Diskuzní fórum

Ahoj, jsem teď v 21. tt a s úsměvem tvrdím, že se na porod připravuji už od své první menstruace. Nikdy jsem totiž nevzala žádný lék na jakoukoli bolest. Právě se slovy, když nevydržim tohle, co jako chci dělat u porodu? A hlavně taky jako prvorodička absolutně netušim, jak to bude vypadat a jak moc to bude bolet. Pod souslovím "velká bolest" si neumím představit naprosto nic konkrétního. Takže jsem v klidu a věřím, že tenhle klid přispěje právě k "pohodovému" porodu.
Tak uvidíme. Každopádně jsme těhotné, máme přeci řešit jiné věci než strach z porodu, ne? Stejně porodit musíme, tak proč si to ženský znepříjemňujete předem? :-) Pa a držím palce všem. Velká hrdinka Jana :-)

já se po prvním 3dny trvajícím porodu zařekla,že další dítě v žádném případě nechci.Malé je 13měsíců a za 2 měsíce ji porodím sestřičku.takže závěrem...můj porod byl dost hrozný,opravdu 3dny v kontrakcích a ten poslední den na infuzi jsem se nesměla ani pohnout-jen ležet na jednom boku,ale to malé mrně dalo velmi rychle zaomenout na celou tu hrůzu tak rychle,že to za 8týdnů absolvuji znovu.Tedy snad už v lepším provedení.Opravdu rychle člověk zapomíná na to nehezké a moc se těší,že příště to bude lepší.Takže zapomeňte na strach,stejně může být vše úplně jinak,než si myslíte.

Ahoj holky,nikdy jsem ještě nepřispěla na tento web, pouze hltám texty, které se tu objevují. Mám téměř 7týdnů po porodu a vzpomínám na něj jako na největší zážitek v životě. Měla jsem vynikající porodní asistentku, která mne předem výborně připravila. Šla jsem prostě "jenom"rodit. Nic víc mne nezajímalo. Spoléhala jsem se na manžela a na asistentku. Já si porod prožívala uvnitř, v hlavě a myslela na maličkou, která bojovala určitě víc jako já. Stres jsem nechala úplně bokem. Přece jdu rodit a matka příroda ví jak na to. Bolest byla, to ano, ale dá se vydržet a trvá vždy jenom chvíli. Poleví, naberete síly a přijde další. Jde to vydržet i bez epiduralu. Myslete na to, že jdete "jenom" rodit, žádné starosti, neberte ohled na kohokoliv,cokoliv ..když se vám bude chtít zakřičet, zakřičte. Prostě si to prožijte, protože je to nádhera. Zaplaví vás hormony, které pomohou od bolesti a potom to maličké až máte na bříšku ..a nepláčete, protože to nejde a nejde se ani smát. Byla jsem jako zdrogovaná ( i když vlastně nevím jaké to je ). Nebojte se. Porod je v hlavě a pokud budete mít plnou hlavu hloupostí budete si vše jenom komplikovat. Jdete prostě pro svoje děťátko a ono se na vás všechny moc těší. Nestresujte se, protože to pozná i ten drobeček a přece nechcete aby se bál. Moc všem držím pěsti a závidím vám, protože bych rodila nejraději znovu ( věřím tomu, že brzy přivedu na svět dalšího bojovníčka. Ten 7-týdenní právě spinká a koukám na něj, jak roste, jak to utíká a teprve teď se mi chce plakat ).

Ahoj, já jsem se taky bála, že to nepoznám a nepoznala!!! Přenášela jsem a nakonec se malý narodil císařem. Za tři měsíce opět rodím. Nejdřív jsem měla strach, protože fakt nevím, co je to kontrakce, při prvním mě to minulo, ale teď už jsem opět klidná. Asi jsem srab, ale uklidnilo mě to, že budu opět rodit císařákem, vzhledem k tomu, že chci sterilizaci, doktorka všechno domluvila a zapsala do průkazky a je mi fakt líp!!!

Ahoj holky. Ja mela taky strach, hlavne z toho, ze nepoznam az to zacne, ale praskla mi plodova voda a to se opravdu neda prehlednout Rodila jsem 20 hodin, porod byl vyhodnocen jako rizikovy. Epidural jsem mela a rozhodne ho budu chtit znova, problem s kojenim nebyl. Kojila jsem az do dcerinych 15 mesicu kdy se sama odstavila, pravda - rozkojily jsme se az doma, ale to bych pripsala zloutence a pristupu personalu na odd. sestinedeli. Hned treti den po porodu jsem si rikala, ze je mala tak nadherna a ze uz se tesim na druhe mimi. Ted je ji necelych 20 mesicu a v kvetnu ji pribyde sestricka. Porodu se nebojim, spis se tesim, to bricho me strasne omezuje....

Zdravím, u prvního těhotenství jsem měla strach z porodu příšernej. Hlavně díky rozumbradám, které mi ho popisovaly jak jatka. Pár dní před porodem když už mi stejně nic nezbývalo jsem se uklidnila a tak nějak rezignovala. Co se má stát, tak se stane. Nakonec byl malej na světě asi do 4 hodin od příjezdu do prodky a bolesti byly jen dvě hodiny před samotným porodem. A většinu jsem stejně zaspala.
Teď mě během 14 dnů čeká porod druhý a musím říct, že jsem spíš natěšená už aby to bylo. Strach nemám, ať porod někoho bolí či nebolí, tak vím, že i tato bolest jednou zkončí. A pak je fajn.

konečně zatlačit a ne jen to rozdýchávat . A když jsem miminko poprvé uviděla, všechno bylo rázem zapomenuto.
Teď už jen sleduju, jak malá roste jako z vody. Dalšímu porodu se nebráním, ale u dětí bych měla radši několikaletý rozestup .

Ahojte maminky, ja si právě užívám šestinedělí (do konce mi chybí už jen týden) a šeknu Vám, že tak jak sem byla z porodu nervozní - ne vystrašená, já měla nervy, zda počínající porod poznám, zda budu mít vše nachystané, ať nejsem při příjmu za blba (já vím, divné obavy, ale na každou to dovršení těhotenství holt působí jinak).
Na příjem jsem jinak byla připravená, protože jsem absolvovala přeporodní kurz, která vedla sestřička z porodního oddělení, takže nám dávala praktické rady a vše nám vysvětlila.
Když přišly první kontrakce, tak jsem dle rady sestřičky nestresovala a radši se nějakou drobnou činností zaměstnala, abych na to moc nemyslela a čekala hodinku, jak se to vyvine. Pak jsem se radši šla ještě nahřát, jak na to bude tělo reagovat. Bohužel průběh kontrakcí jsem měla dosti bolestivý, ale ustála jsem to i bez epiduralu (když jsem o něj chtěla už se slzou v oku požádat, řekl porodník, že jsem krásně otevřená a do hodiny porodím...) a samotný porod mi už tak hrozný nepřišel. Mohla jsem u těch kontrakcí KONEČNĚ

Porod zvládl každý, tak se není čeho bát:) Taky mám strach, to je jasný. Čekáme příchod miminka každým dnem a jsem sama moc zvědavá, jaké to bude... Hlavně si říkám, kde mě to přepadne, tak doufám, že nebudu třeba nakupovat nebo v autobusu:) Ale každopádně ten výsledek bude stát určitě za to:)

Strach z porodu jsem měla, asi jako všechny. Strach ale s nastupujícími bolestmi odešel. Na druhý den po porodu jsem věděla, že kvuli dalšímu miminku to zvládnu znovu. Kdoví kdy to ale bude, když šetříme a bydlíme v jedné místnosti. Kuchyně a všechno společné s nezaměstnanou tchýní. No někdy hruza. Při bolestech mi nejvíc pomáhala teplá sprcha a nafukovací balon. To byla opravdu pohoda. Akorát, že jsem si dávala tak teplou sprchu, že měl manžel strach, že se stane něco miminku, když viděl moje červené břicho.

Ahojky já už mám sice porod za sebou. A řeknu vám,, že ten kdo to nezažil tak neví co to je. Měla jsem strach jelikož při velkých bolestech omdlívám, ale ta bolest to neumožnila. Nemusíte mít přímo epidurál stačí jen ať vám daj jen něco proti bolesti. Mě nechali trápit dlouho a pak jsem byla tak unavená, že jsem usínala i v kontrakcích. A ve finále jsem neměla sílu jí vytlačita tak jsem šla na císaře. Koji bez problémů přiložili mi jí hned po třech hodinách takže super. Řekně te si když to zvládne kráva a několikrát za den tak mi to taky zvládnem jsme na to od přírody připravený. Hodně štěstí a zdraví budoucím maminkám je to krásné pa pa Evík

Ahoj holky,moc vás obdivuju za vaší odvahu.Já jse zjistila že jsem těhotná jen 2týdny zpátky a bylo to neplánované.Do teďka jsem nevědela jestli si to nechám nebo ne ale na příteli vidím že on chce.Jsem celá zmatená a před sebou jsem měla ještě pracovní plány ale rodinu jsem taky chtěla do budoucna.Takže jsem se rozhodla pro ANO.Strach mám tak nějak ze všeho ale zase si říkám že musím zůstat pozitivní a vše bude ok.Také žiji v Itálii s přítelem(je Ital)a mám takový ten pocit,nemám tu sesty,nikoho na pomoc,na rady...Dodejte mi prosím odvahyděkuji,přeji všchno krásné

Ahojky, jelikož čekám své první miminko, taky mám obavy hlavně z toho, že člověk vůbec neví do čeho jde, ale co říkám si ostatní to přežili taky a kdyby to bylo až tak hrozné, žádné děti už by se dávno nerodili . Abych pro přípravu na porod uděla maximum, začala jsem pít maliníkový čaj a odvar ze lněného semínka :) a doufám, že mi to pomůže.

Maminky,
jako každá jsem se porodu trochu bála, ale jsem jedna z těch, u které od první kontrakce do prvního nadechnutí miminka uběhly přesně 3 hodiny 12 minut. A to "kontrakcí" nazývám mírné pobolívání zad a potřebu "kakat". I díky tomu jsem počínající porod jako prvorodička nepoznala a do porodnice přijela cca 30 minut před tím než byla Karolínka na světě. Odjížděla jsem s tím, že jsem začala mít bolestivější stahy v podbřišku každé dvě minuty :-) Podotýkám, že já jsem cíťa, která nesnese nejmenší bolest a celou dobu jsem vyprávěla, že bez epidurálu nerodím a přítel už má z předchozího manželství syna, kde byl i u porodu. I ten přicházející porod nepoznal, protože mě prostě nic pořádně nebolelo.
Takže hlavu vzhůru. Třeba dopadnete jako já a porod proběhne rychle a bez větší bolesti ( i když poslední kontrakce před vstupem na porodní sál samozřejmě bolí).
Já čekám za 6 týdnů druhý přírůstek do rodiny a spolíhám na to, že porod proběhne stejně. I když upřímně - trošku se bojím, abych porod i tentokráte včas rozpoznala :-)

Věrka

ahojte holky, tak u mna to bolo podobne, tiez som mala z porodu obrovsky strach! Manzel po detoch velmi tuzil, no ja som to stale oddalovala s roznymi vyhovorkami, ze nie je ten spravny cas, atd. Ked som vsak zistila, ze babatko (i ked neplanovane) predsa len cakame, vsetko sa zmenilo. Ked som tu malu "bodku" po prvy krat videla na sone, ked som prvy krat pocula bit jeho srdiecko, ked som videla manzela, ako ma pevne drzi za ruku a ma pritom slzy v ociach... Zrazu som uz necitila taky velky strach, to malinke v brusku mi davalo silu a odvahu vsetko zvladnut. Obavy samozrejme boli, ale radost a laska boli silnejsie. K porodu som si pre istotu kupila aj epidural, ale napokon ho ani nebolo treba. Porod bol uzasny! Naozaj! Nic strasne, ziaden "horor", ktory som cakala. A ked sme s manzelom zbadali nasu drobnu, krasnu dcerku, tomu pocitu sa nic nevyrovna. Teraz ma nasa princezna uz 21 mesiacov a kazdym dnom sa utvrdzujeme v tom, ze to stalo za to a zivot bez nej si uz nevieme ani predstavit! Tak sa nebojte, zvladnete to!!! Drzim palce!

Ahoj maminky, mě čeká porod už za šest týdnů a čím víc se blíží, tím víc se bojím. Naštěstí se také snažím upnout na miminko, které ve mně roste a už se těším, až ho spatřím. Snad to přežijeme. Tak držím palečky.

ahojte,holky nemějte strach, některé maminy neměly ani pořádné bolesti a ty co ano (jako třeba já) to hned po porodu zapoměly. v těhotenství jsem si říkala "zvládly to ostatní, zvládnu to i já", navíc to nemůže trvat věčně. hlavně žádné epidurály, pak vystavujete sebe i miminko zbytečným komplikacím. sníží se děložní stahy a musí vám dát něco na zvýšení,např.oxytocin a to pak jsou teprve bolesti, takže pak zase dají epidurál a je to jeden začarovaný kruh, někdy to končí i císařem, takhle to měla moje známá a to měla úplně normální těhotenství.teď kvůli tomu nekojí, špatný start, miminko jí přiložili až 2.den a to už bylo pozdě.jo a pokud budete mít křížové bolesti tak na to nepomáhají žádně léky.hlavně nevěšte hlavu,máte v sobě hodně síly, o které možná ani nevíte, příroda to tak zařídila.

já myslim, že strach v určité míře máme asi každá. Mě ale pomáhá, když se přestanu soustředit na bolest, která k tomu asi patří, ale budu se těšit na toho nového človíčka, na to prtě, které už znám tak dlouho a uvidím ho poprvé a pak už spolu budem celý život:-))) to přece za to stojí!

Ahoj těhule! Můj strach z porodu jsem překonala jednu sobotu v hypermarketu u pokladny. Stála tam maminka a měla v nosítku miminko. Opravdu čerstvoučké, to se pozná. A když jsem si tak toho prcka prohlížela, řekla jsem si, že to novorozeně vlastně není tak velké a že "ono to pude". Opravdu mi stačilo jen toto a jsem vyklidněná. Rodit budu sice až v lednu, ale "těším se" už teď. Těhule, hlávky zelí vzhůru. Ven to musí tak jako tak! :-)