Diskuzní fórum

Moc prosím všechny těhulky o vyplnění dotazníku, který mi pomůže k mé bakalářské práci na téma porod a alternativní porodnictví.
https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dGFzY3NLSkdJZlA0bmRSSDN4SUNKX2c6MQ

Moc prosím všechny těhulky o vyplnění dotazníku, který mi pomůže k mé bakalářské práci na téma porod a alternativní porodnictví.
https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dGFzY3NLSkdJZlA0bmRSSDN4SUNKX2c6MQ

pklaaro,asi už jsi porodila,ale někde jsem četla rozhovor s doktorem,že nezáleží jestli má či nemá žena úzkou pánev,že jde nacísařský řez.Záleží to na to jak se prý roztahuje.
A že mimčo je hlavičkou nahoře,tak to jsem měla strach také,ale otočilo se.Kamrádka čekala dvojčata a rodila je normálně.Nejdříve porodila chlapečka ten byl hlavou dolů a holčička byla hlavičkou nahoru tak se rozhodli,že udělají honem císaře,ale malá jak se jí tam udělalo místo(brácha vypadl)tak se otočila a narodila se přirozeně.

Před třemi měsíci jsem psala o hrozném zážitku z porodu císařským řezem,tak do teď nemůžu překonat to selhání.Jizva se zahojila,ale břicho mám jak v 5měsíci a to mě za všeho nejvíc trápí.Nechci držet nějakou dietu,protože stále kojím a to by se přeneslo na dítě-že by strádalo.

Zdravím všechny maminky i budoucí
Já osobně už mám doma dva puberťáky,holku a kluka. Kluka jsem rodila před sedmnácti lety císařem a holku o dva roky později klasickým porodem.Teď do třetice mě čeká opět císař,neboť nemá v plánu se nějak otočit(bude to holčička,zřejmě tvrdohlavá po tatínkovi) a taky je prý dost veliká,takže to klasicky nehodlám ani zkoušet.Musím se ovšem přiznat,že jsem z toho dost ve stresu , ten první císař byl nečekaný,takže to bylo o to jednodužší. Kdyby jste měla některá radu jak se to dá zvládnout s větším klidem,budu ráda za každou pomoc.
Držte mi palečky Liba.

Mít miminko je nádherný, ty chvíle po porodu jsou nádherný, ale nikdy v životě bych neřekla že samotný porod je nádherný...! Rodila jsem 12 hodin a děkuju bohu za ty všechny svinstva proti bolesti co do mě dostali. Bez toho bych neměla sílu to dotáhnout do konce.

Ahoj rodičky,
já jsem v 36 týdnu a chtěla bych se zeptat, jestli nemáte někdo zkušenosti s porodem dnem pánevním. Nějak se nechce otočit. Děkuji i za názory, co by ste preferovali, jestli to vyzkoušet porodit přirozeně a nebo jít rovnou na císaře. Jsem provorodička a pánev mám bohužel úzkou.
Děkuji za odpovědi.

Ahojky.Já rodila celkem 3x.Všechny porody byli přirozené žádný císař.Říká se že nehorší porod je ten první ale pro mne byl nejtěžší ten poslední.Omotaný pupečník kolem krčku miminka ho hodně stížil a prodloužil.Včetně toho že když byla hlavička venku tak mě přešli kontrakce a tělíčko sem vytlačila bez nich.Když si to přemítám zpětně tak bych nejraději na tu kozu nelezla vůbec.Gravitace dokáže hodně protože ve stoje bych na 100% porodila rychleji.Jen ty křížové bolesti bych nejradši vynechala úplně.U všech porodů sem byla nastřižená a vše se zhojilo bez problémů akorát to trvalo pokaždé o něco déle.Bolest se vydržet dá a ta odměna v krásném miminku v náručí je ten nejlepší lék.

Ještě, co se kojení týče, bylo to úplně stejné u přirozeného porodu, jako u císaře - bez problémů

Ahoj holky, mám zkušenost s oběma porody, první byl císařem a druhý přirozený a já jsem tedy jednoznačně pro císaře. Peťulo, přestaň už tu všechny děsit
Ne kvůli tomu porodu, ten císař samozřejmě nebolí a ten přirozený je bolestivý, ale s tím každá rozumná maminka počítá, ale co mě položilo, byla rekonvalescence. Po císaři jsem fungovala za 3 týdny zcela bez problémů. Po tom přirozeném, po rozsáhlém šití jsem se na srovnatelnou úroveň dostala za 8 týdnů a problémy mám i teď, 5 měsíců po porodu. Šití po císaři se mi ukázkově hojilo, po přirozeném porodu se mi stehy zaněcovali, jizva mi hnisala, po 8 týdnech mi lékař vyndaval vnitřní zahnisané stehy, dodnes trpím inkontinencí, to jsem po císaři neznala. Sex byl po císaři po šestinedělí bez problémů, po přirozeném to trvalo 3 měsíce, než jsem byla jakž takž schopná si ho užít.
Myslím, že je důležité, kde rodíte. Já jsem mohla být při císaři při vědomí, dceru jsem hned viděla, bylo mi zle, takže jsem ji nemohla mít hned po porodu u sebe, ale kdybych chtěla a byla toho schopná, mohla jsem ji mít ještě na sále, když mě šili. Jakmile mě přivezli na pokoj, dcerku mi hned přinesli, na kojení mi ji nosili každé 3 hod a mohla jsem jí mít u sebe, jak jsem chtěla, bylo to zcela srovnatelné s tím, jak to bylo potom podruhé po tom přirozeném porodu. Je pravda, že po císaři vám dají miminko i na noc později, myslím, že až tu třetí noc, ne druhou, jako po přirozeném.
Byla jsem velkým zastáncem přirozeného porodu a vůbec jsem nechápala, maminky, které chtějí císaře dobrovolně, musím upřímně napsat, že dnes jim rozumím Vědět, jak budu vypadat po přirozeném porodu, tolik bych za něj nebojovala
Ale u mě byl hlavní problém velké porodní poranění a následné velké šití. Kdybych nebyla tolik šitá, pravděpodobně by mě řada komplikací minula.

Přidávám se na stranu pro přirozený porod.Dceru 49/3350 jsem porodila před 11lety přirozeně a hned jsem fungovala.Nyní jsem porodila chlapečka 53/4560 císařským řezem a to jen proto,že měl omotanou pupečníšňůru okolo krku-což by tak nevadilo,ale měl ji omotanou i okolo hlavy a jak se dral ven(teda nedral,ono ho to nepustilo) tak se škrtil a voda byla zelená,měl problémy s dýcháním takže akutní císařský řez.Kojení jsme zvládli,ale jizva se špatně hojí a chodím do nemocnice na vyplachy.Zkrátka přirozený je přirozený a nikdo mi to nevymluví.Já byla ošizena o to,že si malýho můžu pochovat jako první na co má každá maminka právo když nosí dítě 9měsíců pod srdcem.Malýho jsem viděla až za 12hodin a to už jsem jim tam brečela,že ho chci vidět.

Tak mi to nedalo a musím taky reagovat na ty inteligentní příspěvky uživatelky TEREZAS.Já bych se ani nedivila, kdyby to byla vysokoškolačka- věřme jí to, ti největší "inteligenti" bývají většinou VŠ a nejčastěji, když si nechávají říkat paní Inženýrko:-D Jsem zdravotní sestra, takže moc dobře vím, jaký rizika přináší císař a hlavně rekonvalescence po něm! Škoda, že diskuze není aktuální a že si tahle "inteligentky" zřejmě již nepřečte jaká je hňupka, že miminko vystavila takovému stresu zbytečně, když podle všeho neměla jiný problémy, něž starost o sebe samou.No každopádně doufám, že víc "maminek" s tímto názorem sem psát nebude, protože mě to doslova nadzvedává ze židle.Možná že když si to ještě párkrát přečtu, vyvolá mi to kontrakce k porodu:-) Dneska jsem 40+1 a rozhodně budu dělat maximum, aby se miminko narodilo, až si samo řekne a půjde to přirozeně.Na sekci přistoupím jen z důvodu nějakých komplikací.A takovej nesmysl, že jí pak miminko dají na břicho?! A že otec bude přítomen na sále?! To by mě zajímalo, co to je za doktorku, jestli jí tohle naslibovala? Takový bludy! Ledaže by se jednalo o veterinářku, která je zvyklá rodit krávy- to by odpovídalo:-))))

Já jsem byla s porodem spokojena! Již ráno jsem cítila, že to asi přichází, až navečer jsme jeli do porodnice a za dalších 6 hodin se moje zlatíčko narodilo! A pozor to moje zlato mělo 4,10kg.Myslím, že můžu říct, že to byl úžasný zážitek a pořád na to vzpomínám dobře. V tu chvíli, kdy jsem rodila jsem myslela, že ji asi nevytlačím, ale samozřejmě se podařilo! Nejhorší byl asi pro mně nástřih, šití už probíhalo-bych řekla dobře. Myslím že za dobrý pocit u porodu může i personál. Porodní asistentka i doktor byli plni humoru, takže v pohodě!
Na porod jsem se těšila - až uvidím co v sobě nosím - jak vypadá to naše miminečko. No jsem celý život optimistka, tak si nemůžu stěžovat na pár hodin bolesti, ze které se vyklube to nejkrásnější, co může ženu potkat.
A manžela jsem měla s sebou. Později mi říkal, že měl slzy v očích, když mě viděl a ještě víc, když uviděl naši holčičku. Já jsem byla ráda, že tam byl, byl mou oporou.
Spíš nerada vzpomínám na těhotenství, to jsem si připadala jak chodící kulička. :(

No já se porodu děsila od doby co jsem zjistila,že jsem těhotná... nastoupila jsem do porodnice 1 den po termínu a další 4 dny mě mého chlapečka vyvolávali.když to nakonec začalo o půlnoci bolesti byly hrozný,pak ještě kapačky na urychlení,už jsem myslela,že to nevydržím,před polednem přišel pan doktor a řek,že porod nepostupuje,a to mě sestřičky i doktorka nechali trápit 12 hodin... šlo se na císaře,svého chlapečka,který se narodil až v poledne jsem sice viděla až večer,ale měli jsme to za sebou.bolest jizvy byla taky obrovská,ale už jsem na to zapomněla... je mi 22 let,malému bue 7 měsíců a já už se moc těším na další mimi,i když ještě kvůli jizvě musím chvíly vydržet..ale Nikolásek za to strál!

Kdo by si rád početl, jak to s některými úkony při porodu je a nejenom to, doporučuji stránky http://www.prirozeny-porod.webnode.cz Je tam mnoho zajímavého a užitečného. Kdo se chce o porodu dozvědět co nejvíce a nechce se pouze dát do ruk lékařům, vřele doporučuji.
Docela dobrý náhled na porodnictví a jeho metody jako takové je dobře zpracován v americkém dokumentu The business of being born. Je to sice americké, ale člověk by skoro nevěřil, že je tak moc podobné tomu českému...

pro terezas: Ty asi moc nevis o cem mluvis ja do ted lituju toho ze jsem nemohla maleho privest na svet prirozenou cestou(mel pupecni snuru kolem krku)kontrakce sem si zazila 5hodin a neni to tak hrozny a navic tady si tu bolest protrpis treba 7hodin jenze po cisari cely tyden v porodnici a pak jeste doma jakou dobu.nemuzes poradne chodit,lezet zvednout se z postele a ostatni zensky po normalnim porodu uz druhy den normalne behaji,ach jo jak ja jim zavidela ze uz je skoro nic nebolelo.

Moje konkrétní zkušenost z přirozeného porodu: lékař mi v 37tt řekl, že mimi je hotové a může kdykoliv ven, tak jsem počkala týden a začala ho pudit ven:-)), každý večer deci vína, milování, horká koupel a čaj z maliníku a po 4 dnech a dlouhé procházce a milování mi ráno v 5 odtekla pl. voda. Do porodnice jsme přijeli v sobotu o půl osmé, bolesti žádné, sestra říkala, že porodím v neděli večer, to jsem ji vymluvila. Po prohlídce na 4 cm jsem vlezla do sprchy, kde mi horká voda pomáhala na záda. Následoval klystýr, což jsem byla ráda, krásně prohřál bříško a týden jsem nebyla na záchodě, tak jsem miminku udělala místo. Další kontrola 7 cm a začala jsem trochu cítít bolesti, ale nic strašného. o dvě hodiny později sestřička konstatovala 8-9cm a branka držela na oušku miminka, tak mi trošku pomohla a přesunuli jsme se na sá, dostala jsem kapačku na zesílení kontrakcí, jelikož jsem je měla asi malé, fakt nevím, měla jsem zavřené oči a soustředila se na těch pár posledních okamžiků s bříškem. Při tlačení jsem dostala 2x křeč do nohy, tak jsem přestala tlačit a na další tři zatlační byl malý venku, s nástřihem čekali do poslední chvilky. Mimi hned na bříško, zkouška přisátí, pomazlení, následně dvě hod na pokoji a pak přesun na novorozenecké. Měla jsem hlad a žízeň, za 5 minut mi donesli malého a pak už jsem ho měla pořád u sebe. Sednout jsem si mohla hned, pomohl i kruhový polštář, akorát trošku táhly stehy, ale to pod vložkou nevnímáte. Porod perfektní, manžel u porodu, mohla jsem jít hned domů, bylo mi hrozně fajn. Císař je podle mě nutné zlo, pokud je život dítěte a matky ohrožen a pro ženy s velmi silnými psychickými poruchami. Porod i kojení z 80procent určuje psychika ženy, tak holky, přeju pevné nervy a víru, že ten Váš porod bude krásný a miminka zdravá:-)

Tak jsem si se zaujetím přečetla vášnivou diskusi terezas vs. ostatní. Pochopitelně byla i pro mě nepochopitelná, ale co mě zarazilo... 30 let a VŠ? Já to tipovala tak na 18 let a učňák. Lokalitě Praha už se tolik nedivím...
Evidentně věk o psychiské vyspělosti moc nevypovídá... Miminku uživatelky terezas přeji opravdu mnoho zdraví a štěstí. Terezas ať se se svědomím nějak vypořádá, to už je mi jedno.

Ahoj, já vám tady něco vložím:
Spolu s dítětem se rodí i matka
Nedá se přehlédnout, že porod skrývá i jiný než jen fyzický rozměr. Mimo jiné je nesmírně důležitým přechodovým rituálem. Krize ztělesněná překonáváním kontrakcí dává ženám jedinečnou šanci projít potřebným existenciálním zážitkem a proměnit identitu ve prospěch mateřství. Radost z překonání porodních obtíží nabízí silný zdroj sebevědomí, životodárné energie i doslovné „dobití baterek“ pro náročné období péče o miminko.

O příliv odvahy a optimismu se z biologického hlediska starají tzv. porodní hormony, které se během normálního porodu samovolně vyplavují. Endorfiny a relaxiny působí jako přirozené prostředky na zmírňování bolesti. Oxytocin, „hormon lásky“, přítomný u všech projevů milostného života nebo u pocitů silné náklonnosti, přirozeně posiluje navázání láskyplné vazby mezi matkou a dítětem. Prolaktin, „hormon hnízdění“, nejen spouští kojení, ale také ženu po porodu uvádí do stavu bdělé pohotovosti a dodává jí sílu k mateřskému pečování.


Pokud přijmeme porodní bolest jako součást porodu, jako součást cesty k miminku, stane se porodní bolest přítelem. Porodní bolest bývá z lékařského pohledu vnímána jako negativum procesu. Je ovšem jeho přirozenou součástí. Vaše tělo, které během devíti měsíců dokázalo „zrodit“ zázrak, ví nejlépe, jak tento zázrak poslat na svět. A pokud budete schopnostem svého těla a schopnostem svého dítěte při porodu důvěřovat, pocit euforie, štěstí a síly po této porodní pouti bude mnohonásobně přesahovat vaše zkušenosti a pravděpodobně i vaši fantazii.

Já bych doma nerodila, i když jsem měla skvělý porod u apolináře. U druhého dítěte jsem byla také tam a nakonec došlo na císaře. Všechno dopadlo ok. Ale císaře bych už dobrovolně nepodstoupila. Mám problémy s hojením, a přece jenom pružnost dělohy je narušena ... Nakonec jsem na hojení brala curenzym a spoustu viitamínů a báječně se rána zacelila. Ale i tak není nad přirozenou cestu s nástřihem či bez nástřihu. Masáž hráze mi přijde směšná a neúčelná.