Káťa jede / Káti jedou, Tomášek-pěškot

MÁMA LIVE! KATEŘINA Čas nazrál a já musím najít smlouvu a mrknout se, kolik mi chybí článků do konce mého blogování. Jeden nebo dva...
foto: Fotopromě

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Najednou mi přijde, že bych toho ještě dost chtěla sdělit – tak honem: Prodáváme dvojkočár, děti byly poprvé na procházce obě pěšky, Tomáš přibral!!!, Kačence poporostly vlásky a naučila se hrát si na pštrosa. Měla jsem rýmu, ale celkově jsem zdravější. DJ Dudunka právě spí s růžovým šidítkem v puse. Kačenka objímá bratrova Bobka, který bez něj podruhé dokázal usnout. V obýváku máme koleje s mašinkami a ještě pořád jezdí, i když je ovládají dvě batolata.

Byla jsem na výstavě Blanky Matragi v Obecním domě a jsem odhodlaná začít vyšívat. Zatím jsem si vymyslela a nakreslila pár vzorů a teď nechci nechat odhodlání uspat, jako jsem nechala jiná. Nechápu z toho vůbec nic, ale mám radost, že se tak děje! Hodně se toho děje! Řečeno Tomášovou oblíbenou mašinkovou terminologií – poslední dny cítím jako takový velký strk do zad od posunovací mašiny.

Měli jsme rýmu – začal Tomášek. Když už to vypadlo, že je z toho syn venku, začala Kačenka. Moje dosud naprosto zdravá holčička, které od jejího narození nebylo nic, dostala rýmu a první horečku. A když se začala malá uzdravovat, položilo to nepříjemné „něco“ mě a jeden den jsem komplet proležela pod peřinou a děti se mnou tak nějak koexistovaly. Koukaly se na televizi! na dokument o pštrosech. Od té doby mnohdy chodí v předklonu s rukama podél těla, s dlaněmi zdviženými ke stropu a s pohledem do podlahy. Protože je všechno zlé pro něco dobré, má to myslím jeden prima výsledek – každý z nás se dokázal naladit na potřeby druhých dvou – jak dojemné. Když bylo špatně mně – Kačenka byla výjimečné hodná a klidná, přestože jí ještě nebylo úplně hej, Tomáš dohlížel na moje smrkání: „Maminko, smrkej,“ přišel s kapesníkem, znalecky mi přidržel hlavu a pravil: „Foukej.“ Rýma mi zase připomněla, jak je otravná pro dospělého, který si umí vysvětlit, o co jde a co s ní. Tak jak je asi „milá“ malým dětem s odřenými nosy, které kloužou po vyvýšené matraci v postýlce dolů a kňourají nepohodou? Celkem 10 dní jsme všichni 3 spolu nevyšli z bytu, protože vždycky někdo klempíroval.

Hned po uzdravení jsme se s Lukášem rozhodli udělat si pěkný víkend v Mariánkách, kam jsme odjeli k příbuzným na sníh a čerstvý vzduch. Zjistili jsme, že sníh mariánskolázeňský je jiný než pražský, respektive zážitek z něj, prostředí. Tomášek se všude pohyboval na bobech, Kačenka na saních s opěrkou. Každý pěkně táhl jedno dítě a kochal se. Kočárek jsme nepotkali žádný – mimina byla buď schovaná doma, nebo někde pod bundou anebo taky ve fusaku uvázané na sáňkách. A první následující pražskou procházku jsme dali taky honem ještě na saních, dokud byl sníh. Dneska už vidím z okna jenom břečku s kamínky. Nějak si nedovedu představit, že bych se vydala toto brodit s dvojkočárkem nebo golfkami, tak zbývá jeden použitelný kočárek – ten nejlepší na světě. Což nás přimělo k úvaze, jak dlouho jsem dvoják nepoužila. Asi tak od 2. Tomových narozenin ho používám „pro jistotu“ do MHD, kde se nerada pohybuji s Tomem „na volno“, a taky pro jistotu, kdyby se rozhodl opakovat nějakou vztekací scénu na ulici (zatím jsme skončily u tří již zde čestně odvyprávěných) – je fajn ho pak mít možnost naložit a odvézt někam do klidu, kde by mohla pokračovat ventilace jeho negativních emocí.

Jenže Lukáš měl stejný názor jako moje fyzioterapeutka a nakonec i jako já – mít dvoják je fakt už zbytečné, především zbytečně má záda a klouby drásající. Mám totiž dost dobré zprávy z revmatologie a dokonce jsem zvažovala titulek typu „věř a víra Tvá Tě uzdraví“ či tak nějak. Moc smyslu to nedává, protože fyzicky mám se skoro dvaceti šesti kily mazlivých dětí celkem dost záhul, ale je to lepší! Poprvé mám v lékařské zprávě jasně napsáno: remise onemocnění. Krevní testy dopadly sice o něco hůře než minule, ale pořád dost dobře na to, abych mohla ještě kojit. Denzitometrie dopadla dokonce ještě lépe než na začátku roku 2012, což prý snad ani není možné a možná měření nebylo tak přesné.

Ochablé zádové svaly z minulé kontroly se mi podařilo posílit a na výšku mi naměřili o 1 cm více, tzn., že jsem se narovnala. A jelikož tak chci minimálně setrvat, bylo mi doporučeno chodit na rehabilitace a užívat jednou týdně 15 kapek vitaminu D a každý den dvě tablety vápníku. Obojí se přes mateřské mléko dostane ke Kačence, takže ta už nesmí kapičky dostávat, jak jsem zamýšlela na doporučení pediatričky ještě přes zimu, takže déčko dostává jen Tomáš. A já vstávám každý čtvrtek šíleně brzo, abych se za tmy potácela přes půl města do Revmaťáku na rehabilitace.

Fyzioterapeutka Gábina je nejen zkušená terapeutka, ale taky matka, a tak se mi dostalo pár zajímavých rad (no, většinu jsem věděla, ale ocenila jsem její snahu mi pomoci), jak si nedorazit záda. Ale zaujalo mě: Nejlepší prolézačka pro batole je maminka. Cha! Je pro dítě nejpřirozenější, utužuje vzájemný kontakt a pro mě je úlevná – Kačenka se naučí sama si vylézt na můj klín a posadit se, aniž bych ji vytahovala, a teď nepoužiji budoucí čas, ale už si za mnou vyleze na křeslo nebo pohovku a uvelebí se ke kojení. – Nepřizpůsobuji děti mým potřebám jít ven (co vezmu za kočárek pro koho a jak všechno, co potřebuji, naložíme, jak zdolám které schody a pochůzky vůbec), ale snažím se přizpůsobit se možnostem obou dětí, vím, kolik ujdou pěšky a jak je to náročné, a tak dojdeme třeba do lékárny nebo na poštu. A odpoledne jdeme jen nakoupit s kočárkem pro Kačenku nebo na hřiště a Tomáš se neunaví, protože jsme lépe rozložili síly.

Fakt je, že jsem se dříve snažila všechno zvládnout najednou, když jsme venku, což se mi zdálo jednodušší jen zdánlivě. Takže dvojkočárek nebude už určitě potřeba. Už byl zbytečně těžký a navíc Kačka měla sedačku vzadu, protože je užší. Dokud ležela, bylo to jedno, ale teď už mají děti potřebu kooperovat a chci, aby malá viděla pořádně ven. Když jsem měla vpředu malou a bylo třeba posadit unaveného nebo usínajícího Toma, nešlo provést operaci rychlou reakci a bylo to celkem stěhování. Každopádně dvojkočáru moc díky, nikdy na něj nezapomenu a bez něj by to vůbec zvládnout nešlo! Teď už ale půjde.

Čtěte také:

Nejlepší kočárek na světě si nechávám, protože teď ho mám přestavěný na sporťák a má tak úžasně dostupný a hluboký koš na věci nebo nákupy, že jsem do něj párkrát už šoupla znaveného Tomáše. Rukama se držel madla kočárku a měl z jízdy v prostoru pro obvyklé nákupy zážitek, jako kdybychom ho vzali na Matějskou. Byl to můj nejdražší nákup, jaký jsem si kdy vezla! Protože zatím všem vyhovující verze procházek je Tomovými ústy řečeno: Káťa jede, Tomášek-pěškot, řešíme to tak nejčastěji. Syn mi přijde ale dost malý na to, aby musel ujít to, co obvykle statečně ujde. Má taky nárok si odpočinout a já nejsem zdravá maminka, která by ho mohla vzít na koně a vézt kočár anebo dát do kočárku a menší dítě do nosítka anebo ho chvíli nést a vézt kočárek jednou rukou. Skejt na kočárek mít nemůžu, protože se na něm Tomášek prohýbá v zádech a já musím jít naopak předkloněná. Takže jsme se rozhodli koupit si dvojgolfky pro každý případ.

Určitě nám stačí z druhé ruky, protože ty budou ještě více pro jistotu, než byl v poslední době dvoják. Každopádně jistota je fajn, protože už nikdy nechci zažít to zoufalství, když jsem naprosto fyzicky vyčerpaná vezla jednou rukou naložený kočárek s Kačkou, nákupem, s motorkou přivázanou na zápěstní zajišťovací šňůře a v druhé ruce nesla spícího Toma, když jsme se zdrželi venku.

Moje probuzená holčička si právě vylezla za mnou na židli u pracovního stolu a hraje si s mými vlasy. Myslím, že dost touží po vlasech a snad už má vzadu na hlavičce dost chmýří na malý culík. Jdeme se česat a užít si ryze holčičí chvíle, než se vzbudí ten náš spáč – po obědě spí vždycky mnohem déle. Jo, má dnešní článek nějaké skryté poselství? Nevypadá to, viďte? Ale SNAD má. Hodně starostí s přemisťováním se s dětmi z místa na místo bych si byla ušetřila, kdybych měla řidičák! Kdybych nebyla tak odkázaná na Lukáše a kdybych taky mohla bez fyzické újmy dorazit za kamarádkami domů častěji já a kdybych se mohla kdykoliv sebrat a odjet s dětmi na chatu a kdybych si ty nákupy přivezla… tak aby nebyla taková kdyby, dostala jsem jeden z nejhorších nápadů svého života – dva měsíce před porodem s Tomášem si udělat řidičák.

Jízdy začaly až 6 týdnů před porodem. A i přes povzbuzování instruktorky, že to do porodu dám, protože pak nebudu mít čas, jsem to nedala. Podlehla jsem totální vnitřní hysterii, když jsem se v Praze na Újezdě v zácpě, ve vedru a v srpnu a v 9. měsíci vdechujíc výpary čerstvého asfaltu při opravě silnice pár centimetrů vedle mého těhotného těla vařícího se v autě a rozhodla se přesně v polovině jízd, že svého nenarozeného syna nebudu trápit stresem, který na něj jistě přenáším. Bylo to okamžité a jistě správné rozhodnutí – být zdravá a v pohodě. A bez řidičáku.

A z kolotoče těhotenství, kojení a porodů jsem ještě nevyskočila, ale teď se cítím odhodlaně a připraveně – neřešit jen jízdy mých dětí, ale i ty moje – naše. Bude auto, výlety i bez Lukáše, když musí být v práci, jednodušší cesty za přáteli za Prahou, za kroužky. A na ty brzké rehabilitace. Doufám – do léta to chci zvládnout!

Ať vám dny pěkně jedou. Kateřina

27. 1. 2016Kateřina
Komentáře k článku
Počet komentářů: 3
Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Katko, tak tuhle výzvu beru! :-D Mějte se báječně ;-)

Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

:-) moc dobře to znám - manžel mi/nám taky dělá taxikáře, dlouho jsem necítíla vůbec potřebu řídit - díky tomu. Co jsou na světě děti a hlavně co máme chalupu, to vidím úplně jinak! Brázdit krajnice silnic s dvojkočárem, abych se s nimi sama dostala alespoň na nákup nebo procházku do města, se tam bezpečně vážně nedá. Tak si pojďme dát výzvu - v létě budeme obě pojízdné? Zdravím děti. K

 

Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Katko, to snad není možné, že my vždycky tak nějak trefíme podobné téma :-D Dneska jsem si byla konečně vyměnit starý řidičák (změna kvůli změně adresy bydliště) za nový, abych konečně po 15 letech od ukončení autoškoly začala jezdit! Manžel mi pořád dělá taxikáře a já se už 7 let, co jsme spolu, odhodlávám, že se konečně rozjezdím a budu samostatně mobilní... Ale než jsem se k tomu dostala, byla jsem těhotná, pak kojící s malým dítětem, pak znovu těhotná a teď sice stále ještě kojící - dítě, které beze mě nevydrží ani minutu samo, ale odhodlaná, že už to letos fakt musím dát! Platný řidičák v kapse je tedy nezbytnou podmínkou k tomu, abych mohla začít své opatrné víkendové jízdy na venkově u našich - během Filipova odpoledního spaní. V garáži tam na mě navíc čeká "poděděné" auto, které už moje mamka nebude potřebovat...

Tak ať vám to jezdí jedna báseň (a ne bázeň) :-)

J.

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Nějak mi vyrostly!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Né, prsa né. Děti, jak jinak. Nevšimla jsem si toho já, ale sousedka z ulice. Na chvíli jsme se spolu zastavily a prohodily pár slov. Cenná chvilka na rodičovské. Celý článek »

MuFuMa na vodě

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kamarádka mě před nedávnem označila jako MuFuMa, což má znamenat multifunkční matka. Pomáhám jí s tvorbou e-learningu, tak mě patrně chtěla pochválit, povzbudit, poděkovat. Milé MuFuMy, jestli chcete, i dnes čtěte, jak jsme... Celý článek »

Učesaná-neučesaná

MÁMA LIVE! KATEŘINA Když už jsme tak na dva tři dny jednou za čas v Praze, obvykle si vymýšlím nejrůznější malé projekty – vzít děti k zubaři (o tom možná příště), probrat oblečení, pomalovat s dětmi křídami betonový nájezd na kočárky před domem... Celý článek »

Sopka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Milá paní Lenko, před několika dny jsme se potkaly v lounském supermarketu a dostala jsem od Vás milou zpětnou vazbu na mé psaní a taky výzvu – že se těšíte na článek, kterak jsme s dětmi zdolali sopečné vrchy (Raná, Oblík a... Celý článek »

Regres, progres

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nastává u nás, věřím, příjemná vývojová fáze obou dětí – takhle blízko si s dovednostmi, zájmy a naladěním ještě nebyly.  Celý článek »

Pampeuvližky aneb Příušnice – díl II.

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní článek jsem začala psát historicky nejdříve před uzávěrkou, a to krátce po uzávěrce předchozí. Asi tak před 14 dny v příjemném rozmaru a snad z potřeby po úmorné chorobě se vyzdravit veselejším a přírodním tématem –... Celý článek »

Zázraky přírody

MÁMA LIVE! KATEŘINA Měla jsem rozepsaný rozverný článek o tom, jak děti mluví – trochu polsky. Jak my mluvíme s nimi, jak s nimi mluví druzí a jak mluvíme všichni dohromady a co z toho vzejde. Ale nakonec je všechno jinak – píši o tom, jak jsem se... Celý článek »

Koroptve

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní titulek volím proto, abych zvýšila pravděpodobnost, že se dozvím, proč se říká „čurat jako koroptev“. Ví to někdo z vás?  Celý článek »

Ukojené

MÁMA LIVE! KATEŘINA … jsme s malou obě dvě! Je klidno, vyhověno, co do očekávání splněno, utišeno, nasyceno. Celý článek »

Máma na telefonu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Po zápisech do školky se rozšířila moje mateřská role ještě o jednu malou – jsem máma na telefonu. A to já nerada. Celý článek »

Moje ne-zelená domácnost

MÁMA LIVE! KATEŘINA 10 let jsem ve 21. skautském oddíle střediska Vočko žila v přímém sepětí s přírodou. A taky prožívala čas na třech a půl tisících metrech čtverečních zelené zahrady na chatě takřka mimo civilizaci nebo u babičky na venkově (v... Celý článek »

139 vteřin do klidu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kdo by je miloval – kouzelné pěvkyně, které vábivým zpěvem lákají námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotá na útesech. Netroskotá loď, ale moje uspávací pokusy.  Celý článek »

Nynyny

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nynyny u nás nebylo nikdy citoslovcem nářku, jak jej vyplňuji v křížovkách, ale batolecí synonymum pro „sluší“, „jsem nejkrásnější na světě“ nebo „chci nějakou parádu“. Celý článek »

Zmizet

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dočetla jsem už asi potřetí knihu Zmizet. Možná to znamená, vzhledem k tématu, že se ráda drásám a taky, že si potrpím na kvalitní beletrii. Možná spíš, že v sobě nosím ještě nezpracované emoce. Celý článek »

V popředí

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kačenčiny vyjadřovací schopnosti dost pokročily – snad díky bráchovi, který ji v tomto ohledu žene dopředu. Její slovník je mnohem bohatší, než byl Tomášův v jejím věku. Celý článek »

Rybička uplavala

MÁMA LIVE! KATEŘINA Advent bych s dětmi příští rok ráda strávila určitě o dost jinak, ale Vánoce jsme měli pěkné. Šlo to i bez chaty, sněhu, v březnovém počasí, s bolavým zubem a navzdory útokům batolat na vánoční stromek! Celý článek »

Kateřino, Kateřino...

MÁMA LIVE! KATEŘINA ... ty jsi víno, co mi bere dech... Neckářův song mi zpívávala ségra o mém svátku. A ještě celkem svižně zvládnu předříkat (rozhodně ne perfektně zazpívat) text písničky Katce:  Celý článek »

Jizva k narozeninám

MÁMA LIVE! KATEŘINA Před rokem by mě ani nenapadlo, že 1. narozeniny naší dcery oslavíme na chatě (ta, že už bude) a hlavně zčásti venku – pod lampiony, u grilu, na pískovišti. Skvělý to listopad! Celý článek »

Dušičky

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nemám na mysli hřbitovní téma. Nevím, zda z pohodlnosti nebo pověrčivosti na hřbitovy s dětmi nechodím. A když jsem bez dětí, to zase jdu raději za něčím veselejším. Na své zesnulé blízké si raději vzpomenu naveselo a bez... Celý článek »

Mejdan podle plánu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Děti začaly o poledním klidu pořádat mejdany – se vším všudy – hudba, tanec, hlučno a připíjení si. A spát se nece a nece. Celý článek »

Máma bác!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Právě jsem dočetla článek, v jehož titulku byla slova „pády dětí jsou neobvyklé“. Mně se naopak zdají dost obvyklé, protože líčení různých pádů a foukání bebí je samozřejmou součástí naší rodičovské konverzace. Nikde jsem ale... Celý článek »

Kapitální bříško

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnes jsem celkem dlouho přemýšlela, jak na dnešní článek. Jak se bude jmenovat? Co bylo v uplynulé době to hlavní? Kačenčiny první samostatné krůčky? Změna jejího chování? Dámská jízda? Káčina urputnost a moje natržené ucho?... Celý článek »

Ty jez – ty nejez

MÁMA LIVE! KATEŘINA… toho jsme se se sestrou v dětství něco naposlouchaly. Někdy vyloženě takto jasně-stručně, jindy i s osloveními, aby bylo jasno: „Lucinko, to už stačí. Kačenko, pořádně papej.“ A třicet let poté málem vypouštím podobné věty z... Celý článek »

Spurtovkyně

MÁMA LIVE! KATEŘINA Všechno začalo nevinným i vinným popojížděním v čase. Najednou přestalo být vedro. „Už né,“ jsem řvala i já, revmatička libující si ve vedrech, protože to pak plesám a je mi dobře, neofouknu, neprochladnu, mám prohřáté svaly a... Celý článek »

Dětinka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tomáš má svérázný přístup k češtině, což mě jako češtinářku samozřejmě víc než baví. Děti – dětinka – dětinek a když nerozezná jasně pohlaví, tak jde o dětinko. Kačenka je holčička, takže je dětinka, a on je její táta. A Lukáš... Celý článek »

Zavři uši

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak nám otrnulo. Neduhy máme snad za sebou a způsob trávení tohoto léta se nám už zdá podstatně šťastnějším. Díky mnohému – vyzdravování se na chatě v polovičním klidu a tichu, díky letnímu počasí, které se venku zdá být... Celý článek »

Zubnička zase nepřišla

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak se to nakonec povedlo – dokončuji přerušenou trilogii s lékařskými tématy, tentokrát jednoznačně s průšvihy. Zoubková víla k nám zase nezavítala, zato přišla nějaká hubatá čarodějnice. Nějak se mi vlastně podařilo navázat... Celý článek »

Bariérovo

MÁMA LIVE! KATEŘINA Jako je Krakonošovo kopcovitá krkonošská pohádková krajina, my teď máme naopak v našem světě s miminy rádi nebariérovo, na které jsem s tandemem naprosto odkázaná. Dá se říci, že je náš program do značné míry určován tím, jak... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené