Budu dobrou mámou?

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Je otázka, se kterou jsem se setkala snad u každé ze svých kamarádek nebo těhotných známých. A je to otázka dobrá. Jenže na ni nejde odpovědět – tedy alespoň ne dopředu.
foto: Fotopromě.cz

 Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Měla jsem kamarádky, které si tak strašně moc přály otěhotnět a pak to mateřství až tak moc „nežraly", nebo naopak ty, co to braly „na pohodu" a řešily pak výchovu a dítě strašně moc. (Až přes čáru – podle nás v okolí.)

A to je právě ono. Podle jakých kritérií se dobrá máma pozná?

Podle toho, jestli bude odpovídat měřítkům své tchýně, matky, sester, švagrových nebo švagrů a jejich manželek (ano, zpravidla to býváme my ženy, co vznášíme kritiku, ale už jsem se setkala i s nesouhlasem mužů – přesto v mnohem menší míře nebo mnohem tolerantněji vyjádřeným), kamarádů s dětmi či bez dětí a lidí například v MHD nebo metru?

Došlo mi to, když jsem si tuhle otázku vlastně druhé těhotenství nepoložila. Je mi to jedno. Když si totiž mám odpovědět na tuto otázku zpětně – jestli se považuji za dobrou mámu – tak odpověď zní: dělám, co můžu, ale stejně to není dost. A to právě podle nikoho a nikdy. Ani podle mě. A tak jsem jen tak mimochodem zaujala postoj, který zaujímám ve svém životě k věcem, s nimiž i při nejlepší vůli nemůžu nic udělat – neřeším to a dělám, co umím.

Přesto si nějaké otázky pokládám, jen už to není otázka prostá: jsem dobrá máma? Jsme dobří rodiče?

Přitom odpověď na stejnou otázku týkající se mého manžela by zněla jasně a jednoznačně. Je skvělý otec.

Ano. Je to tak. Přestože není dokonalý, je skvělý otec. Svému dítěti rozumí, umí se naladit na stejnou vlnu, nikdy mu nedá najevo, že ho některé věci otravují (přestože ho zákonitě otravovat musí), nebaví nebo jim nerozumí. Umí pro něj vymyslet hry, při kterých se nenudí, nasmějou, unaví a navíc se umí o něho postarat. Jeho dítě je šťastné. Beze zbytku.

Někdy se zkrátka sebe ptám, zda je šťastné i se mnou. Smějeme se, ale ne tolik jako se směje s tátou... mé hry jsou často zaměřené na nějakou dovednost. Malý se více soustředí, než nasměje. Máme každý jiný systém, jiné hry, jinou náplň času stráveného spolu.

Neumím tedy odpovědět, zda jsem dobrá máma. Spíš bych uměla říci, že nejsem dokonalá. A to nikdo. A na to si zvykám. Něco jinak chci udělat, jinak to plánuji, mnohdy bych chtěla i jiný přístup. Ale neumím to. Některé věci se učím, jiné rovnou zavrhuji, když je v reálu u někoho vidím.

Např. navštívíme-li kamarády, vidíme, co bychom my dělali a děláme jinak, pokud navštívíme tchýni, vyslechneme si, co děláme špatně, má muť má taky pocit, že bez ní bychom to nezvládli a vlastně nezvládáme. Na výchovu mám vlastně jen jedno heslo – rady rodičů nebývají vždy moudré.

A to se dá aplikovat na každého. Ať se snaží sebevíc, co funguje někde, nefunguje jinde a naopak. Navíc rady tchýní, které přijedou nebo vidí ratolest jednou za „uherák" jsou vlastně k ničemu, jestliže ve skutečnosti neví, jak to u vás obvykle funguje.

Příkladem buď moje tchýně. Kritizuje nás za Adamův denní režim. Prý dítě režim potřebuje.

Není na tom nic, s čím bychom nesouhlasili. Jenže těžko jí vysvětlit, že neznáme jiné dítě v našem okolí, co by mělo tak pevný režim, jako má Adam.

Jestliže totiž přijede právě jednou za zmíněný salám a vybere si ze spojů ten, který nejméně vyhovuje z hlediska času stráveného s Adamem v bdělém stavu (a my to dopředu víme), zkoušíme ho přizpůsobit jí, aby se nestalo, že Adam čas, kdy u nás bude, prospí, namísto aby byli spolu. Pak se stane, že pláče, když jde spát moc brzy nebo jinak, než je zvyklý... no má totiž narušený režim, že? Nebo si tento svůj úsudek potvrdí jen z hovoru z auta, když jedeme v osm domů z návštěvy kamarádů, kde jsme byli po několika měsících a kluci si vyhráli tak, že Adam nechtěl domů (a s dětmi se zatím až tak často do kontaktu nedostane), nebo toho, že u ní v postýlce pro něj připravené po obědě neusne, protože tam není zvyklý, jsme-li u ní na návštěvě po několika měsících.

To vše je předmětem kritiky. Jenže jak jí vysvětlit, že s ní souhlasíme, ale porušujeme jeho režim právě kvůli ní, nebo zcela ve výjimečných situacích – ona má svůj úsudek a svůj názor. A z pár návštěv ho nezmění.

To stejné je s mojí mámou, jen v jiných věcech. Má máma zase nechce zabezpečovat šuplíky v kuchyni. Její teorie zní, že se dítě musí naučit do šuplíků nelézt. Nevadí jí, že v šuplíku, který si velmi snadno otevře, jsou ostré nože. A tak nezbývá, jestliže je to její domácnost a my dočasně na dlouhodobé návštěvě (domeček zatím v nedohlednu), než hlídat a hlídat a nenechávat samotného. Její argument, že se i kdysi v paneláku moje mladší sestra poslouchat a neotvírat šuplíky naučila, neodporuji tím, že tenkrát se kovová kuchyňská linka se zavíráním na silný magnet a plastové šuplíky dala těžko otevřít i dospělému, natož dítěti, tedy že to posloucháním nebude... a mnohé další. S názory rodičů a jejich vzpomínkami na „tenkrát" je to složité.

A s kamarády? Podobné. Každému vyhovuje něco jiného. Má jinou domácnost, jiný její chod. My bychom dětem chipsy nedali, oni ano. Naše dítě chodí spát kolem sedmé a také kolem sedmé vstává, jejich chodí spát v devět a spává do půl desáté... my ho nenecháme dělat, co si usmyslí, protože bychom nevydrželi řeči babičky, že vevnitř se s míčem nehraje, do šuplíku se neleze apod., oni berou hraní s hrnci jako největší zábavu, při níž je od něho největší klid... My nekoupili helmičku na doma, aby se nezranil, někteří naši známí ano. My nedonutili babičku sundat ubrus ze stolu, oni jej nemají... a tak by se dalo pokračovat do nekonečna.

Jsme proto špatní rodiče, jsou snad oni?

Ne. Jen každý máme jiná měřítka, jiný názor, jiný pohled na rizika, na hraní, na učení a na poslouchání a jiné babičky nebo bydlení.

A každé dítě má jinou povahu.

Ano, mám strach, jak se děti snesou, jak my to zvládneme, jací budeme rodiče oběma dětem. Mám strach, jestli mi mé dítě nepřeroste přes hlavu a hlavně mám strach, že bych ze svých dětí mohla vychovat nevychovance a neschopné a nechtěné partnery. To je můj strach.

Přála bych si totiž, aby mé dítě bylo šťastné, schopné v mezilidských vztazích a spokojené tak, aby se nebálo říci mi svůj názor a hlavně nějaký mít. Aby se nebálo se splést, nemít pravdu a umět se omluvit.

Ale nevím, jak to udělat. Budu stále něco číst, zkoušet to různými způsoby... A v první řadě chci, aby věděly, že jsou milovány a budu se snažit je vyslechnout, když o to budou stát. Víc, než mě naučil život a lidi okolo, jim stejně umět dát nebudu.

Chci, aby věděly, že jsou lidé hodní a zlí, ne všichni to s nimi budou myslet dobře, ne všichni budou vždy špatní a ne vše je černé nebo bílé. A také, že vybrat si a rozhodnout se, není vždycky snadné. Že každá reakce má nějaký následek, výsledky práce mohou spočívat na náhodě a štěstí, ale více na píli a trpělivosti... vztekem a křikem ničeho nedosáhnou a nikdy nebudou mít lidi na své straně, pokud budou myslet jen negativně. A tak bych mohla pokračovat dál a dál, do nekonečna...

Jenže nikdy nevím, jestli moje děti nebudou mít jiná kritéria a tyhle mé cíle mi nevytknou... a co na to bude moje odpověď? No přece, ať si se svýma dětma udělají, co dovedou :o) a co svedou.

Zkrátka, každý dělá jen to, co může a umí – a o čem je přesvědčen. Chyby nejsou vyloučeny ani jim nejde předejít.

To je život. Dokonalá máma? Nedosažitelná iluze. Sen a mámení. A já chci být tady a teď – pro své děti. Nedokonalá a svá. A snad budu mít to štěstí a uvidím ze svých dětí vyrůst báječné lidi – podle mě a jejich partnerů a kamarádů.

Zuzana


 

Zuzana právě prožila 32. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

 

 

9. 4. 2015Zuzana
Komentáře k článku
Počet komentářů: 2
Obrázek uživatele Zuzana
Zuzana

Milá Kateřino, 

když jsem si přečetla Váš komentář, teprve mi došlo, jak depresivně ten můj článek asi vyzněl... chtěla jsem to změnit v tom dalším, ale nějak to nejde... nevím, co to se mnou je. Jestli je to hormony nebo snad tím, že věci nejdou, jak si člověk představuje. 

