A jak vám spí?
BATOLE LIVE! TOBY Častá otázka, kterou slýchají rodiče malých dětí… Upřímně, Toby nespí zrovna dobře.V noci se bez důvodu budí a ne a ne znovu zabrat. Samozřejmě jsme vzhůru všichni… po pár hodinách všichni otrávení, nevyspalí, unavení… a v tomto stavu ráno hurá do práce. Necháváme Tobyho spát v naší posteli v ložnici, jsem příliš unavená odbíhat neustále do jeho pokoje. Pak ale přichází první noc bez nás, u prarodičů. A světe div se! Toby spí od osmi večer a probouzí se v osm ráno! Aha, tak on to možná zkouší jen na nás, napadne mě a mám plán – žádná ložnice, Toby bude spát v jeho vlastním pokoji. Celou noc. Nesmíme to vzdát!
Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz
NOC PRVNÍ
Pokládám matraci vedle Tobyho postele. Matraci z dětské postýlky. Jen pro případ nouze, kdyby spadl, kdybych musela zůstat v jeho pokoji… Tobymu se matrace na zemi líbí. Dokonce natolik, že si na ni lehá, bere do ruky plyšovou Máju a ukazuje mi, že chce přikrýt. Myslím si, že je to jen legrace. Vždyť Toby usíná mezi mnou a Michelem v naší posteli a my ho pak potají přenášíme do jeho pokoje. Zhasínám světlo, Toby se stále ještě usmívá. Lehám si na zem vedle Tobyho matrace (naštěstí máme měkký koberec). Toby mi říká „Jája hají“, tiskne k sobě Máju, otáčí se ke mně zády a do pěti minut usíná!!! Ve svém pokoji! Přesouvám ho z matrace do postele a modlím se, ať spí celou noc…
04:58 Slyším Tobyho z pokoje… stěžuje si. Jdu se mrknout, co se děje. Toby sedí na posteli a na nočním stolku hledá jeho pití. Krátce se napije, bere do ruky Máju a natahuje ke mně ručičky… je připraven jít se mnou do ložnice. Jsem rozhodnutá, že dnes se žádná ložnice nekoná. Lehám si vedle Tobyho, říkajíc mu „Hají“… Toby je trochu v rozpacích, nakonec si ale také lehá. A začíná mě v posteli okopávat. Ignoruji to. Za chvíli opět fňukání. Chci ho pohladit a zjišťuji, že má mokré pyžámko. Pročůraná plenka! Sundávám pyžamo, měním plenku. Postel je naštěstí suchá, to by asi zhatilo mé plány… Opět uleháme, Toby je naprosto čilý. Chce pít. Podávám mu pití… Chce pít znova a znova. Třikrát a dost… řeknu ne. Protestuje. Lehá si a kňourá. Sedá si a opět natahuje ruku, chce pít. Ignoruji ho. Pořád mě okopává, lehám si na malou matraci vedle postele. Chce pít, už řve… Ignoruji. Zalézám pod deku a říkám si, že musím vydržet. Toby si může podat pití sám, snadno na jeho kelímek dosáhne. On ale chce, abych mu ho podala já! Po deseti minutách hysterického pláče přichází Tobyho utěšit Michel. Posílám ho zpět do ložnice. Nemůže přeci dostat vše, co si zamane.
6:30 Toby to vzdává, bere Máju do náručí a usíná. Pro mě je čas vstávat… Snad bude další noc lepší. Po hodině budím Tobyho kvůli jesličkám, vypadá naprosto v pohodě.
NOC DRUHÁ
Malou matraci vedle Tobyho postele měním za velkou. Tobymu se velká matrace na zemi líbí a opět si na ní ustlal. Ať spí, kde chce, říkám si. Zahrabal se do peřin, zhasli jsme světlo, po deseti minutách Toby usíná. Hurá!
05:10 Slyším nesouhlasné vrnění z pokojíku. Toby je vzhůru. Sedí a něco si povídá sám pro sebe. Chci ho položit a cítím, že má opět mokré pyžamo! Ach jo. Večer jedl mandarinky… Přebaluji ho, měním pyžamo. Toby kupodivu nenatahuje ručičky, abych ho odnesla do ložnice. Lehá si zpět na jeho matraci. Ulehávám vedle něj a čekám. Jednou vstává a chce se napít. Bere si pití sám, je tam jen pár kapek vody. Komentuje to slovy „není“ a ulehává. Za 10 minut slyším, jak pravidelně oddechuje. On spí!!! Chce se mi zatančit vítězný taneček, místo toho se ale pomalu odebírám do ložnice.
NOC TŘETÍ
Toby usíná ve svém pokoji. Na matraci na zemi. Třeba se časem dopracujeme k tomu, že bude spát na své posteli…
3:30 Budí mě Tobyho pláč. Slyším jeho kroky mířící k ložnici. Zachytím ho mezi dveřmi a odnáším zpět do pokoje. Plenka i pyžámko jsou v pořádku. Haleluja! Leháme si spolu v pokoji. Toby se převaluje, nemůže usnout. Párkrát se pokouší o konverzaci. Odpovídám jen „Hají“. Po hodině usíná.
4:40 Jsem na cestě do ložnice. Nemůžu usnout. Mimčo v břiše mě kope. Když zazvoní budík, mám pocit, že noc byla hrozně krátká.
PO TÝDNU
Toby usíná pravidelně ve svém pokoji. Třikrát hurá! V noci se většinou nebudí. Když je vzhůru ráno, hraje si v posteli, prohlíží si knížky, pouští si písničky na „chůvičce“ a čeká. Až ho vyzvedneme. Dneska ráno jsem přišla v sedm hodin do pokoje, věděla jsem, že Toby už je nejméně 20 minut vzhůru. Toby sedí s knížkou na matraci, když mě spatří, usmívá se a říká mi „Ajóój“… v překladu: Ahoj.
Páni, tak my to dokázali!
Přeji krásné svátky a příští rok opět na napsanou! A ať vám spí děti dobře 😉
