Čekání na verdikt
KLUB TĚHULEK! ŠÁRKA Vánoce. Něco tak šíleného jsem dlouho nezažila. Byla to doslova jízda. Ale jízda hormonů. Od rána do večeře jsem brečela asi tak tisíckrát. Ještěže jsem měla oporu v muži. On je kliďas. Málo co ho rozhodí tak, že se nechá vykolejit. To, že nebudeme jíst v 5 ale v 7? Nevadí. Málo strouhanky? Nevadí. Stromeček nechce stát rovně? Nevadí. Zatímco já jsme kvůli všemu utíkala pro kapesník, on tam byl a stál jako velká pevná skála. A za to mu patří velký dík.
Všechno se nakonec zvládlo. Děti ozdobily stromeček, muž udělal salát a já osmažila řízky, pro mě květák a dovařila polévku. Valentinka prostřela stůl a Maxík byl, dá se říct, výjimečně hodný a Ježíšek nakonec přišel.
Ve středu 28. 12. ale přišel šok. Těšila jsem se na svojí první poradnu. Stále jsem si říkala: Budu už v 8. tt. nejdu brzo, takže tam už miminko bude vidět a bude vidět i srdíčko. Nepřipouštěla jsem si nic špatného. Kontrolo probíhala dobře, sestřička mě prohlásila za hrdinku, že jdu do třetího dítěte. A to neví, že bychom rádi ještě jedno.
Na ultrazvuku jsme pátrali. Pátrali a pátrali. Pátrali jsme asi 10 minut. V tu chvíli jsem poprvé měla sevřené srdce a málem jsem nedýchala. Našli jsme dutinku a v ní něco. Pan doktor je skvělý, uklidňoval mě, že jsem klidně mohla otěhotnět až později a ne ten 14-16 den cyklu. Že mám dělohu vzadu, takže tam je špatně vidět a taky že on je starý a špatně vidí.
Poslal mě na HCG a objednal na středu 3.1. ráno, abychom se zase podívali, jestli miminko vyrostlo. Byl vážně skvělý, ale stejně to nezabránilo tomu, abych se venku nerozplakala a neplakala pak celé dopoledne.
A pak zase zafungoval můj muž. Pokaždé si říkám, jak je to s ním všechno jiné. Po všech těch útrapách, co jsem si zažila v předchozím vztahu, kde panoval absolutní nezájem o kohokoliv jiného než o pána domu a všechno bylo jemu podřízené, je tohle pro mě jak Říše divů.
Večer jsem odvážela děti nočním vlakem za babičkou do Prešova a cítila jsem se o tolik lehčí. Což se nedá říct o mých dětech. S jedním jsem celou noc chodila na záchod, protože dostalo průjem a to druhé u babičky pro jistotu začalo zvracet. A já? Na mě padla super únava a celý den jsem tam prospala. Ale říkat bývalé tchyni, že jsem tak unavená, protože čekám miminko se mi nechtělo.
Silvestr byl u mě pracovní. Od pátku do neděle jsem se nezastavila. Což je dobře, alespoň jsem neměla čas nad něčím hlouběji přemýšlet. Práce, spánek a zase práce. Bylo to divoký, takže dnes jsem si naordinovala spánek a válení se v posteli. Ještě stále se mi totiž nevyléčily ty dutiny. Takže tady sedím, přikrytá dekou, poslouchám, jak v kamnech praská oheň a koukám, jak za oknem sněží. Člověk má hned chuť slavit Vánoce znovu. Doufám, že Vaše Vánoce byly kouzelné a přeji všem jen to nejlepší do nového roku.
Šárka
-352x198.jpg)
