si zas tak moc nepředstavovala, jak bych ho ráda měla. Doufala jsem, že ho ale zvládnu mnohem líp, než ten první. A ono to bylo spíš o tom, že Julinka se rozhodla jít ven tak rychle a více méně pohodlně, že já jsem jí za to vděčná :-) Taky jsem vděčná své dule, která mi ze dne porodu udělala krásné setkání, povídání, prostě jsem ho bezvadně celý prožila... Moc Ti přeju, aby Tvůj porod, ale i celé těhotenství bylo moc příjemné a krásné! Marie

Děkuji moc za krásné přání! Je to tak - obě jsme zdravé a to je obrovský dar :-) Děkuji Marie

Ahoj Jitko, já osobmě bych malého nenechala v samostatném pokoji dříve než by mu byly alespoň 2 roky. Souhlasím, že podle mě si každé dítě osamostatní samo. My jsme přenášení z postele do postýlky vyřešili přestěhováním postýlky do ložnice vedle mojí strany postele. Taky bych řekla, že dobrou motivací pro naučení něčeho je spojení to s určitou událostí, např. narozeniny.

Ahoj Maruško, moc blahopřeji k rychlému a šťastnému porodu, neboť každý porod, který skončí narozením zdaravého miminka a stále živé maminky je šťastný Oběma vám přeji spoustu zdraví a šťastných chvil

Milá Jitko,
jak píšeš, naši kluci asi mají leccos společné. Proto dokážu chápat, že to opravdu bývá někdy těžší. Faktem ale je, že ty pro nás těžší situace nás vždycky chtějí něčemu naučit, něčím si projít a tím se v něčem v sobě změnit. A ta změna chce směřovat vždycky ke stavu, kdy si budem umět život ještě víc a víc užívat. Záleží pak na tom, jestli to objevíme, chceme objevit. Já jsem ve skutečnosti takový "mamravý" tvor, to znamená, že často leccos vidím spíš kriticky, hned si zoufám a tak. Ale je fakt, že mě to tak nebaví a proto vynakládám jisté úsilí k tomu, abych věci viděla kolem sebe ve světle, které mě bude obohacovat. Je taky pravda, že jak narození a život s Tyšínkem, tak celé mé druhé těhotenství, které rozhodně nebylo růžové, mě v mnohém nakoplo, abych leccos v mém uvažování, v mých postojích změnila. A je to mnohem k lepšímu! Takže hurá, že jsou takové zátěžovky! Umějí nás dovést někam, kde bychom se jinak nedostali! :-))
Děkuju za přání a taktéž já Tobě přeju krásný rodinný i osobní život!!
M

Maruško, předně velká gratulace k narození Julinky! Ať vám krásně a spokojeně roste, myslím, že má velké štěstí, že má tak pozitivně naladěnou maminku :-) Knihu mám rozečtenou asi z poloviny a je rozhodně zajímavá a inspirativní. Krásně si napsala tu myšlenku o vnímání života a světa. Já s tím plně souhlasím, dítě je dar a myslím si, že je správné naplnit jeho potřeby tady a teď, když nás potřebuje. Ale přiznám se, někdy je to náročné! Možná jsou si naši chlapečci v lecčem podobní, podle toho, co jsi tady psala. Ten náš je hodně temperamentní, komunikativní a vyžaduje téměř neustále pozornost, takže kolikrát mi opravdu nedá ani vydechnout :-)
Je mi jasné, že přijdou ještě mnohem obtížnější situace a budeme jim muset čelit, takže pak si na nějaké uspávání už ani nevzpomeneme.
Moc Ti děkuji za odpověď a přeju hodně radosti nejen z dětí. Jitka

