Co tě nezabije, to tě posílí!

PAVLÍNY DENÍČEK Po několikatýdenní odmlce se Vám čtenáři znovu hlásím v plné polní. A jaký že byl náš třicátý čtvrtý týden a několik dalších týdnů před ním? Jednoduše hektické. Posuďte sami.

Stalo se toho hrozně moc a většinou to nebyly právě příjemné věci. Postihla mě krize partnerská, kamarádská a nakonec i ta zdravotní. Teď už je naštěstí vše zase zpátky v normálu. Tedy alespoň v rámci možností.

Naštěstí se mi podařilo vše přestát bez vážnější újmy na zdraví jak pro mě tak pro Dexíka. Nahromaděný stres a nervové vypětí si nicméně vybralo svou daň v podobě mé takřka dvoutýdenní neschopnosti přijímat stravu v jiné podobě než sladkostí. Ve výsledku to znamená, že jsem 3,5kg zhubla. Stále ještě se do jídla musím nutit, spíše mi nechutná a nemám náladu jíst. Ale snažím se. Všechno se to neobešlo ani bez menšího krvácení, které ale díkybohu také neznamenalo nic zásadního. Ona totiž hrozba, že moje hrdlo nevydrží a otevřu se, nade mnou visí již od mého těhu s Alexem, kde se to nakonec i stalo. Nicméně v tuto chvíli je vše v pořádku. Jediné co mě opravdu dokáže potrápit, jsou poslíčky. Tak třeba včera večer se mě držely od devíti od večera až někdy do půlnoci, kdy jsem si šla lehnout a snažila se je nějakým způsobem zaspat.

Našeho taťku zase pro změnu zlobí ledvinové kameny a tak je to u nás někdy jako parta lazarů :).

Alexův vzdor už asi větších obrátek ani nabrat nemůže. Jeho neustálé NE a vzteklé ubrečené scénky jsou na zcela běžném rozvrhu dne a všemu nasazuje korunu děláním naschválů a občasným provokováním Maxe.

Partnerské problémy se rozebírat nechystám a ke kamarádské krizi, jak jsem to nazvala, dodám jen tolik, že ne vždy musí být každý takový kamarád, jak se na první pohled zdá. A bohužel to pro mě v tuto chvíli znamená, že cesty naše a cesty naší kamarádky Báry se už více nestřetnou.

A nakonec něco k těm zdravotním problémům, které jsem také naznačila hned ze začátku. Kupodivu se tedy netýkaly mě ale našeho benjamínka Maxíka.

Zkrátka když už se situace před týdnem zdála být uklidněná a vypadalo to, že Země se zase točí dál, přišla další rána. A troufám si říct, že ta nejhorší možná. Nakonec si člověk totiž vždy uvědomí, že "když nejde o zdraví, jde o h...o".

Minulou sobotu jsem s dětmi vstala (taťka byl v práci), dopoledne jsme se vypravili na poštu a do krámu. Když jsme přišli domů, zjistila jsem, že Maxík má zvýšenou teplotu. Nepřikládala jsem tomu váhu, vždyť to mohly být zuby, a dala jsem mu nurofen. Po celou dobu si s Alexkem normálně hráli a vyváděli lotroviny jako jindy. Jen jsem na facebooku prodiskutovala s partnerem, že pokud by mu odpoledne bylo špatně, jeli bychom na pohotovost. Odpoledne šel Maxík spinkat a stále bylo vše normální.

Jenže pak se vzbudil. Zavolal mě a já ho přišla přivítat. Brouček ke mně přilezl a v první vteřině jsem si všimla, že úplně hoří. Ještě na posteli jsem mu změřila teplotu. 39,1 mě zarazilo a tak jsem ihned na to opět sáhla po Nurofenu. Vzala jsem ho na ruku a vyrazila jsem s ním a bavlněnou plínou do koupelny, kde jsem ji chtěla namočit do studené vody a omotat mu ji kolem ručičky. Je to můj ověřený způsob, jak prckům efektivně srazit vysokou horečku. Bohužel už jsem stihla dojit jen z ložnice do chodby a Maxík v tu chvíli upadl do febrilních křečí. Vylekala jsem se, zpanikařila jsem a strachy bez sebe jsem vyběhla k sousedce přes chodbu a volala na ní, ať volá záchranku, že Max je ve febrilních křečích. Sousedka neotálela a udělala, co jsem řekla.

Já mezitím položila Maxe na podlahu, podložila jsem mu lopatky a přikryla ho studenou plínou. Maxík měl celou dobu očka stočená nahoru, z pusy mu vytékaly zpěněné sliny. Záchvat s ním stále zmítal, naštěstí však stále přerývaně dýchal. Když už bylo na chodbě slyšet záchranáře, svalové křeče ustaly a Max začal slabě kňourat. Stále byl ale úplně mimo sebe a pohled na něj byl pro mě v tu chvíli ještě horší než předtím. V tu chvíli jsem si myslela, že už to nikdy nebude on tak, jak ho známe.

Lékaři ho připojili na přístroje, podali mu diazepam a po chvíli ho připravili na transport. Já dala sousedce klíče a zanechala jsem u ní Alexka s tím, že babi končí za hodinu v práci a že jí zavolám, aby si ho u ní vyzvedla. Alex je zvyklý jít si k sousedům sem tam pohrát s kočičkou, tak v tom problém nebyl.

Když viděl brášku ležet na zemi a tu spoustu lidi kolem něj, začal chudinka hrozně brečet. Odvedli jsme ho hrát ji vedle. Já jsem jen popadla bundu, dudlík a peněženku a běžela jsem po schodech dolů k záchrance, kde v tu chvíli již Maxíka připoutávali na nosítka. Nejsem zpětně ani schopná říct, co se mi honilo hlavou, ale vím, že ve chvíli záchvatu jsem si myslela, že o Maxíka přijdeme. A to už nikdy nechci zažít. Sice jsem okamžitě věděla, o co jde a jak se zachovat, ale kdyby si takto viděl své dítě kdokoli jiný, smýšlel by asi obdobně.

Po příjezdu do nemocnice jsme dorazili na oddělení dětské JIP. Na vyšetřovně jsme čekali na příchod lékařky. Poté si lékaři předávali informace. Maxík ležel na lehátku a ručičky mu zase začínaly jít do stahů. Nic se nedělo. V tu chvíli jsem se neudržela a zaječela na ně, jestli by s ním laskavě mohli začít něco dělat, neboť to vypadá, že opět upadne do bezvědomí. Jak jsem psala již dříve, tak naší nemocnici nedůvěřuji a měla jsem v tu chvíli pocit, že se mu rozhodně měli věnovat. Na to jsem byla skoro řevem vykázána protivnou sestrou na chodbu. Sesunula jsem se na zem opřena o zeď.

Vevnitř bylo ticho. Měla jsem pravdu a Maxík byl opět mimo sebe. Až po několika minutách začal brečet a mně se trochu ulevilo. Zároveň jsem ale chtěla být u něj, protože mi bylo jasné, jak děsivé to pro něj musí být. Nechtěli mě tam. Obvolala jsem tedy babi a Jirku a dala jim vědět, co se děje a ať se tedy postarají o Alexka a přinesou nám do nemocnice věci. Taťkovi měla cesta domů trvat takřka dvě hodiny.

Maxíka odvezli na pokoj, mě si vyžádala lékařka kvůli rodinné anamnéze. Po nekonečně dlouhém zpovídání mi konečně bylo umožněno jít za synem. Připojený na přístroji, s kapačkou v ruce a nyní již po dvou dávkách diazepamu vypadal opravdu zuboženě. Znovu jsem se neudržela a začala jsem nad ním brečet a hladit ho. Ulevilo se mi ale, když jsem si všimla, že mě okamžitě poznal. Ještě, že mě napadlo, strčit si doma narychlo do kapsy dudlík. Byl za něj rád a já jsem ho hladila, dokud neusnul.

Následovalo nepřeberné množství informací, co že mu údajně je a není a jak se mnou, jestli tam zůstanu s ním dokud je na JIPce nebo jak. Nebyla jsem schopná v tu chvíli něco řešit a dávat odpovědi. A tak jsem jen řekla, že se později domluvím s partnerem. Po chvilce skutečně volá Jirka, co má zabalit. "Ty už jsi doma?" ptám se. Bylo to padesát minut po tom, co jsme spolu mluvili a já nechápala jak se tam tak rychle dostal. Nakonec z něj vylezlo, že jel na motorce, jak ten šílenec a mně se udělalo mdlo nanovo, když jsem si představila, že ještě on se mohl zabít na mašině. Věděl, že bych mu to zatrhla, tak mi o tom dopředu ani neřekl.

Když za námi přišel, Alexek už byl u babi a chtěl přes noc s Maxíkem zůstat on, abych si mohla jít domů sama zabalit, co potřebuji a dorazit až ráno. Jenže to prý nejde, aby zůstal chlap. To jsem nepochopila, ale zůstala jsem já. A co si budeme povídat, běhání mezi patry z pokoje matek nahoru na JIPku bylo to poslední, co jsem v tu chvíli potřebovala. Nicméně jsme to tam museli vytrpět s broučkem oba tři dny a dvě noci.

Domů nás pustili předčasně pro plný stav. Což je tedy fakt vtip. Tři dny na JIPu a jeden pul den na normálním oddělení a jsme propuštění jen co jednu noc neměl kapačku. Teploty se nám ale ani doma znovu neobjevily a my byly šťastní jak blechy, že máme našeho chlapečka živého a zdravého doma a že s ním můžeme 24. října oslavit jeho první narozeniny.

Byli jsme pár dní rádi za každou jeho lumpárnu a pořád jsme si s ním jen hráli a mazlili ho. Člověk si najednou uvědomil, co je doopravdy důležité a z mého úhlu pohledu to nás rodiče zase trochu víc stmelilo. Aneb co tě nezabije, to tě posílí.

Doteď ale nevíme, z čeho teplota byla. Výsledky vyšetření se vrátily v pořádku a zdejší lékaři budou prý o vyšetření EEG uvažovat, kdyby se vše opakovalo. Řekli nám, že asi nejspíš nějaká virózka. Nic mu ale není ani nebylo. Rýma, kašel, průjem, nic. A tak jsme se po poradě s odborníky nechali utvrdit v našem smýšlení a na EEG Maxe určitě objednáme, abychom měli jistotu.

Vím, moc to dnes jako můj těhu deníček není. Ze všech těch událostí kolem mě jsem již částečně otupělá a teď potřebuji regenerovat. I to byl důvod pauzy v mém psaní. Seděla jsem nad notebookem a nebyla schopná napsat jediné slovo.

Pro teď nezbývá nic jiného než myslet na lepší zítřky a v jistém ohledu i na nové začátky někde úplně jinde. A možná, že i proto se na Dexíka už těším víc než dřív.

Ale o tom zase třeba příště. Mějte se lidičky každý podle svých představ. Pro dnešek se loučí tak trochu vyšťavená, i když už o něco šťastnější Pavlína

27. 10. 2013Paulínka
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Návrat z(a)tracené rodinky

PAVLÍNY DENÍČEK Život opět nabral nečekaných obrátek a zvratů a tak jsem se po devíti měsících rozhodla zase začít psát. Tentokrát však o trochu jiné rodince a z druhého konce světa... Celý článek »

Pohodový týden

PAVLÍNY DENÍČEK Neuvěřitelné se stalo realitou! Tentokrát se ozývám v rekordním čase. Musím se pochválit. Přináším další článek o naší bláznice skoro-rodince... Celý článek »

Jsem z5!

PAVLÍNY DENÍČEK Pokud Vás někoho zajímalo, zda ještě stále kráčím po povrchu zemském, pak mám pro Vás dobrou zprávu. Ve svěrací kazajce jsem neskončila - tedy zatím! Celý článek »

Jsem z5!

Pokud Vás někoho zajímalo, zda ještě stále kráčím po povrchu zemském, pak mám pro Vás dobrou zprávu. Ve svěrací kazajce jsem neskončila - tedy zatím! Celý článek »

č.1, č.2 a č.3

PAVLÍNY DENÍČEK Minule jsem Vám slíbila, že tentokrát se zvládnu ozvat po týdnu, tak jsem tady poreferovat o tom, co se naší vyvedené rodince událo.  Celý článek »

Bylo nebylo

Ano, nebojte. Ještě pořád jsem naživu :-) Opět jsem se Vám minule nezvládla ohlásit. Tak se Vám to dnes budu snažit vynahradit Celý článek »

Máma - práce všeho druhu!

Kolotoč od rána do večera. Dětičky, uklízení, vaření, procházky, pochůzky, přebalování, chování, hraní si, telefonování, psaní, zkrátka pořád je co dělat. Celý článek »

Čas, nepřítel č.1

PAVLÍNY DENÍČEK Děti jsou pro nás vším. Jsou nám radostí i starostmi, jsou tou nejúčinější motivací na světě, naší pohonnou hmotou. Dokáží nás rozezlit i rozesmát během třiceti sekund. Potřebují obrovský kopec lásky a stejnou měrou ji umí i... Celý článek »

Šestinedělí pod psa

PAVLÍNY DENÍČEK Jedna situace. Jeden mžik. Setina sekundy. Jedno špatné rozhodnutí. A nic už nejde vzít zpátky. Klid v šestinedělí v tahu. Život pokračuje v troskách. Že si to neumíte představit? Buďte rádi, protože to je teď má realita... Celý článek »

Máme mimi!!!

PAVLÍNY DENÍČEK Vítám Vás všechny čtenáře do Nového roku tou nejlepší zprávou ze všech. Po předlouhém očekávání, které jste se mnou sdíleli, jsem se konečně dočkala. Podle naplánování se nám 20. prosince v 10:26 narodil kluk jak buk Dexter. Vážil... Celý článek »

No comment...

PAVLÍNY DENÍČEK Pro všechny případy začínám tyto řádky opět psát s předstihem. Je teprve středa. Nebo je to možná proto, že ať dělám co dělám, musím myslet stále na to samé. "TAK UŽ VYLEZ, CHLAPE!!!" Celý článek »

Už tak asi zůstanu...

PAVLÍNY DENÍČEK Zdravím. Pokud jste již pro tentokrát očekávali radostnou zprávu o narození našeho broučka a všechny peprné podrobnosti, tak vás bohužel musím zklamat. Dexter nás napíná do poslední chvíle. Celý článek »

Dark Passenger

PAVLÍNY DENÍČEK Někteří z Vás se nad dnešním nápisem pozastaví a nebudou ho chápat. Jiní, pravidelní čtenáři, kteří znají námi zvolené jméno pro nastávajícího potomka a stejnojmenný americký seriál, se ušklíbnou. Ale ono to tak v podstatě je.... Celý článek »

Už jen funím...

PAVLÍNY DENÍČEK Je další nedělní večer. Po úspěšném uspání ratolestí zbývá nadatlovat článek pro Babyweb. Úspěšně jsme se přehoupli do posledního měsíce našeho požehnaného stavu. I když popravdě, požehnaně se tedy doopravdy necítím.  Celý článek »

Projekt "kulový blesk"

PAVLÍNY DENÍČEK Další týden plný nabitý událostmi je za námi. Bohužel to nebyly jen samé pozitivní události jak jsme očekávali, nakonec ale sečteno a podtrženo to byl týden dobrý. Celý článek »

Stále samý humbuk

PAVLÍNY DENÍČEK Po týdnu je naše povedená rodinka zpět. Sice snad nastávají ty lepší zítřky, co jsme si slibovali, ale rozhodně zatím nejsou o nic méně hektické. To bychom totiž nebyli my, aby se něco nedělo. Celý článek »

Živi a zdrávi

PAVLÍNY DENÍČEK Zdravím všechny čtenáře u rekapitulace našeho třicátého prvního týdne těhu. Tentokrát začneme pozitivněji. Už nesmrkáme a neprskáme. Zkrátka jsme všichni zdraví. Třikrát huráááá! Celý článek »

Jako slepý k houslím

PAVLÍNY DENÍČEK Třicátý týden těhu nepřinesl oproti tomu předchozímu nijak velké změny co se zdravotního stavu naší rodinky týče. Není ovšem úplně jisté, zda v budoucnu nepřinese nepříjemné následky po stránce osobní. Celý článek »

Čtvrtek

PAVLÍNY DENÍČEK Nastal čas nadatlovat další článek. Taťka si vyrazil na pivko, Alexek je přes noc u babi, Maxík už hajá, já mám uklizeno a uvařenou mňamku... Ideálnější chvíle už nenastane. Celý článek »

Padám na pusu

PAVLÍNY DENÍČEK Minule jsem slíbila, že se polepším a o svém dvacátém sedmém týdnu napíši dostatečně včas. Opět se mi to nějak nedaří... Celý článek »

NE a NE a NE!

PAVLÍNY DENÍČEK Tentokrát píši můj pravidelný příspěvek s několikadenním zpožděním. Od minulého článku čas doslova letěl jak o překot. Najednou mám zase popřemýšlet o uplynulém týdnu. Tak tedy jdeme na to... Celý článek »

Přeci jsem MÁMA

PAVLÍNY DENÍČEK Uplynul nám dvacátý pátý týden. Oproti tomu předchozímu byl celkem nudný. Což je na jednu stranu prima, protože si moje dušička trošku oddychla, ale na stranu druhou není moc o co se podělit. Celý článek »

Konec dobrý, všechno dobré

PAVLÍNY DENÍČEK Po týdnu se opět hlásí naše těhotenská domácnost plná dětiček. Týden to byl pro mě celkem vyčerpávající a nedá se říct, že by se toho událo zrovna málo. Už jsem ale asi zažila i lepší. Celý článek »

Týden plný překvapení

PAVLÍNY DENÍČEK Další týden za námi. V pořadí už dvacátý třetí a přinesl s sebou hned několik novinek. Některé jsou překvapivé, jiné už méně. Tak co myslíte? Holka nebo Kluk? Celý článek »

Domov háďátek

PAVLÍNY DENÍČEK Další letní týden máme za sebou. Jen mám někdy pocit, že se na nás to sluníčko směje o něco více než je třeba. Ale ono se nám asi snaží vynahradit tu zimu. Já jen budu doufat, že letos ta zima bude přívětivější. Čeká nás prosincové... Celý článek »

Pavlína, vévodkyně z Kolína

PAVLÍNY DENÍČEK Královský porod je za námi a celá Velká Británie oslavuje příchod nového potenciálního krále. Nenechte se zmást. Neseděla jsem netrpělivě u internetu a nejuchala radostí a nadšením nad narozením princátka. Avšak naskytlo se nám... Celý článek »

Bleskový týden

PAVLÍNY DENÍČEK Ahoj všichni. Týden se s týdnem tentokrát sešel snad rychleji než jindy. Málem bych zapomněla, že už je čas na další článek. A tak tu teď v brzké pondělní ráno sedím s notebookem na klíně, zatímco Maxík se prohání po bytě v... Celý článek »

Náš malý blázinec

PAVLÍNY DENÍČEK Zdravím všechny, co mají opět chuť nahlédnout do naší rodinky Homolkových, jak já říkám. Ještě včera jsem přemýšlela nad tím, o čem vlastně dneska budu psát. Moc se toho totiž od minule nestalo. Tedy až do dnešního rána. Ale... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené