Hormony? Ne nechci!
KLUB TĚHULEK! VENDY Netušila jsem, že mi hormony budou tak komplikovat život a budou mi ničit nervy. Opravdu to na sobě začínám tak nějak pociťovat. Zatímco Honza si toho všiml už o něco dříve, na mě to dopadlo nyní. Jelikož mi můj život teď přijde teď nudnější, než kdykoli předtím, rozhodla jsem se tento článek pojmout trošku jinak. No dobře, možná to nebyl jen můj nápad, ale jedna drahá, dobrá dušička mi poradila, co a jak. Mimiško už má 18 týdnů a já netrpělivě čekám na první pohyby z bříška.
Abych nepsala pořád jenom o tom, jak mi ubíhá pracovní týden nebo co prožívám o víkendu, rozhodla jsem se popsat své pocity. Jen ve stručnosti, v pátek jsme byli pozváni na oslavu 30, tak skvělý guláš jsem už dlouho nejedla a malé si zahlásilo o nášup. V sobotu jsem navštívila kamarádku a užila si odpočinkový den ve vířivce. Vážně jsem to potřebovala.
Ve čtvrtek jsem s Honzou navštívila veterinu. Nebylo to kvůli naší fence nebo malému chlupáči, ale tak nějak jsme měli možnost, díky švagrové, podívat se na malé přes sono. No jenže tam to všechno začalo. Maý/malá je krásný/á, kochali jsme se oba dva mrňouskem, ale přišlo mi, že když ho Honza uviděl, jeho natěšení se někde vytratilo.
Večer jsem šla do postele sama a začala jsem nad vším přemýšlet. Svůj život jsem měla naplánovaný totiž uplně jinak. Měla jsem větší ambice, ale ve svých dvaadvaceti se mi celý život obrátil naruby. Vždycky jsem doma tvrdila, že nikdy nechci bydlet v domě s rodiči, a místo toho teď bydlíme s jeho rodiči. Nesnáším vícegenerační domky a teď mám neustále za zády nebo pod oknem jeho starostlivou mámu. Bojím se, že až se malé narodí, tak se do naší části snad nastěhuje! Honza si snad ani ještě neuvědomuje, co ho všechno čeká. Pořád řeší, kde je jaká akce, kde se dá zajít na pivo, kde, kdo, co a s kým dělá, ale to, jak se má malé nebo já je mu uplně jedno. Ohledně malého neřeší vůbec nic, všechno to padá na mě. Do toho mi začal podhnisávat nehet a vypadá to na chirurgický zákrok a já teď vedle sebe nutně potřebuju někoho, o koho bych se moha opřít.
Nehledě na to všechno, že díky tomu malému uzlíčku budu mít problém dodělat státnice. Ale za to si můžu sama. Měla jsem si hned na začátku uvědomit, jestli chci dělat kariéru nebo zůstat doma s prckem. Moje sny o životě mimo ČR a s vysněnou prací tak nějak mizí v dáli.
Takže takto se mnou tento týden zamávaly hormony. Možná za to můžou i ty neskutečné horka, které mi nedělají dobře. Každopádně pesimismu už bylo dost a je potřeba se těšit na nový život. Doufám, že až se malé narodí, nebudu na to sama a Jeník si uvědomí, že mu skončila doba zábav, ale že už je z něj táta. A teď už se jdu naložit do bazénu a na svět se už budu snažit jenom usmívat.
Vendy je v 18. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?
-352x198.jpg)
