Jak vařit zdravě a rychle aneb Zlaté kojení

BATOLE LIVE! ANITA Jídlo je věda. Zvlášť, když má člověk vymýšlet každý den pět porcí vyvážené, pestré a zdravé dětské stravy, na které si v ideálním případě pochutná celá rodina. Těsně před prázdninami jsem si proto zašla i s Anit na kurz “zdravé svačinky pro děti”. Proč? Místo čtení kuchařek jsem chtěla s podobně naladěnými lidmi prodiskutovat složení jídelníčku. Zařadit do něj nové potraviny. Vyměnit si postřehy a recepty. No a dopadlo to…rozpačitě.

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


Co je vůbec „zdravé“

Z dvouhodinového kurzu o zdravé výživě dětí sem odešla mírně zmatená, lehce rozčarovaná a s několika stránkami popsanými podivnými poznámkami typu:

„sůl šedá – nebělená, musí projít varem, jinak trpí ledviny“
„avokádo – ano i ne, ona (myšleno lektorka) spíš ne (nevyrostlo tady)“
„mlít – mouka se dá i na mlýnku na kávu“
A podobně.

Ale hezky od začátku. Lektorka nám připravila pohoštění v podobě vlastnoručně pečeného chleba s pomazánkou z klíčků a obilí. Zdravé jídlo – pokud se umí udělat – považuji za velmi chutné. A tak jsem pod záminkou, že zkouším dávat ochutnat Anitě, snědla během přednášky čtyři velké krajíce, zapila je domácí meduňkovou vodou a pocítila mírné uspokojení, že už nemusím připravovat oběd (aspoň teda pro sebe, Anit se chleba ani netkla). Takže úplně zbytečně ty peníze za kurz utracené nebyly. Jenže já se nepřišla najíst.

Přišla jsem, abych si rozšířila obzory. Ovšem rady typu: nedávat dětem maso, vejce, cizokrajnou zeleninu a ovoce nebo mléčné výrobky (moje otázka: „Jaký sýr je pro roční dítě vhodný?“ vyvolala reakci, jako bych se ptala, jestli můžu nalít dceři dvojku vína) by mi obzory (pokud bych se jimi řídila) spíš zúžily. V duchu se sebe ptám: „Je to vůbec zdravé, takto selektovat dětem stravu?“ Přirozené mi to moc nepřijde.

Celý den v kuchyni

Po části „co nevařit“ otevřela lektorka kapitolu „jak vařit“. I ta mě mírně vyvedla z míry. Vím, že instantní kaše, polenta nebo vločky (ano, i ty se dají koupit instantní) nejsou úplně to pravé ořechové. A to ani když na obalu svítí ona tři zaklínací písmena „BIO“. Přesto – přiznám se – čas od času po něčem typu „zalít vodou, zamíchat“ sáhnu. Proč? Je to rychlé. Způsob vaření pokrmů podle receptů z kurzu rychlý není. Naopak. Téměř každý recept začíná slovy „pomelte si mouku“. Lektorka si mého vyděšeného výrazu asi během svého výkladu všimla a pokusila se mě uklidnit: „Nemusíte si kupovat mlýnek na mouku, stačí nasypat pár lžic mouky do důkladně vyčištěného mlýnku na kávu.“ „A nemůžu si koupit už pomletou mouku?“ zaprotestovala jsem chabě proti nápadu s mlýnkem. Můžu. Ale už to nejspíš nebude „ONO“ Stejně jako není „ONO“ kupovat si rostlinné mléko (třeba rýžové), když si ho můžete za pár hodinek vyrobit. Stejně jako se dají vyrobit vlastní těstoviny (mimochodem recept na ně začíná: „pomelte si mouku“).

Co vůbec znamená ono „ONO“? Superzdravé, ryze domácí, vlastnoručně vymazlené, fajnové a celkem levné pokrmy (když se zadaří, a to se s trochou praxe asi zadaří téměř vždy). Ale taky spoustu drahocenných minut, hodin, dní. Čas, kdy ze mě vidí moje dítě jen záda. A to nemůžu. Nechci. Nebudu trávit Anitino dětství u sporáku. Nebo mlýnu na mouku. Chci si s ní hrát. Chci ji sledovat, když si hraje sama. Chci přijít, když mě zavolá (a ne říct: „Anitko, nemůžu. Melu.“). Dobře, možná to celé malinko zveličuji, s tou moukou už dám pokoj. Teď vážně: chci vařit zdravě, ale taky rychle. Jo, a jednoduše. Vaření mě totiž (na rozdíl do Toma) fakt nebaví.

Proto z kurzu odcházím zrozpačitělá. Abych ale nebyla nespravedlivá, pár celkem přívětivých receptů a nápadů si přeci jen odnáším. Snažím se aplikovat rady na naši rodinu, přizpůsobit je našemu životnímu stylu i požadavkům a po diskuzi na téma „zdravá výživa“ s Tomem se rozhodujeme:

1. vyzkoušet domácí pekárnu

Pečivo je totiž jedna z věcí, které řeším hodně. Nechci Anit krmit „umělohmotnými“ rohlíky ze supermarketu. Zatím proto kupuji chleba a houstičky v biopekárnách a zdravých výživách.

2. nesladit, nesolit, bylinkovat

Toto rozhodnutí jsme vlastně učinili už před kurzem, ale potvrzujeme si jej. Až přijde čas, začneme Anit sladit pokrmy nejdřív jen jablečným sladem, agávovým sirupem nebo třeba karobem. Cukr nebo čokoládu se v následujících měsících servírovat nechystáme. Sůl jsme omezili na minimum a hodláme u toho zůstat. Přináší nám to nejen dobrý pocit ze zdravějšího jídla, ale taky naprosto nové chuťové zážitky. A bylinky pěstujeme na terase. Jsou super!

3. všeho s mírou a jít příkladem

Bod tři trochu zmírňuje bod dva. Striktní vyhýbání se určitým potravinám či chutím a zakazování je Anit způsobí jedině to, že se jednoho dne „utrhne ze řetězu“. Nacpe se chipsy, hranolkami, čokoládou. No, a proto je třeba kouzlo „zakázaného ovoce“ oslabit. Dovolíme jí jíst téměř vše, co jíme my (a my budeme jíst zdravě tak, aby se žaludek batolete měl podle našeho svědomí co nejlépe). Hrabání rodičům do talíře je totiž momentálně ten nejlepší gurmánský zážitek. Navíc děti se učí příkladem. Takže žádné selektování, ale přirozeně zdravá strava pro celou rodinu. To je motto bodu tři. A až Anit povyroste, mírné mlsání určitě nebudeme potlačovat. Jen zajistíme, aby byl doma – mimo jiné – i dostatek „zdravých mlsů“: sušeného ovoce, domácího müsli nebo třeba domácích zeleninových chipsů (recept na ně jsme s Tomem viděli v pořadu Herbář a nemůžeme se dočkat, až je někdy vyzkoušíme).

Rodiče, díky!

Téma jídlo samozřejmě přetřásáme se spřízněnými maminkami. A dost často mě překvapí reakce jejich rodičů nebo známých: „Proč by nemělo roční dítě jíst krupici s cukrem a kakaem (nebo piškoty, bábovku, rohlíky, termix)? Vždyť my to dávali dětem taky. A přežily to.“ S maminkami jsme se shodly, že tohle je snad ten nejhorší argument, který známe (a věřte, lidé se s ním ohání často – nejen v souvislosti s jídlem, ale třeba i při debatách o posazování miminek, vodění za ruce atd.). Proto musím ocenit naše (mé i Tomovy) osvícené rodiče, kteří nás podporují v našem stylu výživy i výchovy.

Věřím, že není úplně jednoduché sledovat, jak se vaše dospělé děti vydávají trochu jinou cestou než vy v jejich situaci. Ono taky tehdy moc nebylo na výběr, že?. Jenže dnes už je. Takže díky za pochopení a respektování. Není vás takových mnoho!

Uspokojení po kojení

Anitka si zatím z našich starostí týkajících se její vyvážené a zdravé stravy nic nedělá. Spokojeně si sláduje svých sedm lžiček kaše z ovesných vloček s ovocem na snídani, čtyři borůvky na svačinu, kus masa (maso jí chutná), deset těstovin a trochu zeleniny na oběd, kousek chleba, tři křupky, dvě kolečka okurky a lžičku jogurtu během odpoledne a pak si čichne k večeři (občas už se ani nenamáhám a dám jí to, co zbylo z oběda). A hurá – prso. Mléko jí dodává energii, radost, potřebné živiny. Někdo by mohl říct, že Anit jí málo. My to neřešíme a vlastně ani neměříme její „porce“. A samozřejmě. Každý den je jiný! A jsou i takové, kdy se z naší dcery stává pěkný jedlík a prso si dá jen ráno a večer. Nesleduji, kolik toho sní, ale jaká je. Zdravá. Veselá. Hravá. A rozhodně ne podvyživená. Tak má asi vše, co potřebuje, ne?

A já se aspoň můžu zdokonalovat v hledání odpovědi na otázku v nadpisu tohoto článku: Jak vařit zdravě a rychle? Máte nějaký (zdravý a rychlý) oblíbený recept? Napište mi do diskuze.

Vaření (a kojení) zdar. Vaše V.

23.7.2014 12:19  | autor: Veronika Kvaková

Další blogy

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist