Čáp přiletěl na tryskáči

WILD MAMA Odpočítávání posledních dní bylo přerušeno. Náš malý se rozhodl podívat na světlo tohoto světa dříve než jsme plánovali. O to větší to byl zážitek, o to větší to byla extáze. Jaké je to být maminkou? Teď už odpověď na tuhle otázku znám.

Tajně jsem doufala, že tenhle článek budu psát až o pár týdnů později, ale jelikož některým věcem se poručit nedá, píšu ho už nyní. O 3 týdny dříve. A upřímně nevím, kde začít, protože jsem plná tolika nových pocitů a zážitků, že mám pocit, že by to vydalo na knížku.

Byla středa ráno a já měla svou 37. týdenní kontrolu. Všechno v naprostém pořádku, srdíčko děťátka bije jako o závod a všechny výsledky testů také v normě. Spokojeně jsem odcházela domů s tím, že paní doktorku zase o týden později uvidíme a pak už jen dvě návštěvy v porodnici a bude čas přivítat našeho malého. Prostě pár krásných týdnů pohody přede mnou. Večer jsme si před spaním zašli na zdravotní procházku, protože se mi už dva dny nějak hůř sedělo a leželo a vůbec všechno začínalo být dost nepohodlné. Spalo se mi jako v pohádce.

Ve 2 hodiny ráno mě ale vzbudilo ostré píchnutí v podbříšku a „něco“ se mi začalo rozlévat po nohou. To, že to „něco“ je plodová voda, jsem pochopila hned v zápětí, kdy jsem deset minut nemohla opustit záchodovou mísu. Pomalu jsem ten šok rozdýchávala a došlo mi, že je to tady. Dneska se mi narodí můj chlapeček. Ten okamžik, na který každá těhulka čeká je tady! Ok, tak co teď. Prvně jsem vzala útokem sprchu, protože jsem prostě pocítila hroznou potřebu se celá umýt a na tu velkou věc se připravit. Kontrakce jsem neměla žádné, takže jsem si ji krásně užila a ke konci už jsem začínala cítit pomalu přicházející stahy.

Zavolala jsem tedy do porodnice, popsala jim situaci a oni mě požádali, ať přijedu a že uvidíme co a jak se děje. Jelikož kontrakce pořád nebyly silné, zavolala jsem ještě rodině do Čech, kde bylo asi 6 večer, takže jsem rodiče připravila na to, že během pár hodin se z nich stanou „pra“. A už zbýval jen poslední krok a to jít opatrně vzbudit mého drahého a oznámit mu, že se dnes stane tatínkem. Promnul si oči a říká... a do prd...! Byla jsem pořád klidná, kontrakce byly slabé, takže jsem nepanikařila a počítala, že máme před sebou pořád alespoň 12 hodin. Během následujících 15 minut, než můj drahý přistavil kočár před dveře a naložil mi tašky, už se mi začínala klepat kolena a přestávala jsem se smát. Dalších 10 minut (díky bohu, že to je jen 10) cesta do nemocnice a já už se nesmála vůbec. Kontrakce každou minutu a bolest taková, že jsem svému drahému málem vyryla nehty nápis do paže. 

V nemocnici už jsem nevěděla která bije, jen jsem potřebovala vědět, kde můžu to dítě vytlačit. Milá, až přemilá sestra mě uklidňovala, že jistě máme spoustu času a její tempo mě dovádělo k šílenství. Já opravdu nekecám, když říkám, že to vážně už neudržím! Drahý mě odvedl na porodní pokoj a běžel přeparkovat auto, jelikož jen zastavil na rychlo tam, kde se nesmí. Sestra mě položila na lůžko a že se jen podívá, jak to vypadá. Podívala se a v jejích očích jsem viděla zděšení. „Já vidím už hlavičku, můj bože!“ Copak jsem jí to neříkala? Já opravdu nepřeháním, když jde o tyhle věci. V minutě kolem mě běhalo asi 8 doktorů, všichni se mi představovali a říkali mi milion informací, které mně opravdu nezajímaly. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit, byla zelená cedulka na protější zdi, kde bylo namalované srdíčko.

Porodní lékařka na mě dvakrát zakřičela „PUSH“ a náš malej Maxík už na mě koukal. Můj první šok... co se to tady, sakra, právě seběhlo!? Můj druhý šok... můj drahý právě zmeškal narození prvního syna!! Ano je to tak, zatracený parkování. Přišel 5 minut potom, co už jsem měla malého na prsou a slzy se mi kutálely po tvářích.

Porod? Očekávání jsem měla mnoho, ale tohle nebyl ani jeden z plánovaných scénářů. Nejrychlejší akce mýho života. 2 hodiny ráno prasklá voda, 4.15 ráno na mě malej kouká. Samotná třetí fáze tlačení trvala asi 8 minut. Jestli to bolí? No tak to teda sakramentsky. Slyšela jsem mnoho přirovnání bolesti u porodu... silná menstruace? To je vtip. Lámání kostí? Jo, k tomu bych to trošku přirovnala. Už samotný fakt, že jsem při druhém „PUSH“ na pár sekund omdlela bolestí, mluví za vše.

Pocity po? Extáze, nepopsatelná úleva a takový nálev štěstí, lásky, hrdosti. Prostě ten nejlepší koktejl pocitů, co si jen dokážu představit. Držet to malé droboučké stvoření, které na vás zírá hlubokýma modrýma očima... zamilovala jsem se největší možnou láskou, mateřskou láskou. V okamžiku, kdy mi poprvé položili malého na prsa se můj svět změnil. Fakt, že jsem se stala matkou není tak podstatný, ale co to se mnou udělalo uvnitř jako s člověkem, ženou... to se opravdu špatně slovy popisuje a každá maminka ví, o čem mluvím. Jsem tak klidná, vyrovnaná a spokojená.

Dnes poprvé po 5ti dnech jsem na hodinu opustila dům a nechala tatínka tatínkovat. A jen za tu hodinu jsem na našeho malého nedokázala přestat myslet, tak strašně mi chybělo se na něho jen dívat. A ta radost, když jsem se vrátila domů po celé „dlouhé“ hodině a mohla ho pomuchlovat... sakra, že to za tu bolest stálo! A proto, jestli si některá z vás není jistá, jestli je připravená na to, stát se maminkou, něco Vám povím. Já jsem nebyla připravená ještě ve chvíli, kdy jsem ležela na tom sále a tlačila. Na tohle se NEDÁ připravit, to přijde samo společně s Vaším prvním dítětem. Ale to jak silné to je a jak strašně vás to změní, to je odpověď na všechny pochyby a nejistoty.

Můj život byl do téhle chvíle krásný, plný skvělých lidí, zážitků, smíchu a dobrodružství. Kolikrát jsem si i myslela, že to nemůže být lepší. To jsem ale ještě nedržela v náručí to, co jsem si skoro devět měsíců pěstovala pod srdcem. To malé semínko, ze kterého vyrostl nejkrásnější chlap, kterého jsem v životě viděla. Jsem na sebe hrdá a na každou novou zkoušku, kterou mi mateřství přináší se těším. Ruku na srdce, opravdu jsem z toho „být mámou“ byla vyděšená k smrti, ale už jsem pochopila, že mateřství není přirozená věc, mateřství se narodí společně s děťátkem a až první okamžiky rozproudí tuhle novou energii v těle každé ženy.

Na téhle úžasné energii už pátý den frčím a nemůžu říct nic jiného než jen... neváhejte a jděte do toho. Mít dítě je opravdu naplnění života. Je to nádherné propojení mezi přírodou, vaším tělem, které po porodu začnete vnímat úplně jinak, pochopení věcí, které byly předtím nepochopitelné. Miluju být mámou. :-)

S láskou maminka Bára

Komentáře k článku
Počet komentářů: 5
Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Milá Báro, u syna jsem byla na www.prdiky.eu co hodinu snad. Dva měsíce jsem jedla prakticky jen 4 potraviny pořád dokola, protože mu vadilo leccos. Především jsem mohla z veškerého ovoce a zeleniny jenom jablka nebo vařenou zeleninu ve slepičím vývaru. Bylo to krušné prozření (měla jsem stále chuť na něco šťavnatého), ale co jsme se na sebe naladili a já zjistila, co mu vadí, bylo to fajn. Naproti tomu později u dcerky to byla taková pohoda, že jsem si dala klidně i nealko pivo s bublinkami ještě v šestinedělí a žádný protest. Vše se ustálí, až přijdete na to, co jíst, pít, jak, kdy a kolik kojit - u syna jsem netušila (byla jsem prvorodička) a měla jsem pocit, že má hlad. A nové mléko se mísilo v jeho žaludku se starším nestráveným a blinkal, krkal, plakal, měl prdíky... pochopilaa jsem, že to není hlad. Pak to byla neskutečná úleva, on byl spokojený, klidněji spal a já taky. Věřím, že se vše brzy ustálí. Hodně sil a mějte se krásně.

Obrázek uživatele Momma ze země Oz
Momma ze země Oz

Děkuji moc za gratulace:) Porod prvního dítěte je opravdu nezapomenutlený. I dnes po 6 týdnech na to pořád myslím a vzpomínám na ty krásné pocity, co mně zaplavili po našem prvním setkání. I když je to opravdu někdy náročné, zejména s mým malým, jelikož trpí na velké bolesti bříška, tak být mámou je prostě dar. 

Obrázek uživatele dencas
dencas

Jéé, Báro, moc gratuluji! Tento článek mě dnes tedy opravdu překvapil. Těšila jsem se, až si zase něco od Vás přečtu, ale tohle mi vyrazilo dech. :-) Opravdu moc krásně jste vše popsala. Přeji Vám, ať jste stále tak šťastná a Váš malý Maxík je zdravé a hodné dítko!

Denisa

Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Báro, mám za sebou dva úžasné porody, nespočet přečtených porodních příběhů, a normálně tu bulím dojetím! Nádherný, úplně se mi vybavil porod našeho druhorozeného, Filípka, to byl taky takový fofr. S dalším dítětem byste možná měla od druhé půlky těhotenství radši bivakovat v areálu nemocnice, pokud nechcete porodit doma :-D

Užívejte si tu radost, úplně ji z Vás cítím přes půlku světa :-)

Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Báro,

moc gratuluji k synovi a vlastně asi i ke skvělému průběhu porodu! Z Vašeho článku mám pocit, že to byl intenzivní, bezproblémový a nakonec krásný zážitek! Ráda jsem si přečetla líčení přirozeného porodu bez komplikací. Ať Vás mateřství jen těší.

Kateřina

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Ztracená...

MOMMA ZE ZEMĚ OZ Dlouhou dobu jsem nenapsala žádný článek a upřímně, ani se nedivím. Malému pupíkovi byly před pár dny čtyři měsíce a já mám čím dál častěji pocit, že jsem v tomhle novém životě totálně ztratila samu sebe. A s tím bohužel i náboj... Celý článek »

Tyhle nové generace

MOMMA ZE ZEMĚ OZ Už zase uplynula strašně dlouhá doba, kdy jsem se neutrhla na pár hodin, abych napsala článek. Někdy mě to opravdu štve, protože mám hlavu plnou nápadů o čem bych Vám chtěla napsat, ale můj šéf „pupík“ je poslední dobou hrozně... Celý článek »

Zkušebka úspěšně za námi

WILD MAMA Hurá. Máme za sebou šestinedělí. Já neskončila na psychiatrii, pupíka nám nesebrala sociálka a tatínek neskočil na surf a neodjel na první vlně do Indonésie. To se dá považovat za úspěch. Jaký to pro nás bylo a nějaké tipy pro ty, co... Celý článek »

Nahoru a dolů

WILD MAMA Porod za Vámi. Šestinedělí před Vámi. Jaká je nová role matky v mém podání a jak to celé zvládáme? Nahoru a dolů je možná vystihující popisek, za kterým se ale skrývá mnohem víc.  Celý článek »

Zpátky do minulosti

WILD MAMA Když se těhotenství blíží ke konci, není to jen fyzicky náročné. Psychika hraje obrovskou roli. Snažím se z toho získat maximum pro svůj velký životní krok. Vidět spojitosti, kde nejsou a poučit se z minulosti. Připravit se psychicky na... Celý článek »

Už tě vyhlížíme chlapečku náš

WILD MAMA Jak zvláštní je to pocit, když se Vám těch devět měsíců začne blížit ke konci a vy už vlastně nevíte dne ani hodiny, kdy se ohlásí to malé uvnitř, že je čas se podívat na svět. Chtěla byste relaxovat a nabírat síly na porod, ale v hlavě... Celý článek »

Mocná matka příroda

WILD MAMA Porod se blíží rychlostí rozjeté mašiny, den skáče za dnem, někdy už si ani nepamatuji v kolikátém jsem týdnu těhotenství, ale jedno vím jistě. A sice to, že mám před sebou v dohledné vzdálenosti cílovou pásku, ke které vzhledem k... Celý článek »

V zemi kde třešně nekvetou

WILD MAMA Takový krásný svátek jako je První máj se tady u nás v Austrálii bohužel neslaví. Tedy ne oficiálně. Každý si své svátky přizpůsobuje podle sebe a svých tradic. Já osobně mám První máj hrozně ráda, ale jak ho oslavit v zemi, kde na... Celý článek »

A je osprchováno

WILD MAMA Jedna z věcí, kterou zbožňuji na životě v cizí zemi je poznávání nových tradic, svátků a zvyků a pomalu je brát jako vlastní. Jednu z takových oslav jsem měla minulý týden a o co krásnější, že to byla oslava příchodu mého chlapečka.... Celý článek »

Jiný kraj... jiný mrav

WILD MAMA Myslela bych, že porod bude probíhat všude stejně. Jak ale pomalu zjišťuji, na druhé straně zeměkoule na to mají jiný názor. A tak jak moje těhotenství postupuje a já se dozvídám více informací o tom, co nás v následujících měsících čeká... Celý článek »

Očekávání vs. Realita

WILD MAMA Zřejmě tak jako každá žena, která prožívá své těhotenství poprvé v životě, jsem měla spousty očekávání a předsudků, jak to asi celé bude probíhat. Ještě mám nějaký ten měsíc před sebou, takže se spoustu věcí může změnit, ale už nyní můžu... Celý článek »

Půl cesty za námi

WILD MAMA Opravdu už mám za sebou dvaadvacet týdnů těhotenství? Teď už zbývá jen hádat kolik asi zbývá. Termín porodu se blíží neuvěřitelnou rychlostí a dny utíkají jako zběsilé. Jaké byly ty moje poslední? Milé i nemilé. Někdy to těhotenství až... Celý článek »

Uzavřete sázky... Je to kluk!

WILD MAMA Týden našeho ultrazvuku je tady. Nemohli jsme dospat. Konečně se dozvíme tu velkou pravdu. Holka nebo kluk? Růžová nebo modrá? Tanečnice nebo surfař? Ať už nám řeknou cokoliv, hlavně ať je miminko zdravé a má se čile k světu. A jak... Celý článek »

Protančené těhotenství

WILD MAMA Utíkají týdny vašeho těhotenství stejně tak rychle jako ty moje? A pokud jste si stejně tak jako já někdy představovala, jak si budete to svoje první těhotenství užívat plnými doušky, vypadá to opravdu tak? Užíváte si ho nebo ho jen... Celý článek »

Těhotná v cizím jazyce

WILD MAMA Možná, stejně jako já, žijete v cizí zemi, daleko od domova. Možná jste, stejně jako já, těhotná. A možná i stejně jako já občas panikaříte, jelikož vám právě došlo, že být těhotná v zemi, kde všichni mluví jiným jazykem a mají jinou... Celý článek »

Těhotenství vzhůru nohama

WILD MAMA Co je lepší? Trávit dovolenou s vašimi dvěma kamarádkami na ostrůvku v Indonésii, kde není nic jiného než bílý písek, palmy, průzračně modrý oceán, výborné jídlo a alkohol tam teče i z kohoutků a nebo konečně spatřit ty „dvě“ vymodlené... Celý článek »

Naposledy navštívené