Názor odborníka babywebu:
Pokud vám mohu opravdu radit, potom neodstrkujte svou dceru do jiného pokoje, a obzvláště ne v případě narození mladšího sourozence a ve věku dvou let. Právě tento věk se uvádí jako poměrně zatěžující pro dítě, které má být sesazeno z trůnu. I tak budete mít co dělat se sourozeneckou rivalitou a žárlivostí, takže si situaci ještě nekomplikujte tím, čím nemusíte. Odborníci doporučují nechat usínat dítě samotné ve vlastním pokoji nejdříve ve dvou až třech letech, ale je to individuální. Pokud dcera ještě nespí celou noc a občas vyžaduje ujištění o vaší přítomnosti, je to jasný signál, že dosud není na samostatný spánek připravena. Odsunutím do jiného pokoje riskujete nejen prohloubení její žárlivosti na mladšího sourozence, ale i poruchy spánku. Jiná situace by ovšem nastala, kdyby se děti navzájem v noci budily (většinou se to ale nestává). Potom by bylo vhodné rozdělit se jako rodiče do dvou místností a usínat např. vy s mladším dítětem a manžel s dcerou. Je to sice nepohodlné především pro manželské soužití, ale ušetří vám to závažnější potíže v pozdějších letech.
Zde končí názor našeho odborníka. A jaká je vaše rada? Budeme rádi, když se o ni podělíte s ostatními.
Jste-li zaregistrovaná uživatelka, přihlaste se. Pokud nejste zaregistrovaná, učiňte tak v MOJÍ ZÓNĚ nebo zde.
|
Mě se tedy zdá pro dítě lepší, když se odstěhuje do vlastního ještě, než si to uvědomuje. Ve dvou letech je to opravdu citlivé, já jsem to udělala ve 2 měsících... Z jeho pohledu je tak zvyklý být ve vlastním pokoji prakticky odjakživa. Pravda je, že dokud jsem kojila nebo rostly zuby nebo prostě odmítal spát, což trvalo více než rok, znamenalo to vstávání a přecházení, ale dnes (22 m) je pro něj vlastní postel a pokoj samozřejmostí. A navíc - není jen rodičovství, je také partnerství a to se jaksi o dva, tři roky odložit nedá...
kachnat
|
Dcerku jsme také přestěhovali do jejího pokojíku, který ale je blízko ložnice, a kde sama po přečtení pohádky usíná. Někdy nás ještě večer zavolá jindy usne hned. V noci spí buď celou noc nebo vyjímečně pláče. To ji potom jdeme uklidnit a pohladnit a vyjímečně se přestěhuje v noci k nám do postele (to už má připravené svoje malé miminko a peřinku). Dcerku jsme přestěhovali ve 20 měsících, protože ložnici máme malou a v v jejích dvou letech čekáme narození druhého miminka. Dcerka se do pokojíčku těšila, dali jsme jí tam novou postýlku a hned v ní chtěla spát.
markéta p.
|
Malému je 22 měsíců a ve vlastním pokojíčku spinká od 6-ti měsíců, samozřejmě jsem tam zatím spala taky, ale vzhledem k tomu že už mluví, tak když se něco děje zavolá buď: Maminko, nebo Tatínku. Večer přečteme jednu pohádku a než ji dočteme tak už spinká :)
anddruska
|
My jsme syna dali do svého pokojíčku už ve 13. měsících a od té doby spinká krásně celou noc. Předtím ho budil každou chvíli manžel, když se převracel z boku na bok a nebo občas zachrápal. On byl zvyklý usínat už i v ložnici sám. Nechodili jsme ho uspávat. Teď je mu 23 měsíců a už má i větší postel s polozábranou a když se něco děje, tak za námi už přijde sám do ložnice.
brandnerovas
|
mému synovy bylo 15 měsíců, když jsem ho začala učit spát samotnýho v postýlce. Využila jsem toho, že jsem chtěla přestat kojit z důvodu, že se mi budil v noci i každou druhou hodinu na kojení. První a druhý den si pořval, s přítelem jsme měli domluveno, že k němu bude večer chodit on. Třetí den se budil už jen jednou za noc, asi za týden už začal spát celou noc. Dnes je mu 22 měsíců, ukládám ho v 19:00 - 19:30 do postýlky, nemá s tím problém, prostě si lehne a buď usne hned nebo až později, ale k němu už nechodím, to jen když se v noci budí a hodně pláče. On spí 12 hodin a i já si konečně odpočnu.
lucie 007
|