Domácí lenošení

Samozřejmě, že převládá spíše lenošení. Je to sice hrozné, ale je to tak. Všichni mi říkají, ať hlavně odpočívám, a tak se tím řídím. Tedy, nemyslete si, že za celý den nevystrčím nos z postele, to vůbec ne. Ale je pravda, že dost času trávím na gauči s tabletem v ruce a hraju karty. Na tom si teď fakt ulítávám. No ale aspoň si nějak procvičuju logické myšlení :-). Samozřejmě provádím i běžné domácí práce, bez toho by to nešlo. Dokonce jsem se včera vybičovala k tomu, že jsem uklidila všechny vánoční pozůstatky a tím pádem konečně vyhodila stále více opadávající vánoční stromeček, s čímž nutně přišel úklid podlahy v celém přízemí, protože jehličí bylo úplně všude.

Z mých „předsevzetí“, co budu všechno dělat, až budu mít čas, se mi daří plnit pouze to, že opravdu každé odpoledne jdeme s mým čtyřnohým mazlíkem na delší procházku. A čím více je sněhu, nebo čím více mrzne, tím více ho to baví a tím dál chce jít. Většinou se pak vrací rozverný psík a zmrzlá panička.

Cvičení pro těhulky jsem si už nějaká vyhledala, teď už stačí jen vybrat to správné, zavolat tam a můžu jít cvičit. To je tedy zatím jen necelá polovina úspěchu. Co je však další pozitivní věcí, kterou jsem si sice nepředsevzala, ale nevyhnutelně s pobytem doma souvisí, je vaření. Jsem teď nucená skoro každý den vařit, čímž si zlepšuji své kuchařské dovednosti. Vařila jsem vždycky, ale protože jsem přes týden měla obědy v práci a manžel si buď sám připravil něco rychlého doma, nebo se stavil na oběd někde v restauraci, tak jsem vařila jen o víkendech, a to ještě ne o všech, protože jsme celkem aktivní pár se stejně bláznivými kamarády a dost často něco podnikáme. Můj kuchařský repertoár tedy nebyl příliš široký, takže jsem ráda, že mám nyní možnost se ve vaření zdokonalit. Schválně, jestli si vzpomenu, zařadím do jednoho z blogů ke konci těhotenství zmínku o tom, jaká ze mě bude kuchařka :-).

Abych však nepsala pořád jenom o sobě, tak teď ještě něco o miminku. V pondělí jsme byli na pravidelné prohlídce a vše je zatím v pořádku. Objednala jsem se na UZ ve 20. tt., takže následující měsíc bude plný velkých očekávání. Hlavně se těším, že se už konečně dozvíme pohlaví našeho malého buráčka. Na prvotrimestrálním ultrazvuku nám sice paní doktorka ukazovala, že dle pohlavního hrbolku by náš buráček měl být chlapeček, bereme toto sdělení však s rezervou, protože při mém předchozím těhotenství nám ta samá lékařka při stejném vyšetření předpověděla holčičku a ve 20. tt. byl z holčičky najednou chlapeček.

Na kontrolu jsem také šla s otázkou, zda podstoupit amniocentézu či nikoliv. Gynekolog se nad tím však podivil, říkal, že vzhledem k tomu, že screening dopadl dobře, nevidí důvod k provedení odběru plodové vody, ale že to samozřejmě záleží na mně. Upozornil mě však na známé riziko potratu 1:100 po tomto zákroku, vysvětlil, co všechno se tímto vyšetřením dá zjistit a sdělil mi, že si myslí, že prvotrimestrální screening je v mém případě přesnější. Tím vším mě tedy přesvědčil a asi nejvíce vzhledem k rizikům, která toto vyšetření má, jsem se pro ni nakonec nerozhodla. Doufám jen, že toho nebudu litovat. Ať nad tím však přemýšlím, jak chci, stejně nevím, co bych dělala v případě negativního výsledku a nechci si to radši ani představovat. Věřím, že mi v bříšku roste zdravé miminko, které je jistě nadmíru spokojené, protože maminka hodně odpočívá, má pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu a ničím se zbytečně nestresuje.

Hezký víkend všem a za týden opět na napsanou :-).

Denisa

Denisa právě prožila 16. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?