Katka (4): Budeme mít lebkouna

Tento týden mi spadl velký kámen ze srdce. Moje sestřenice mi totiž půjčila celé dva pytle oblečení na Sofíka, takže už se nemusím v noci budit hrůzou, že bude běhat nahý a bez plenek. Což tedy bude, ale doufám, že jen v létě.Ušetřilo mi to spoustu starostí a hlavně peněz, protože kdo někdy pořizoval výbavičku na dítě, dá mi za pravdu, že to stojí minimálně jako středně drahá dovolená u moře pro dva. Máme štěstí, že nám rodina tak pomáhá. Ale něco za něco.

Co to bude?
Po každé kontrole u doktora jsem bombardována telefony – tak už víte, co to bude? Jak už jsem říkala, otázka pohlaví našeho miminka nás nechává zcela chladnými, takže jen odpovídám – no asi dítě.
Pak se dozvím, že to je hrůza, že co mají nakupovat, když se to neví a že to snad není možný, že nás to vůbec nezajímá. My jsme asi ty nejméně zvědaví rodiče. Když jsem na začátku těhotenství tvrdila, že si pohlaví nenecháme říct, nikdo nevěřil, že to vydržíme.
Moje škodolibá teta dokonce poznamenala: „No, ty zrovna to vydržíš, ty která jsi tak zvědavá!“ No a možná právě kvůli téhle větě prostě držím, teto!

Nikdo nám nevěří
Většina lidí nám stejně nevěří, že jsme si to nenechali říct, a myslí si, že to víme a jen to tajíme. A žadoní – „Ale mně to přece řekneš, ne?“ To byl ten hlavní důvod, proč jsme to nechtěli vědět – přetvařovat se, že to nevíme, bychom vydrželi asi tak půl vteřiny.

Egyptský tvar hlavy
V pátek po třetím a konečně úspěšném velkém ultrazvuku jsem na stále stejnou otázku mé matky: „Co to bude?“, mohla konečně odpovědět trochu podrobněji: „Dítě s protáhlou hlavou!“
„Jo tak, ono to bude po tatínkovi,“ konstatovala matka. (Můj manžel nemá v žádném případě protáhlou hlavu!) „ No ne tak úplně, podle měření říkal pan doktor, že bude mít takzvaný egyptský tvar hlavy – to znamená, že hodně protáhlou mozkovnu,“ povídám jí. Pořád nechápala. „No prostě lebkoun, mami!“ vysvětluju.

Půjde dobře ven
Pan doktor ale také řekl, že to nevadí, že tvar hlavy není konečný a hlavně ten výsledek může být špatným měření ultrazvuku. Mojí mamince to ale k panice stačilo. Dalo mi pak docela velkou práci ji uklidnit. „Zase půjde dobře ven, mami, je vlastně jako žížala,“ smála jsem se.

No řekněte – mám se stresovat, že bude mít naše dítě možná dlouhou hlavu? Tak budeme mít lebkouna, no a co! „Jasně mámo, nic si z toho nedělej,“ říká Sofík a dloubne mě tou svojí špičatou hlavičkou pod žebra.