Cestovní MIMI-horečka

MIMI LIVE! ANITA O víkendu jsme byli s Anitkou na Moravě u rodičů (mých i Tomových). Potřetí od jejího narození. Zpozorovala jsem, že naše vnímavá holčička detekuje sebeslabší signály předcestovního stresu, které určitě na nějaké nevědomé úrovni vysíláme. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Dcerka totiž pravidelně mívá cestovní horečku.

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


Pokaždé je to stejné. Začíná to noc před cestou. Anitka nemůže usnout. Nervózně se odtrhává od prsu a kouká všude kolem sebe. Nafouknuté bříško volá po masáži. V noci se maličká často budí. Několikrát se vykaká a plínka varovně zezelená. Poslední celá noc doma před cestou je zkrátka spíš bdící než spící. Zvykli jsme si proto jezdit ráno, kdy máme za sebou sice přerušovaný spánek, ale je to pořád lepší, než se celý den potloukat v Praze a jet ještě unavenější až navečer. Pekelná D1 stejně bývá nevyzpytatelná (takže si člověk moc nevybere). Bohužel tentokrát jsme měli smůlu a ztvrdli jsme ve třech nekonečných kolonách.

Anitčina cestovní horečka se projevuje fyzicky. Průjem, občas bolení bříška, zelená stolice. Náladu jí to ale nekazí. Tentokrát dokonce celou cestu prospala, takže jsme tu šílenou štreku zvládli v tahu „pouze“ za necelé čtyři hodiny (kdo zná trasu Praha – Vyškov, pochopí hořkou ironii). U našich pak nějakou dobu ještě pokračují trávicí problémy, naší teorii s cestovní horečnou se dá ale těžko uvěřit. Anitka se směje na celé kolo, cvičí, hraje si a vypadá jako nejšťastnější miminko v okolí. Příznaky pak pomalu ustoupí (někdy se v ještě v mnohem menší síle objeví před odjezdem zpět do Prahy).

Přemýšlím, jak horečce předejít. Tentokrát jsme dokonce balili až ráno, takže v bytě nebyly patrné žádné známky blížícího se odjezdu. Myslím, že cestovní horečkou ji nakazím já. I když si to nepřipouštím, trochu na mě doléhají mírné obavy. Nezapomenu něco? Bude miminko v pohodě? Usne v cizím prostředí? Přitom jedeme k našim nejbližším, kteří nám vyjdou ve všem vstříc, jsou pozorní, do ničeho nás nenutí a na rozdíl od většiny rodičů (jak jsem se dozvěděla od svých mnohých kamarádek s miminky) akceptují náš partnerský a potřeby uspokojující přístup k Anitce. Díky za to! Jsme s Tomem rádi, že jste takoví. Návštěva byla jako vždy super – a Anitka nenechala nikoho na pochybách. Ve společnosti je jí prostě dobře. A i já si naprosto potvrdila, že rodina (i ta širší), je místo, kam dcera prostě patří a „Kein Stress“. Takže snad příště už bez cestovní horečky?

Tentokrát průjem neustoupil téměř po celý pobyt. Spoluvinu ale nejspíš nese zub – pravá spodní jednička. Kromě čtyř nafouknutých hrbolků (které malou potrápily někdy ve dvou měsících) jsme přesně v den jejích pětiměsíčních narozenin nahmatali první skutečný ostrý zub. Tak hurá!

Motýlí masáže

Před návštěvou našich milovaných na Moravě jsme se ale taky nenudili. Před dvěma týdny jsme se s Anitkou vypravily na lekci masáží pro miminka. Trochu jsem se obávala jejího temperamentu. A měla jsem pravdu. Anitka klasické masírování zrovna nemusí. Celou hodinu kopala a mávala rukama. Hlasitě se dožadovala změny polohy. Půlku masáže jsem prokojila a prohrála si. Nakonec jsem ale našla způsob, jak dceru zklidnit pomocí doteků. Zkusila jsem „motýlí masáž“ – Anitku jen zlehka hladím bříšky prstů po celém těle. A zázrak! Malá ztuhne a zasněně se zahledí, ani nedutá.

Tento druh masáže vymyslela rakouská lékařka Eva Reich a měl sloužit hlavně pro kontakt rodičů s nedonošenými dětmi. Něžné dotyky „motýlích křídel“ pomáhají nedonošeňátkům přežít a uvolňují fyzické i psychické napětí. Evidentně svědčí i dětem s přebytkem energie. Aspoň tomu našemu. A tak Anit hladím já nebo Tom (občas jí dopřejeme i masážní duel) po každém koupání.

Mama-friendly policajt

K masírovacímu výletu se váže historka, o kterou se musím podělit. Lekce se konala v centru Prahy ve stejném klubu, kam chodíme s malou na cvičení. Parkování je vždycky ruská ruleta – nikdy nevím kdy, jestli a jak se nám podaří ulovit nějaké aspoň trochu přijatelné místo. Tentokrát jsme jely celkem pozdě a situace začínala být zoufalá. Zvolila jsem nejmenší zlo a zaparkovala tak, že jsem bránila ve výjezdu jednomu autu. Za stěrač jsem mu vetkla vizitku se srdceryvnou omluvou, a že kdyby chtěl vyjet, ať zavolá.

Po masáži jsme šly s jednou maminkou na oběd do nedaleké restaurace. Po cestě jsem zkontrolovala auto – a vše se zdálo OK. V půlce jídla najednou telefon: „Tady řidič auta, které blokujete. Našel jsem vaši vizitku. Ale bohužel pozdě. Už jsem na vás zavolal policajty. Tak si pospěšte, třeba stihnete ujet, než přijedou.“ Spící Anitku jsem nechala u nedojedené porce (samozřejmě pod dohledem druhé maminky Terezky) a vystřelila k autu. Udýchaná a celá červená jsem dorazila bohužel přesně ve stejný okamžik jako policejní auto. Ochránce zákona se nejdřív tvářil nekompromisně: „Když už jsme tady, tak vás bez pokuty nepustím. Jak si to představujete?“ Spustila jsem pokorný monolog a se zoufalým výrazem ze sebe sypala historku, ve které jsem nezapomněla podtrhnout slova jako MIMINKO, DCERUŠKA, BLÁZNIVÁ MATKA NA MATEŘSKÉ, VIZITKA, OMLUVA, MALIČKÁ HOLČIČKA. Policajt byl evidentně taky rodič. Jeho výraz se během minuty změnil z přísného ve zjihlý: „Jeďte za dcerou, ať není dlouho bez maminky.“ A pak že policajti nejsou taky jenom lidi.

Rozhovory bez konce, bez konce

Rozklepaná (z policajtů mám vážně respekt, Tom by mohl vyprávět), ale šťastná jsem dorazila zpátky do restaurace a začala historku vyprávět Terezce. A v tom jsem si uvědomila jednu věc. Rozhovory maminek s dětmi jsou bez konce (nekonečné), bez konce (neukončené).

Když se sejdeme s kočáry, pusy se nám nezastaví. Neřešíme jen děti (i když ty hlavně). Máme prostě potřebu mluvit, mluvit, mluvit. Semeleme volby, příkrmy, naše partnery i padání vlasů. Témata nám nikdy nedojdou.

Zároveň ale spousta historek a myšlenek zůstává nedokončených. V půlce věty začne jedno miminko plakat, druhé se přidá. Pak první usne, ale druhé se chce chovat. Jedna maminka se věnuje svému potomku, tak převezme slovo jiná – s jiným tématem. Kdyby nás někdo poslouchal, mohl by si myslet, že jsme nějaký dadaistický spolek, který zrovna tvoří své vrcholné dílo.

Když mi tohle všechno blesklo hlavou (Anitka se v půlce historky o policajtovi vzbudila a dožadovala se mámy), po kouscích jsem nakonec Terezce příběh dovyprávěla. Jinak ale většinou do naší verbální útržkovité mama-mozaiky nezasahuji. Patří přece ke kouzlu kočárkování a maminkovských sedánků.

Tak zatial.
Vaše V.

30. 10. 2013Veronika
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Anitka bude sestra

(Těhulka LIVE! Veronika) Vždycky jsme si přáli mít víc než jedno dítě. Já čtyři, Tom dvě. Kompromis je tři. Ale uvidíme. To ještě předbíhám. Když se narodila Anit, byla jsem v totální mateřské euforii. Ta ostatně stále trvá. Přála jsem si, aby... Celý článek »

Jak mluvit s dětmi

BATOLE LIVE! ANITA Dneska jsem po dlouhé době brečela. Brečela jsem jako želva spolu s Anit. Ta mě střídavě vinula k sobě a odstrkávala. A (na)říkala: „Máma ne!“ Mé slzy ji překvapily stejně jako mě samotnou. Celý článek »

Vzdorný týden

BATOLE LIVE! ANITA Minulý týden vzdorovaly události, věci i dítě. Jedna z velkých změn, kterou jsem slibovala v minulém článku, nakonec nepřišla. Měli jsme koupit byt. Den před podpisem smlouvy se ale majitelé domluvili s jiným zájemcem, který měl... Celý článek »

O holčičích věcech

BATOLE LIVE! ANITA Poslední dobou se dějí velké věci. Velké, intenzivní a většinou pozitivní. Čas, kdy o nich napíšu víc, ale teprve zraje. Dnes budu psát o malých věcech. Malých, ale pro nás neméně intenzivních. O naší holčičí holčičce.  Celý článek »

Léto s Anit

BATOLE LIVE! ANITA S Anit miluji všechna roční období, ale nejvíc léto. V létě se všechny drobné všednodenní problémy tak nějak řeší samy. Na oblečení Anit vystačí jedny šaty na týden, vše mokré hned uschne, vůbec nevadí, když Anit nechce nosit... Celý článek »

Umluvená máma

BATOLE LIVE! ANITA Nemyslela jsem si, že se mi to někdy stane. Jsem extrovert. Mluvím hodně. Mluvím ráda. Dokážu mluvit pořád! Zeptejte se kolegů z práce, kteří mají „to potěšení“ s takovou praštěnou nezavřipusou sdílet kancelář. Ještě štěstí (pro... Celý článek »

Zoubky jako perličky

BATOLE LIVE! ANITA Začaly prázdniny a najednou se toho děje nějak moc. Návštěva na Moravě a řádění s Anit v aquaparku, moje máma v Praze, party s Ániným kamarádem Edou na chatě. A taky první prohlídka u zubaře. Celý článek »

Máma, táta, Áňa

BATOLE LIVE! ANITA V létě nepracuji. Nebo jen minimálně. A tak s překvapením zažívám období, kdy během odpoledního spánku nebo v noci nepotřebuji brejlit do počítače. Kdy se nemusím do telefonu respondentům omlouvat, že se neslyšíme, protože dcera... Celý článek »

Party time!

BATOLE LIVE! ANITA Anitka absolvovala dvě oslavy svých druhých narozenin. A je potvrzeno: Anit je "párty člověk". Miluje společnost. Tanec. Veselí. Focení. Náš malý extrovet si prostě užil dosyta. Pozornosti se jí dostalo ze všech stran. Celý článek »

Poprvé u moře

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek by mohl být krátký. Krátký jako jedna věta. Byla to fantastická dovolená! Víc než to. S Tomem jsme u moře nebyli tři roky. Předtím jsme si to ale dávali pěkně v našem stylu. Věděla jsem, že teď to bude jiné. To mě... Celý článek »

Kytičková koupel

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek píšu těsně po tom, co jsem Anit uspala. Anit občas usíná s hlavou na mém břiše nebo hrudníku. Stejně jako dnes. A tak ji můžu očichat. Sledovat, jak chvilku hýbe očima pod zavřenými víčky. Jak se usměje z... Celý článek »

Temná stránka rodičovství

BATOLE LIVE! ANITA Na Velikonoce jsme jeli navštívit Tomovy prarodiče na Slovensko. Liptovský Mikuláš je sice z Prahy pořádný kus, ovšem s mezipřistáním na Moravě u našich se to dá celkem v pohodě zvládnout. Veškeré cestování navíc plánujeme tak,... Celý článek »

Srabíci, nemehla a špindírové

BATOLE LIVE! ANITA A bylo jaro. A všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli, a ta Anitka se nemohla nabažit houpání... Celý článek »

Nemocná máma

BATOLE LIVE! ANITA Před časem mě dostihla letošní podivná zima-nezima a svými virovými drápy se mi zaryla do krku, průdušek, plic i nosohltanu. Zkrátka: totálně jsem odpadla! Za normálního stavu bych si prostě vzala volno v práci, virózu vyležela... Celý článek »

Batoletština

BATOLE LIVE! ANITA Právě jsem Anit uspala. Představte si tu situaci: ležím s ní v posteli, ona chvilku saje mléko. Pak se otočí, opře se zády o mou hruď. Poslouchám její pravidelný dech a přemýšlím, o čem budu psát. A zase mě nenapadá nic, na co... Celý článek »

Výchova nemá být dřina

BATOLE LIVE! ANITA O výchově se často bavím s Tomem a MILUJU jeho pohled. Ztotožňuji se s ním a děkuji Osudu za takového chlapa. Kterému nemusím nic tajit (třeba rozbitou skleničku nebo tři loužičky na koberci). Se kterým nemusím o nic bojovat ... Celý článek »

Co od dětí chceme...

BATOLE LIVE! ANITA Nejdřív prostě jen chceme, aby byly. Pak se ale naše požadavky začínají zvyšovat. Aby zvedaly hlavičku. Aby lezly. Aby seděly. Aby chodily. Vždy podle věku a (v "chytrých knihách" definované) probíhající fáze vývoje. Období, ve... Celý článek »

Herničky, dětičky a bacily

BATOLE LIVE! ANITA Nevlídné sychravé počasí nás v uplynulých týdnech několikrát vyhnalo do různých herniček. Bohužel mělo podobný nápad asi tisíc jiných rodičů z Prahy. Plán: zabavit Anit v suchu a teple - a tím ji udržet zdravou. Vzápětí na plánu... Celý článek »

Rok dřevěného koně

BATOLE LIVE! ANITA Rok 2014 byl podle čínského horoskopu rokem dřevěného koně. Vlastně pořád je, protože končí až v druhé půlce února. A jaký byl ten náš? Rychlý. Bujný. I plný rodinné intimity a budování vztahů.  Celý článek »

Prosím, nestrašit!

BATOLE LIVE! ANITA Tento článek bych chtěla věnovat Mikuláši. Tomu, jak se u nás slaví, a co vlastně znamená pro děti Anitčina věku. Předtím ale lehce zabrousím do uplynulých čtrnácti dnů. Ty jsme s Anit obě promarodily.  Celý článek »

Plínu, dudu a šup nahoru!

BATOLE LIVE! ANITA Naše slaďování práce a rodiny dosáhlo kritického stádia. Stádia, kdy se musí “něco” stát. Některé situace našeho života se totiž občas začínají podobat rodinné komedii. Takový scénář by si ale nikdo snad ani netroufl napsat.... Celý článek »

Sebezpytování

BATOLE LIVE! ANITA Svoje chyby znám a nějak jsem se s nimi naučila žít. Taky jsem s nimi naučila žít Toma (za těch nekonečně mnoho - 15 - let, co jsme spolu). A teď se s nimi učí žít Anit. Jenže má dcera mi nevinně a bez jakýchkoliv postranních... Celý článek »

Zvedáme kotvy

BATOLE LIVE! ANITA Konečně je to tady. Stěhování. Prodali jsme byt a přesunujeme se do nájmu. Zatím. Než se rozhodneme, kam dál. Stěhování je mimořádná situace, která otevírá celé rodině nové obzory. Obzory týkající se hlavně otázky, kolik je toho... Celý článek »

Jednomatka

BATOLE LIVE! ANITA Ještě než jsem měla Anitku, často jsem slýchala od svých “dětných” kamarádek: “Počkej, až budeš mít taky dítě. To ti teprve začne tóčo. Žádné vysedávání, vykecávání. Uvidíš!” Pak se narodila dcera. A teď zase poslouchám (obvykle... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí

BATOLE LIVE! ANITA Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak trochu... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí.

(BATOLE LIVE! ANITA) Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak... Celý článek »

Pan Nočník

BATOLE LIVE! ANITA Nevím proč, ale k „nočníku“ a „záchodu“ jsem v rozhovorech s Anit předsadila slovo „pan“. Asi jsem tak podvědomě chtěla Anitce podsunout, jak důležité tyto věci denní hygieny jsou. Pan Nočník předává čurání a hovínka panu... Celý článek »

Hurá hřiště! Klouzačky a pískoviště

BATOLE LIVE! ANTIA A Anitinou zlepšující se chůzí přichází změna. Zjišťuji, že procházky po parcích najednou nejsou ta pravá batolecí radost. Sotva jsme se po (bohužel toto léto už poslední) dovolené trochu aklimatizovali v Praze, pustila jsem se... Celý článek »

Anita v botách

BATOLE LIVE! ANITA Odkaz na Perraultovu pohádku v nadpisu je tentokrát čistě náhodný. Ne, že by Anitka nebyla chytrá jako onen kocour. A výřečná je taky dost. Já chci ale psát o botách. Protože boty - to je téma. Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené