Diskuzní fórum

Nezlob te se na mě ženy,sice jsme dvě holky a dítě nemáme adoptované ale moje přítelkyně má dceru a staráme se obě dvě. Ji bere samozřejmě jako mámu a mě jako tetu,nevidím v tom problém proč by ženy nemohli vychovávat děti

Dobrý den,
Já osobně si myslím, že by homosexuálové měli mít děti. Protože oni si nevybrali svou orientaci a kdyby byli "normální" tak by zajisté chtěli dítě mít. Navíc myslím si že dva muži/dvě ženy mohou dítěti dát víc lásky a vlastně i všeho ostatního než třeba rozvedený pár nesnášejících se rodičů!
A proto si myslím, že by jim nikdo neměl bránit v tom, aby si adoptovali dítko - když mají dostatek financí, mají se rádi a dítě moc chtějí neměl by to být problém. A nelíbí se mi věci typu " My jsme heterosexuálové, my by jsme měli být v žádostech na adopci dítěte vždy dříve než homosexuálové." Homosexuálové mají stejná práva jako heterosexuálové! A ikdyž je mi jenom 13 myslím si, že děti by měl mít možnost každý :)

Dobry den,koncem srpna mam termin porodu a narozene dite bych chtela dat k adopci do zabezpecene rodiny.potrebovala bych poradit na koho se mam obratit s urcitymi formalitami a nebo jestli existuji internetove stranky s rodici,kteri cekaji na adopci.......prosim piste mi na mail:ed.75@seznam.cz......dekuji

Já souhlasím s Dankou.Nemám nic proti homosexuálům.Děti potřebují hlavně lásku a zázemí,ale myslím si,že by se měl stát postarat nejprve o to aby si směli brát děti z kojeneckých ústavů rodiče tj.muž a žena ještě v peřinkách a ne když už jdou bobci po svých.Teprve pak se můžem bavit o adopci dětí páry stejného pohlaví.

Zdravím všechny :o),
jsem studentka právnické fakulty a v současné době zpracovávám diplomovou práci na téma adopcí. Ráda bych kromě teorie vložila do své práce i trochu reálných zkušeností, trochu praxe. Proto jsem se rozhodla obrátit na Vás, kteří už nějakou zkušenost s osvojením máte.
Připravila jsem anonymní dotazník obsahující 11 jednoduchých otázek a chtěla bych poprosit, zda byste si jej pročetli a vyplnili. Čím víc respondentů bude, tím lépe. Výsledky budou v diplomce zpracované formou sociologického průzkumu, kdy uvedu nejčastější odpovědi na jednotlivé otázky.
Kdo má zájem, napište mi, prosím, na mail: Kopretina.B@sez­nam.cz, obratem vám zašlu dotazník.
Ochotným zájemcům děkuji :o).
Iveta

Já pro změnu hodně souhlasím s Lucií a jsem v údivu, kolik lidí je tady pro adopci dětí homosexuálním párům. Prosím uvědomte si, kde spěje tato doba a jaký člověk vyroste z dítěte, které nebude mít vzor otce nebo matky? Asi není velká naděje, aby si pak v dospělosti našel partnera opačného pohlaví. Homosexuální rodiče mu jistě lásku mohou dávat, ale dospívající dítě v pubertě potřebuje mnohem víc. A taky si myslím, že homosexualita nemá patent na šťastný život! A určitě nevyřeší rozvodovost. Jistě jsou případy, kdy je rozvod jediným řešením (domácí násilí, alkoholismus apod.), ale kdyby se lidé více snažili a zamysleli se, uměli si vyjít vstříc a odpustit si, pokořit se jeden před druhým, bylo by vše jiné. Musíme ale začít od SEBE.
Díky, že jste dočetli až do konce.. j.

Náhradní matka: sips@inMail.cz

Nabízím pomoc lidem toužícím po vlastním dítěti. Já - 26 let, studentka VŠ, bez anamnézy, inteligentní a zodpovědná, vědoma si své role ve společnosti. Vy – sebevědomý, laskavý, vyrovnaný, informovaný a materiálně zajištěný pár či jednotlivec s upřímnou touhou stát se milujícími a zodpovědnými rodiči. Diskrétnost, solidnost, upřímnost a fair play nabízím i očekávám.

PS: Jsem z Jihomoravského kraje.

Žijeme v roce 2010 doba je jiná než před sto lety dříve nepřipadalo v úvahu aby gayové či lesbičky mohli vůbec existovat dnes už mohou je to zcela normalní a nemají se podle mě zač stydět. Nemám sice zkušenost se stejným pohlavím ale každý má nárok na lepší život no a co že mám dvě mamči nebo dva úžasné otce kolikrát tyto páry dokáží a mohou dát dětem víc lásky a veškeré potřeby dítěte daleko víc než hetero páry. Koukněte se na dnešní zprávy otec zabil miminko jen proto, že plakalo, matka zakopala své narozené miminko na dvorku tohle je otřesné a hanebné a ne výchova dětí mohosexuálnímy páry. Homosexuálové nejsou odpad jsou to lidé jako všichni ostatní. Já jsem vyrůstala v rodině kde je otec i matka a celý život jsem neznala nic jiného než ponižování, nadávky a mlácení. Musím říct, že já osobně bych byla radši za dva milující lidi ať už dvě ženy nebo dva muže co by mě vychovali.

Ahoj,
s manželem jsme se před rokem (září 2009) dozvěděli, že nemůžeme mít děti, proto jsme se ihned vrhli do procesu adopce. Zjistila jsme si všehcny dostupné infomace a začala řešit. Zhruba za ti měsíce jsme měli vyřešenou veškeru dokumentaci, poté jsme absolvovali návštěvu sociální pracovnice u nás doma a testy u psychologa. Musím namítnout, že pro normální lidi je všehcno to testování úplně v pohodě a není potřeba se toho nějak bát. Upnuli jsme se tedy na adopci a v lednu jsem přirozeně otěhotněla :-) přípravku už jsme nedokončili. Teď máme domka dvouměsíční miminko a pokud se nebude dařit sourozenec, určitě si ho adoptujeme. Chci jenom říct, že není potřeba se vzdávat, ale vytrvat, ono se všehcno v dobré obrátí. Držím pěsti všem, co žádají o adopci i těm, co doma adopčátko nebo vlastní děťátko mají.

Ahoj, již před nějakou dobou jsme adoptovali dceru. Měli jsme velké štěstí, protože byla v tom nejnižším věku, které může adoptované dítě mít. Byly ji 2,5 měsíce. Bohužel mít dítě pro nás nebylo jiným způsobem možné. Cesta k naší krásné holčiče byla dlouhá, ale nebyla tak potupná, jak se občas píše v internetových diskuzích. Možná jsme měli štěstí na lidičky, kteří s náma pracovali (sociální pracovnice, psycholožka apod.), ale myslím, že to stálo za to. Podstupuje se počáteční pohovor na odboru sociálních věcí, pak přednáška o tom, jak vlastně vše bude probíhat. Pak následuje návštěva sociální pracovnice u vás doma, ale nebojte se, rozhodně neotvírají skříně apod. Spíše se ptají na rodinnou anamnézu a takové ty rodinné vztahy. Pak následují ještě asi dvě přednášky psychologů a neurologů, kde se mimo jiné dozvídáte velmi zajímavé věci. Naši kamarádi, kteří mají vlastní děti nám je občas i záviděli. A poté psychologický test. Byli jsme uklidňováni, že málokdy pár není doporučen pro adopci. A pak už jen čekáte .... Důležité je se na to čekání neupínat a dělat vše jako dosud. Na začátku je fakt, že jsme na to mysleli celkem pořád, ale pak jsme si řekli, že pojedeme ještě lyžovat apod., protože pak si budeme muset dát chviličku pauzu, než nám miminko znovu dovolí. Říkali nám, že se čeká 2 - 3 roky. Po 2 letech jsem nad tím začala znovu více přemýšlet a začalo mi být líto, že se ještě pro nás nenašlo to "pravé" miminko. Nakonec jsem objednala velmi exotickou dovolenou a šup, bylo to tu. Ten telefonát nikdy nezapomenu. Myslím, že to bylo stejně emocionální jako, když vidíte dva proužky na těhotenském testu. A od té doby jsme šťastní. Chvilku jsme měli s manželem obavy, zda všechno zvládneme, ale myslím, že takové obavy mají i rodiče "vlastních" dětí. Takže věřte, že adopce není tak složitá a fakt stojí za to.
Ještě malá rada ... až budete někdy vyplňovat formulář o miminku NEUSTUPUJTE z vašich požadavků. Nestojí to za to ... opravdu si rozmyslete jaké miminko zvládnete. A nebojte se, pokud budete mít náročné požadavky i tak se dočkáte ... možná později jako my, ale určitě se dočkáte.
Všem vám držím palce

www.adopce-pomoc.webnode.cz

Ahoj, také jsme s manželem uvažovali o adopci, protože než jsme podstoupili IVF, jeden pan doktor nam dal milnou informaci, že v našem případě z genetického hlediska je IVF celkem zbytečný zákrok. Nicméně jsme IVF podstoupili pod dohledem jiné paní doktorky a na první pokus čekáme zdravé miminko, za co jsme moc šťastní. Musím říct, že jsem podstoupila různé masáže, lymfatické, srovnání kostrče, cvičila jsem Mojžíšovou, chodila jsem po léčitelích, pila různé čaje a nápoje na neplodnost a hodně mi pomohla paní co se věnuje reiki, jak psychicky tak se stravou a vhodným obdobím pro IVF. Myslím, že nám to fakt pomohlo, hlavně ta psychika... Být vámi, ještě IVF zkusím a snažila bych se pro to udělat opravdu vše, ikdyž možná už jsi udělala, nechci se tě nijak dotknout, ale podle sebe vím, že adopce je pořád adopce, ale taky bysme do ní jinak sli. Je to opravdu težký rozhodování. Držím palce a přeju hodně štěstí.

A kdyby jsme se pro adopci rozhodli, kam se mám obrátit??

Miki, to je hrůza, co tu píšeš, nedokážu si představit, co bych dělala já.....musí to být hrozně těžké, uplně nejlepší by bylo asi se někam odstěhovat....nebo alespoň na chvíli někam odjet, dokud se to nezklidní...co to je za hajzla, že po tolika letech najednou stojí o své dítě??? To nechápe, že už svou rodinu má....a tímto jí akorát ničí život?? Ach, držím všechno, co mám, ať to šťastně vyřešíte...

JInak taky jsem se chtěla zeptat, jaké jsou podmínky pro adopci....děti mít nemůžu, tak volím tuto možnost, poradí někdo?? Díky

Dnes čekají manželké páry na dítě do adopce několik let, neplodných párů příbývá, posuzování žadatelů je velmi podrobné od zdravotního stavu žadatelů, příjmy, bydlení, psychologické testy a posudky, hodnocení v zaměstnání, pověst, čistý trestní rejstřík. Já sama sy mylím, že homosexuálové nemůžou vytvořit normální rodinu. Rodina je vždy matka + otec a pokud to tak není je to nadítěti vždy znát. Navíc právně volných dětí je velmi málo.

Já osobně jsem pro. Mnohdy dokáže harmonický homosexuální pár dítěti dát v životě víc než nefungující heterosexuální rodina, ze které si může dítě odnést i traumata na celý život. A někteří by si zde měli uvědomit, že společnost jako taková, se vyvíjí a homosexuální páry byly v dřívějších dobách "normální". Navíc v jiných koutech země je dokonce normální i polygamní manželství, kde se vychovávají děti na jedné kupě a nikomu nevadí, jestli má dítě jednu mámu nebo pět...

Dobrý den,
mám jiný problém,který se provalil na úřadech.Holčičku jsme si adoptovali matka neznámá,zřekla se dítěte po porodu a otec neznámý.Po 8 letech se ozval biologický otec a zazvonil přímo u branky.Jak mohl někdo na úřadě prozradit citlivá data?Řekl,že si jde pro svou dceru.Případ se táhne 2 roky a teď čekáme na rozhodnutí soudu.Nevím proč se až po tak dlouhé době začíná zajímat o dceru,když má další dvě děti v manželství.Prožíváme těžké chvíle a je nám i z jeho strany vyhrožováno,vše nahlašujeme na policii,ale jen se to zapíše.Dceři to psychicky neprospívá.Nevím,kde hledat pomoc.

myslete si o mě, co chcete, pro jednoho hloupá nána pro durhého ... mám 2 děti a vím, co může nabídnout táta a co máma, nikdy žáden homosexuál nedá dítěti to co maminka a žádná lesba - to co pořádný táta. přeji všem dětem láskyplnou rodinu a je mi líto, když někdo v ní nevyrůstá, ale homosex. či lesbické páry nejsou řešení pro šťastné dětství.