Ahoj Jitko,
včera jsem Ti psala delší odpověď, ale něco se pokazilo a neobjevilo se to tu... Tak dnes zkusím znovu, ačkoliv krátce.
S chlapečkama je tenhle problém obecně větší. Vše, co popisuješ, jsem slyšela od spousty maminek. Jde o to, že když se dítěti dá to, co potřebuje - což je od miminka fyzický kontakt kdykoli ho potřebuje, je vnitřně naplněno a nestrádá. Pak se samo odpreparovává, když chce. Tohle se přibližně píše v knize, kterou jsem četla, když se Tyši narodil Koncept kontinua. Moc doporučuju si tuhle knížku přečíst. Tato teorie se mi opravdu celkem potvrdila. Na druhou stranu si myslím, že není správné jet podle ní, nebo podle jakékoli jiné knihy, nebo podle jakéhokoliv názoru. Každý vidí svět svýma očima a hodnotí vše podle sebe. Nejlepší je intuice, to, co je pro Tebe přirozené.
Když jsem např. kojila v noci co 2 hodiny, zpočátku jsem na to nadávala, byla jsem unavená, cítila se strhaně. Pak mi jedna žena řekla něco, co mě nějak přeplo v mozku. Už nevím, co to bylo, ale mě došlo, že jsem přešťastná, že kojím a začla jsem to vnímat úplně jinak. Pozitivně, radostně, užívala jsem si to. V ten moment to pro mě přestalo být něco jako zátěž, ale stalo se to radostí. A taky velice brzy na to Tyši už nechtěl tak často kojit. Jsem přesvědčená, že to mělo souvislost s mým přijetím té situace.
Já jsem dost špatný spáč a Tyšiho jsem měla v posteli jen nějakou dobu, pak jsem vymyslela, že je pro nás lepší, když sundám jednu stranu šprušlí u postýlkly a dala jsem si ji vedle mé postele. Tak jsem spali vedle sebe a zároveň jsme měli svůj prostor. Oběma nám to vyhovovalo. Určitě je způsob, jak to vyřešit i u vás, ale určitě je i způsob, jak to celé hlavně vidět jinak, v jiném světle. Jak si to celé užít! Život je právě takový, jak si ho zhodnotíme my. Je v tom velká svoboda. Hlavně nedej na řeči lidí, jak a co dělat, nebo že ho tím či oním rozmazluješ! Já slýchám furt samá negativa ze svého okolí, ale jsem vůči nim, co se dětí týče, imunní. Nenechám se naočkovat nějakými řečmi, nějakým myšlením, co druhé svazuje. Zkus si v sobě říct, jak a co chceš Ty sama a pak se rozhoduj, co v té situaci udělat. To je moje rada, kterou si můžeš i nemusíš vzít. Snad jsem to napsala aspoň trochu srozumitelně :-) Moc Ti přeju radost do toho všeho! :-)
Marie

Ahoj Včelko,
děkuju za milé přání! Neratovice byly opravdu skvělé rozhodnutí, vše podrobně napíšu v příštím týdnu... Sice jsme tam tak tak dojeli, ale pak i můj muž konstatoval, že jsem vybrala bezvadně, ačkoliv po cestě autem měl tendenci lamenovat, že jsme nejeli někam blíž :-))

Maruško, gratuluju k Jůlince doufám že ten vnitřní hlas co ti napověděl, že máš jet do Neratovic, ti napověděl dobře. I když jsi tam moc dlouho asi nepobyla. První máj je skvělé datum na slavení narozenin a je to prostě lásky čas, tak ať má i ten život plnej lásky.... Jsem zvědavá co napíšeš za zážitky

Ahoj Marie, moc ráda čtu Tvoje příspěvky na Babywebu a nedá mi to, abych se nezeptala, jak to probíhalo s usínáním Tvého synka. Jednou jsi psala, že jsi zastáncem toto, aby miminko spalo s rodiči, že děti se pak samy dostanou do období, kdy se chtějí od rodičů separovat a budou spát samy. Máme 13ti měsíčního syna, který už skoro dva měsíce spí s náma, ve své postýlce od 8 měsíců neusne, jak se naučil stát na nožičkách, byl s ležením konec. Zkoušela jsem ho naučit v ní spát, ale víceméně stále si stoupal a tak se z pochování a pohoupání stalo usínání v náruči. Teď už v náruči nevydrží a z klína mi sleze doprostřed postele, kde se pak snaží usnout. Přes den usne jedině při kojení, večer taky nebo ho musím vzít do postele, kde ale leze, dělá přemety, stojky, až se doslova umlátí a usne třeba i za hodinu. Jakmile ho dám bdělého (i hodně unaveného) do postýlky, začne řev, nepomáhá lehnout si vedle něj, sednout k postýlce, chytit za ručičku, číst, zpívat písničku. Výsledek většinou byl naprosto vyčerpaný Dan a máma a usnutí u dalšího kojení. Problém je, že kolikrát se mi nepodaří ho přenést spícího z postele do postýlky, vzbudí se a chce z postýlky, takže ho dám zpátky do postele a to pak mám nervy, že spadne, protože v posteli dost cestuje. Nemůžu přece chodit denně spát v 20-21hodin. Takže když se pak v noci vzbudí na kojení, už ho do postýlky už nedávám a spí u nás až do rána, protože to bylo opakovaně s brekem. Vím, že teď se už nemůžeš dočkat miminka, ale kdybys měla čas, budu se těšit na Tvůj příspěvek - třeba to pomůže i někomu dalšímu, kdo má stejný problém. Spaní s dítětem je krásné, no někdy bychom rádi i trochu toho soukromí. Tak hodně štěstí k porodu!

Ahoj Jani, děkuji Ti za přivítání Jsem ráda, že už máš klídek a snad už budeš mít celé těhotnství bez problémů. Taky vše nejlepší Jarouškovi Těším se až se zase uvidíme

Májí,
myslím že se ti v Neratovicích bude líbit. Když jsem se tam tenkrát jela podívat a zjistit jak to tam může probíhat, tak mě první dojem z toho "domu" úplně zrazoval, říkala jsem si : Bože v týhle barabizně má přijít na svět naše dítko, no to asi ne" ale když jsme vyjeli nahoru, přivítala nás staniční sestra, byla milá, ale ne tak uměle jako jinde a odpovídala na naše otázky s klidem, bez žádných potutelných úsměvů, tak jsem měnila názor. Když sem se objednávala na první poradnu, tak jsem si říkala no snad nedělám chybu, ale pan dr. Budka byl neuvěřitelně milej, všechno se mnou probral naprosto v klidu, do poslední chvíle jsem doufala že porodím přirozeně ( všude jinde se po prvním císaři dělá automaticky císař znova) nezrazoval mě od mé myšlenky, jen chtěl abych se ještě několikrát objednala na UTZ aby bylo jisté že jizva porod vydrží. Nakonec mě ale jizva bolela a odhad byl zase 4kg mimčo, tak se šlo zase na císaře. Operoval mě dr Budka a dr Muška ( je to Slovák, trochu odrány, ale nemyslí to zle, snaží se aby všechno bylo výborně provedené) Při začátku operace si dokonce zpívali, bylo to jak z Dr. House, z člověka spadl kámen obav. Anesteziolog měl neuvěřitelně sexy hlas , Po celou dobu pobytu se na mě chodily dívat dvakrát za den ale nikdy mě neotravovali, sestřičky byly milé a vstřícné, pomáhaly jak mohly, manžel chodil na návštěvy jak se mu to hodilo a nikdo mu neřekl že nejsou návštěvní hodiny a že tam nemá co dělat. Sestra Ptáčková je anděl, kterej jakýkoliv odběr, injekci umí udělat tak že o tom nevíte.
Doufám že budeš stejně spokojená jako já. Kdybych se jednou rozmyslela a chtěla třetí dítě tak nebudu přemýšlet o jiné porodnici....

Ahoj Janko,
moje železo má název: Tardyferon Fol. Můj gynekolog mi řekl, že se lépe tráví, protože železo jinak může způsobovat střevní potíže, zácpu, průjem, černou stolici, nebo jiné neduhy. U mě se trochu projevil jakoby průjem, ale takový lehký, který mi vlastně trochu víc rozhýbal peristaltiku střev, takže nemám potíže s těhotenskou zácpou, jak jsem měla v prvním těhotenství. Nutno ale říct dvě věci: má únava užíváním zas tak moc neodezněla, takže problém u mě možná bude v něčem jiném, ale neřeším to. Beru to jako projev tohohle těhotenství, jakože je každé jiné... Další věc je, že moje homeopatická lékařka mi říkala, že tzv. dvojmocné železo (o které se v tomto případě jedná) je prostě s rizikem špatného zažívání. Naopak trojmocné železo tento problém nemá. Řekla, že nechápe, proč se stále u lékařů předpisuje to dvojmocné... Já už měla toto železo koupené, tak jsme to nechaly být a ukázalo se, že to u mě zas tak blbé projevy nemá. Ale po této informaci bych si třeba psíš příště pořídila to trojmocné. (Červená řepa a hovězí vývar např. by taky mohly pomoct...) Jinak, tato homeopatická lékařka, které velice důvěřuju, mi taky sdělila, jak se strašlivě do těhotných žen cpou vitamíny. Když jsem jí ukázala, co vše mi lékař předepsal a co užívám, polovinu z toho mi nedoporučila. A já s ní souhlasím, i s Tebou. Pokud máš pestrou stravu, hlavně nějak tepelně upravenou zeleninu, obiloviny, trochu těch luštěnin, k čemu ještě do sebe cpát ty přípravky, co stojí majlant. Je to dnes taková věc spíš podle mě spojená s trhem, prostě lékárny prosperujou a vlastníci farmaceutik jsou jedni z nejbohatších lidí světa... Ale když vidím, že lidé např. v zimě utrácí strašlivě peněž za všelijaké nurofeny, léky na chřipku atd., a pak se zároveň ládují cukry a uzenimama, je v tom krátkozrakost neuvěřitelná. My jsme doma od narození Tyšiho převážně na homeopatikách a malý nebyl za celou zimu nemocný. Vlastně nevím, kdy byl nemocný vůbec... Pokud na nás něco leze, dáme oscilo a je to pryč, vyhnem se mléčným výrobkům a cukrům a je po nachlazenině... :-)

Ahoj Peťulo,
děkuju za informace a Tvé dojmy z Kolína!
Je mi líto, že Tvůj porod byl nakonec tak složitý, komplikovaný a že neproběhl podle Tvých představ! Myslím si, že tyhle situace nás mají něčemu učit, co ještě v životě potřebujeme znát, abychom byli šťastnější. tyhle zdravotní komplikace se samozřejmě nedají srovnat s tím, co Ti teď napíšu, ale např. u mě neproběhlo podle mých předtsav toto: Matyášek celý první půlrok probrečel, druhý půlrok to bylo o fous lepší. Je to osobnostně pro mě neuvěřitelně náročné dítě. Je chytrý, zábavný, krásný, zdravý, ale taky mnohdy ukňouraný, paličatý, dokonce nás s mužem drezůruje. Od roku a půl to začlo být konečně takové, že jsem si psychicky i dokázala oddychnout. Ale i tak ho, když koukám a poslouchám o kdejakých dětech mých známých, považuju za povahu velice náročnou a komplikovanou a přecitlivělou. Holt, je taky výsledkem nás dvou s mužem a v lecčem se není co divit :-))) Ale to chci říct, že jsme s mužem zažili a stále kolikrát zažíváme vypjaté situace, kdy velice těžko neseme téměř nedostatek osobního klidu pro nás samotné nebo pro nás dva. Proběhly různé situace, které byly tak vyhrocené, že jsme se pak musely začít učit věci řešit jinak, mít jiný postoj k nim, umět si nalézt svůj klid jinak než dřív. Postupně mi došlo, že Tyši se narodil taky právě proto, aby nás s mužem mnohem víc posilnil. Nebylo to zadarmo, není to zadarmo, ale pak to stojí za to, když ustojíme nějakou peripetii. Vím o mnoho ženách, co mají dítě či děti, jejichž chování a potřeby jsou opravdu ve srovnání s tím, co máme doma, naprosto v klídečku. Kolikrát jsem někomu takovému záviděla. Ale jakmile jsem to začla brát jako výzvu pro mě, pro to se měnit k lepšímu, má to najednou smysl a nějak se vnitřně měním a doufám k lepšímu :-) Snad... :-)
Myslím si, že trápit se tím, že něco neproběhlo vůbec tak, jak ses těšila, je jen další tíha zbytečně na hrbu. Vím o čem mluvím, mám toho za sebou spoustu, čím jsem se trápila... Kéž tě to nějak povzbudí, protože je mi jasné, že mít špatné vzpomínky na porod je fakt jinak moc smutné... Ať se Ti daří a děkuju moc za psaní!

Ahoj Evo,
moc děkuju za odezvu a Tvoji sdílenou zkušenost! Jasně, vím o tom, že mě nikde nemůžou držet a že můžu podepsat revers a jít. Já se chci jen vyhnout stresovým situacem, které zdravotnický personál umí bezvadně vytvořit. Proto si radši (jako u prvního porodu) vše vyběhám, ujistím se o postojích zdravotníků a budu tak víc doufat, že tím, že více znají mé představy, mi už pak nebudou dělat nanovo nějaké nepříjemnosti. S tímhle postupem mám dobrou zkušenost, samozřejmě nevím, jestli bude stejně dobrá i v jiné porodnici s jinými lidmi. Screening mi snad přislíbí moje dětská lékařka, se kterou už jsem předběžně domluvená, takže opravdu hodlám odejít po 24 hodinách a užívat si domova... Nehledě na to, že ordinace doktorky je o dva baráky dál, než kde bydlíme my... Takže by to snad mělo být vše v klidu a celkem v pohodlí... :-) Díky za podporu!!