Vůbec nevím, co s tím vím a s tou náladou dělat. 

Každopádně děkuji, že mi tak věříte. Já se ale asi nejvíc bojím toho, že než se dočkám nějakého vlastního bydlení, kde by věci byli o tom si to s prcky užívat a nedělat jen věci, které se od nás očekávají a co se musí, aby tu s námi někdo další mohl přežít (a bazíruje na věcech, které se opravdu dají velmi těžko dodržet pro dospělé, natož pro děti), tak se prostě zblázním... 

Člověk nemůže sedět jednou zdnicí na dvou židlích, tak snad se to nějak poddá...moc děkuji za podporu,

z.

Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Milá Zuzano, poslední dobou mám pocit z Vašich blogů, že jste trochu negativně ovlivněna situací u vás doma a to je škoda. Nenechte se otrávit - sama vím, jak je to těžké, ale nakonec to nějak šlo :-) nikdo se nezavděčí přeci všem a hlavní je, abyste byla spokojená sama se sebou a děti přeci potřebují spokojenou mámu. Taky máme doma zamčené všechny šuplíky, skříně, ve dveřích do předsíně a koupelny máme plůtek, protože jinak Tomáš neustále hladil podrážky bot nebo zapínal pračku, taky to naše dítě jinde obtížně usne nebo neusne a taky je citlivý na změnu svých zvyklostí... přijde mi to tak normální a i u nás se tomu lidé diví. Tchýně byla naprosto konsternovaná, když na návštěvě u ní Tomášek přišel z pokoje s obrovitým nožem a naštěstí nám ho přinesl ukázat - její kluci tohle nikdy nedělali. Nevím, nemohu soudit, ale naše dítě to dělá. A my tři děti - jsme asi celé dětství proseděly na koberci v pokojíčku, hrály jsme si vzorně spolu a nikoho jsme k životu nepotřebovaly. A mí rodiče jsou z Toma po hodině často už unavení (ale vzorně lezou po čtyřech a vymýšlí hry) a myslí, že my jsme takoví nebyli. Ale víte, já je podezírám, že si to prostě nepamatujou a že zkrátka nedokážou nahlížet jiným prizmatem než už někdy zaslouženě unavených (a jistě i nervóznějších než za mlada)šedesátníků a vlastně to asi odpovídá. No, s těmi radami to asi zle myslet nebudou, ale dobře to nedělají - myslím si. Přeju vám hodně nadhledu a pohody a vůbec nemám o vás jako o matku strach. Zdravím

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Jako žito

MÁMA ZUZANA Tak se cítím. Unavená. Jako strašně zmlácená… Snažím se stihnout všechny termíny odevzdání všeho, co hoří, a nebo hoří víc… Celý článek »

Stavební povolení

MÁMA ZUZANA Je doma. Zdálo se to jako už nemožné, ale je doma. Přišlo mailem a je tu. Otevřeli jsme bublinky i přes mé kojení a u večeře vypili každý kousek ze své sklenky.  Celý článek »

Trpělivost

MÁMA ZUZANA To je zboží, kterého se mi někdy v poslední době opět nedostává. Vím, že je to u nás už ohraná deska. Jenže opravdu nepamatuju, kdy jsem si od dětí naposledy odpočala na déle než pár hodin. Rozumějte. Sem tam vyjede manžel s dětmi... Celý článek »

Mlčeti zlato…

MÁMA ZUZANA nemlčeti platina? Už se Vám určitě někdy stalo, že jste se musely rozhodnout mezi úplně dvěma špatnými variantami. Tedy... „špatnými“ je relativní pojem. Zkrátka mám na mysli rozhodování, které nemá naprosto dokonalé řešení. A protože... Celý článek »

Když máma naletí

MÁMA ZUZANA Tento týden jsem sobě, ale hlavně svému malému synkovi, připravila ohromné zklamání. A na rozdíl od dítěte, které jak je pozitivně naladěné od narození ze svého přirozena, jsem se toho pocitu nemohla zbavit – a vlastně jsem se ještě... Celý článek »

Když létám...

MÁMA ZUZANA Mám ráda cestování. Cestování v jakémkoli dopravním prostředku. Z prostředků nejvíc letadlem. Mé děti to mají stejně. To si troufám tvrdit. Celý článek »

Na mou duši

MÁMA ZUZANA Abych navázala na předchozí blog, Vánoce u nás proběhly. Nikterak bych to nerozmazávala, protože bych si opět musela trošku stěžovat na „babičku“. A tak raději nebudu vyprávět. Celý článek »

Sáňky v létě

MÁMA ZUZANA Po delší odmlce vás opět zdravím. Velká omluva všem, pokud jste na blog marně čekali. Rozhodování na poslední chvíli má svá úskalí. Někdy nemalá…  Celý článek »

Mumie

MÁMA ZUZANA Týdny plynou a my už víme, že na dovolenou do dalekých zemí, pojedeme (tedy, pokud zdraví dovolí a bude jinak shůry dáno). Celý článek »

Nedovolená dovolená

Každý se občas v životě ocitl mezi mlýnskými koly. My se tak cítíme nyní. Celá rodina. Na jaře jsme si s kamarády koupili letenky do Brazílie, že pojedeme na krásnou dovolenou přes Vánoce. Letenky jsem pro jistotu pojistila pro případ, že bychom... Celý článek »

Parádnice

MÁMA ZUZANA Dva týdny se v kalendáři otočily a u nás se relativně nic nezměnilo. Tedy co se týká stavu domu, stavebního řízení a hypotéky.  Celý článek »

Mluvící a čůrací

MÁMA ZUZANA Vždycky se na podzim těším jako malá holka. Přijde mi snad stejně zábavný, jako zima. V zimě se, pokud je, běhá po sněhu a hraje v něm. Když ne, tak se na něj těší… a podzim zase přináší kupu listí. To naštěstí mnohem pravidelněji v... Celý článek »

Kdo si hraje, nezlobí…

MÁMA ZUZANA …většinou. Poslední dva týdny byly nabité událostmi. Nedostali jsme hypotéku, neočkovali děti, protože byly nastydlé, (díky tomu ani nenastřelovali náušničky), dověděli jsme se, že brzy dostaneme stavební povolení, manžel se dověděl,... Celý článek »

Ideální mimi

KLUB TĚHULEK! ZUZANA To je jasné označení naší Zorečky. Miluji naše miminko. Asi jako každá máma, ale u naší Zorečky je skutečně jen minimum chvil, kdy bych ji nejraději vystřelila na Mars a zavřela okno.  Celý článek »

Až jednou…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Mám seznam. Už to není seznam věcí, které musím stihnout do porodu. (Naštěstí! Stále platí, že „hlavně už žádný porod!!!“ Dvě akutní sekce stačily.) Je to seznam toho, na co se těším, až to budu moci dělat. Jednou. Až děti... Celý článek »

Tak a DOST!!!

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Tento náš domácí a poslední šestinedělní týden poznamenal test Babywebu: Jste líný rodič?! Celý článek »

Týden snů a klidu

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Prožívám s rodinou takovou moji malou dovolenou. Se začátkem prázdnin odjela babička učitelka na týden za svými příbuznými a přáteli a doma zavládl klid a pohoda. Tedy klid spíše bez komandování, bez fňukání, že děti všechno... Celý článek »

Syslí tváře a vypasená bříška

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Zase ten blog nepíšu v termínu. Najít čas v rozmezí pátek až úterý dopoledne se stalo nadlidským úkolem. A v rozmezí úterý až pátek se zase nic tak zásadního většinou nestane, nebo se pak stane něco mnohem lepšího, takže to... Celý článek »

V nouzovém režimu

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Tak fungujeme. V duchu už tomu říkám nouzový režim. Já a mé dvě děti, které jsou mimochodem velmi hodné - obě, žijeme podle pravidel cizí domácnosti tak, abychom co nejméně překáželi a co nejvíce si užili spolu legrace – a... Celý článek »

Ať žijem!!!

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Týden opět v čudu... a manžulovo dovolená taky. Návrat do práce se mu ani trošku nezamlouval. Prý si ani nepamatuje cestu do práce. ;o) Vtipálek. Celý článek »

Porod, Zorka a já

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Ač to tak v neděli večer nevypadalo (a v pondělí v porodnici při vyšetření se stahy po 4 minutách prý také ne), pondělní poradny v 9:00 jsem se už 2 v 1 nedočkala.  Celý článek »

Když dojde na ústupky…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Ještě pořád jsem celá... Efička se zatím ven nemá. A já jsem ráda. Objednaná do poradny jsem zase na pondělí, tentokrát bylo všechno v pořádku napoprvé, tedy žádné přetáčení monitoru. Uvidíme, zda se pondělka tahle ještě... Celý článek »

Že bychom třeba vymalovali?

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Voda zase nebude. Respektive porod do ní. Stejně jako v mnoha jiných porodnicích, je v současné době na Kladně použití porodní vany hygienikem zakázáno. Takže zase smůla... No co se dá dělat. Celý článek »

Poradna s povidlovým koláčkem

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Porodnice v Kladně mne znovu (ač po skoro dvou letech) nezklamala. Všichni byli hodní, laskaví... a bylo tam narváno. Ale v tamním stále stejném bufetu jsem si ihned koupila výborný koláček s obrovským množstvím povidel.... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené