Dovolená se vyvedla, ale ...

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Včera jsem volala své gynekoložce kvůli výsledkům krve. Mám nízkou hladinu hemoglobinu. Naměřili mi hodnotu 94, přičemž norma je 120 – 160. Adinka je takový malý upírek, co ze mě vysává, co může. Všechno, včetně železa. Tak mi doktorka nasadila nějaké prášky, co beru dvakrát denně. A Pepa mi slíbil, že mě vezme na pořádný hovězí biftek. Není to naštěstí nijak velká komplikace, chudokrevnost trápí prý každou druhou těhotnou. A já teď vlastně ze zdravotních důvodů musím zkonzumovat nějaké to argentinské hovězí. A to se vyplatí.

Doma nejlíp?
Jinak jsme se v neděli vrátili z dovolené v Toskánsku. Bylo tam překrásně. A přes všechny mé obavy a naši nepřipravenost na tuhle cestu, jsem moc ráda, že jsme jeli. Musím sebekriticky přiznat, že jsem to naše malé dobrodružství zvládla na jedničku (možná jen s malinkým mínusem). Já vím, samochvála smrdí, ale byla jsem opravdu mile překvapená, jak mé tělo i Adinka samotná, tenhle výlet zvládly. Dlouhé cestování v autě, několika hodinové řízení auta, spaní ve stanu, horké italské počasí … Nic nás s Adinkou nerozházelo a moc jsme si to užili.

O mnoho horší to je po návratu do Čech. Nevím, čím to je, ale tady se mi zdá to horko nějak nesnesitelnější. A hlavně – už trvá příliš dlouho! V noci se budím horkem, při cestování tramvají ze mě kape pot, v kanceláři máme standardně přes 30 stupňů, doma to není o mnoho lepší. Vaření a uklízení je pro mě momentálně noční můrou, která musí být vždy prokládána několika ledovými sprchami. Jasně, dá se to vydržet. Ale říkám si, že už nechci být statečná, já už chci ochlazení! Prý snad přijde o víkendu. Jsem na to tedy zvědavá. A těším se.

Dovolená Ideál
Ale teď zpátky k dovolené. Pět dní jsme strávili v kempu poblíž Livorna. Koupali se v moři i v bazénu. Slunili se. Relaxovali. A taky jsme podnikli nějaké ty výlety po památkách. Třeba do nedaleké Pisy. S tím sluněním se to tedy v mém případě mělo následovně: mazala jsem se několikrát denně opalovacím krémem z lékárny, faktor 25. Kam mi paměť sahá, kupovala mamka na dovolenou vždycky krémy od jedné firmy a celá rodina na ně nedáme dopustit. Tak jsem si ho vezla s sebou i tentokrát. A nezklamal.

Abychom ale nic nepodcenili, koupili jsme hned první den slunečník a pod ním trávili veškerý čas, který zrovna nepatřil vodním radovánkám. Na pláži jsem samozřejmě zvědavě koukala, zda tam uvidím i nějaké jiné těhotné. První den se mi zdálo, že jsem snad jediná, kdo se vydal s pupkem k moři, ale pak jako by se s těhotnými roztrhl pytel. A některé měly taková břicha, až jsem si říkala, že snad pojedou na porodní sál rovnou v bikinách!

Zbylé tři dny jsme pak strávili už pryč od moře, ježděním po toskánských městech, vinicích, vesnicích. A tam už jsem byla jako těhotná větší raritou. Důvod je jasný. Těhotné u moře byly většinou místní, tedy Italky. A ty se památkám a turisticky exponovaným místům v požehnaném stavu spíše vyhnou.

Jediné, čemu jsem se při návštěvě malebných toskánských měst vyhýbala já, byly jakékoliv vyhlídky. Ač je za normálních okolností nikdy vynechat nechci. Nejvíc mě to mrzelo ve Florencii, kde pohled z kopule katedrály vřele doporučovali i v průvodci. Jenže tam zároveň psali, že je výšlap po úzkém schodišti o 400 schodech dost fyzicky náročný a ať každý tedy zváží svou fyzickou kondici, než se tam vydá. No, já ji zvážila a místo výšlapu zvolila cappuccino v klimatizované kavárně. A myslím, že jsem dobře udělala.

Já, tamagoči
Abych se ještě vrátila k tomu „ale“ v titulku mého dnešního příspěvku. Právě na dovolené jsem si uvědomila jednu věc. S přibývajícími týdny těhotenství se ze mě stalo jakési tamagoči. A to rovnou pořádně náročné.

Kdo nevíte, o čem mluvím, tamagoči je kapesní elektronická hračka, která k nám přišla z Japonska někdy na přelomu tisíciletí, možná i o pár let dříve a byla svého času velmi populární. Já tedy musím přiznat, že jsem nikdy nebyla jejím majitelem, ale pamatuji si, že ji měl na Základní škole snad každý druhý žák. Princip té hry je jednoduchý: staráte se o zvířátko, aby bylo co nejspokojenější. Musíte o něj pečovat, plnit jeho potřeby.

A já jsem se stala sama sobě tamagočim, u kterého dosáhnout 100% spokojenosti je téměř nadlidský výkon. Zvlášť ve ztížených podmínkách, kterými horké léto, dovolená v kempu a cestování jistě je. Kolotoč mých potřeb a požadavků má třeba následující průběh: Mám žízeň. Tak tedy logicky – napiju se. Jenže voda na sluníčku získala teplotu, že by se s ní dal zalít zelený čaj a to není to, co by splňovalo mé představy. Tak se tedy vydávám na nákup vody nové – chlazené a perlivé, neb ta mi přijde v horku nejvíc osvěžující. Mise splněna. Žízeň ukojena. Na řadu přichází další potřeba: čůrání. Veřejné záchodky v italských městech jsou spíše vzácností. Restaurace, kde bych s vyšpulených břichem požádala o dovolení, zda si u nich můžu odskočit, v nedohlednu. Potřeba čůrání nabírá na intenzitě. Adinka mě právě zřejmě kopla do močového měchýře. Nakonec volím jako místo uspokojení této mé potřeby jeden keř v parku. Nedá se nic dělat. Když musíš, tak musíš. A v těhotenství to platí dvojnásob. Čůrání v přírodě bez možnosti umýt si ruce ve mně vyvolalo potřebu novou. Mám pocit nečistých rukou. Nacházím obchod, kde prodávají dezinfekční gel. Lepší než nic. Jeden kupuju. Na chvíli se zdá, že jsem uspokojená. Tenhle stav ale netrvá příliš dlouho.

Po chvíli procházení se začínám cítit pálící stehna. Zas ty moje opruzeniny. Legíny, které jsem si pro tenhle účel koupila pod šaty zůstaly v autě. Přítel se tam tedy vrací. Navlíkám si legíny. Uf. Cítím úlevu. A taky mám hlad. Hledáme tedy nějakou hezkou restauraci. Nacházíme. Ale já si nějak nemůžu vybrat. Na nic z pětistránkového menu nemám chuť. Nakonec se zvedáme s tím, že si koupíme v supermarketu nějaké italské dobroty a uděláme si piknik v parku. Piknik je fajn, hlad je zahnán. Ale po chvíli už nevím, jak si sednout. Všechno mě tlačí, kostrč mě bolí.

A mám neuvěřitelnou chuť na něco sladkého. Potkáváme cukrárnu. Cedule hlásá, že jejich zmrzlina získala na jakémsi mistrovství zmrzlin třikrát za sebou zlatou medaili! Kupuju si velkou porci. Tři různé příchutě, cena čtyři eura. Dávám si do pusy první lžičku a zjišťuju, že i když zmrzlina to je dobrá, o tom žádná, já na ni vůbec nemám chuť. Těžko se mi to popisuje, ale skončilo to tak, že jsem víc jak půlku porce vyhodila. A celé to obrečela, protože mi přišlo líto, že ani nevím, co chci a ještě vyhazuji takhle drahou zmrzlinu do koše!

Pláč mě nějak vyčerpal. Chce se mi spát. Vracíme se tedy do kempu. Dávám si rychlou sprchu. A usínám.
Konečně chvíle bez potřeb. Dokud mě nad ránem nevzbudí potřeba čůrat.

A s novým dnem začíná nanovo kolotoč potřeb toho tamagoči uvnitř mě. Nečekám, že by se to do konce těhotenství mělo nějak vylepšit. A až se Adinka narodí? Pak se vlastně budu starat o taková dvě tamagoči! A to teprve začne asi ten pravý kolotoč!

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Přiznávám se bez mučení....

DENÍK MÁMY KLÁRY Adinka v sobotu oslavila čtyři měsíce. Oslavili jsme je první přesnídávkou. Jahodovou. Nehodlám ještě začínat pravidelně s příkrmy a už vůbec ne s kupovanými, tohle bylo opravdu výjimečně – „na oslavu“. Zajímalo mě, jak bude... Celý článek »

Práva, plíseň a pravidelné procházky

DENÍK MÁMY KLÁRY Ač jsou to věci zdánlivě spolu nijak nesouvisející, ideálně vystihují můj uplynulý, probíhající i budoucí lednový týden. Hned to vysvětlím, rozeberu jedno po druhém. Jen na začátek ještě krátká informace o pokrocích naší Adinky:... Celý článek »

Ohlédnutí zpátky a pohled do budoucna

DENÍK MÁMY KLÁRY Tak tu máme nový rok. A s ním přichází čas bilancování a předsevzetí. Já letos předsevzetí vynechávám. Tedy – technicky vzato, by se dalo říci, že jedno mám, ale já ho vnímám jako nutnost a spíš než s příchodem nového roku ho... Celý článek »

Uspávací tatínek

DENÍK MÁMY KLÁRY Pepa je hodně v práci, často odchází už před sedmou a až kolem šesté se vrací. Adinka jako by to věděla, je nejživější většinou od začátku televizních novin až do půlnoci. Asi si chce tatínka pořádně užít. A já jsem za to ráda,... Celý článek »

Jsme s Adinkou zase zpátky!

DENÍK MÁMY KLÁRY Jsou to tři týdny, co jsem odevzdala svůj poslední příspěvek pro Klub těhulek a jsem po krátké pauze zase zpátky s hlášením, co všechno se u nás událo od konce šestinedělí. Je to k neuvěření, Adinka oslavila o první prosincové... Celý článek »

Loučím se!

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Adinka v úterý oslavila šest týdnů. A tak je na čase rozloučit se s Klubem těhulek. Za něj po skončení šestinedělí totiž už „kopat“ nemůžu.  Celý článek »

Den blbec? Kdyby jen jeden!

KLUB TĚHULEK KLÁRA Pomalu, ale jistě mi končí šestinedělí. Co se poblázněných hormonů týče, myslela jsem, že už se mi stihly uklidnit a vše se vrací do normálu, ale asi jsem se spletla. Na tenhle závěr mě přivedl fakt, že mě předevčírem rozbrečela... Celý článek »

Mateřství - věc přirozená

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Posledních několik dní bylo plných návštěv! Jsem za ně moc ráda, protože alespoň není čas na smutek ze samoty. Společnost mám ráda a s naší krásnou holčičkou se taky moc ráda „chlubím“. Na druhou stranu, přeci jen jsem včera... Celý článek »

Není všechno jen růžové...

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Nebudeme si nic nalhávat – není všechno jen krásné a růžové. Mateřství mi obrátilo život vzhůru nohama a já se s tím teď učím žít. Občas je to docela fuška. A udržet si zdravý rozum a taky pozitivní mysl se mi někdy daří jen... Celý článek »

Už nám jsou dva týdny!

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Další týden utekl jako voda. Je středa, šest hodin ráno. Pepa už odešel do práce a já po kojení ne a ne usnout, ač bych opravdu chtěla. Celý článek »

Někdy idyla, někdy „boj o přežití“

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Než se vrhnu k popisování toho, co se všechno událo od samotného narození Adinky minulé úterý večer, nedá mi to, abych tu ještě nezmínila jméno té mojí porodní asistentky a nepoděkovala ji ještě touhle cestou. Jasně,... Celý článek »

Má nová a největší životní role: MÁMA

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Příspěvek pro tento týden jsem začala psát v úterý po čtvrté hodině odpolední. Název jsem mu dala: „Adinko, pojď už mezi nás!“. Článek jsem nedopsala. Skončila jsem po prvním odstavci, kdy se kontrakce staly téměř... Celý článek »

Snad už připraveni

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Minulou středu jsem byla naposledy v práci. Tedy co se září týče. Mám už totiž odpracované ty své dvě třetiny směn a teď do konce měsíce bude chodit kolegyně. Ještě jsem domluvená na pár směn začátkem října, ale to samozřejmě... Celý článek »

Hekání, babské rady a kojící podprsenka

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Tak je to tady. Třicátý osmý týden. Do termínu něco málo přes čtrnáct dní a podle slov paní doktorky už je Adinka vlastně „úplně hotové miminko“ a porod tak můžu čekat klidně každým dnem. Čekám, pozoruji se, ale zatím jsem nic... Celý článek »

Týden loučení, balení a nákupů

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Ano, tak přesně těmito pár slovy by se dal charakterizovat uplynulý týden. Že byl opět hektický, nabitý událostmi i povinnostmi a že zase utekl děsně rychle, netřeba zmiňovat. To už jsem začala považovat za standardní. Celý článek »

Nervozita stoupá ...

KLUB TŘEHULEK! KLÁRA Nervozita stoupá. Očekávání je den ode dne větší. Už jsem tu psala, že bych nechtěla přenášet, že bych mnohem raději porodila koncem září, nebo zkrátka v termínu, který mi vychází na Den armády, jak rád a často podotýká můj... Celý článek »

V jednom kole

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Čas jakoby letěl čím dál rychleji a mám obavu, že už to do porodu lepší nebude. Přijde mi to jako včera, co jsem odesílala předchozí příspěvek a přitom už je tomu zase týden. Jsem teď v jednom kole. Ač jsem minulý týden měla... Celý článek »

Bez mateřské a na stojáka

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Dnes jsem celé dopoledne rozezlena. A to nemálo. Mé rozezlení má hned dvě příčiny. Tou první je nemožnost odejít od pondělí příštího týdne na mateřskou dovolenou. A tou druhou dnešní ignorace Pražanů v prostředcích hromadné... Celý článek »

Jet či nejet, toť otázka!

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Chybí mi moře! Loňské léto jsem u něj nebyla, předloňské sice ano – dva měsíce, jenže to byl Atlantský oceán, konkrétně Lamanšský průliv. A ač jsem byla v Brightonu, což je údajně nejoblíbenější letovisko Angličanů, nekoupala... Celý článek »

Štěstí je krásná věc!

KLUB TĚHULEK! KLÁRA V práci mám takový malý rituál. Každé pondělí se mrknu na internet na „těhotenskou kalkulačku“. Kdo by to neznal, nejedná se o nic víc než o to, že si zadáte do tabulky datum začátku své poslední menstruace a na to konto se... Celý článek »

Co přinesl týden dvacátý sedmý...

KLUB TŤEHULEK! KLÁRA Tento týden je mým dvacátým sedmým těhotenským. Musím říct, že jsme si Adinku dobře pořídili, neboť každý nový kalendářní týden je zároveň začátkem dalšího těhotenského. Tak se nám to pěkně počítá. A co tento týden prozatím... Celý článek »

Pár řádek o mně a Adince na začátek...

KLUB TŤEHULEK! KLÁRA Jmenuji se Klára. Je mi 23 let. Jsem stále ještě studentkou. Tedy – v lednu jsem ukončila bakalářské studium na Fakultě sociální věd UK, obor Mediální studia. A studium práv na Univerzitě Karlově mám momentálně přerušeno. Ale... Celý článek »

Naposledy navštívené