Katka (5): Mám nové šaty! Jsou jako stan

Tak jsme byli zase na kontrole u mojí paní doktorky. Řekla mi, že je všechno v pořádku a dokonce mi i udělala fotky Sofíka, a hned dvě! To proto, že jsem si postěžovala, že na ně minule v Podolí zapomněli, i když jsem je o ně prosila. Trošku jsem zalhala, že jsou pro tatínka životně důležité, protože nestíhá chodit na ultrazvuk. On by to bez nich samozřejmě přežil, ale má radost, že se tam občas mihne nějaká ručička nebo prstíček. Teď jsem mohla pozorovat, jak Sofík polyká vodu, to teda bylo panečku pití! Asi mu moc chutnala, to nevím čím, protože jsem to ráno ani nesnídala.

Nejsem tlustá!
Jinak mě také paní doktorka uklidnila. Tvrdili totiž, že je miminko špatně vidět skrz vrstvu tuku na mém bříšku (vážně tak tlustá nejsem!), ale to není pravda. Prý je někdy ultrazvuk dobře vidět u 130 kilové ženské a někdy není vidět ani u hubeňourů. Sami doktoři tápou, proč to tak je. A ujistila mě, že já tedy nejsem nijak tlustá. Hurá!

Šaty typu párty stan
U mě je to hlavně tím, že mám málo plodové vody – tedy na dolní hranici normy, takže se ještě nestresuju, ale miminku je asi těsno. Proto jsem ani tolik nepřibrala – jen čtyři kila za 26 týdnů.
No ale dneska v práci mi všichni říkali, že vypadám jako mamina, to se mi teda vůbec nelíbilo. Můžou za to šaty, které mi ušila sestra – zajímavý střih, ale jsou šité opravdu na velrybu, takže na ně mám tak dva měsíce čas. Říkám jim šaty „typu párty stan“ a opravdu by se mi pod ně nějaká menší párty vešla. No ale ve vší slušnosti, je tu přece Sofík.

Ty ceny!
Ono je to s tím oblečením těžké. Snažila jsem se koupit si nějaké těhotenské tepláky na cvičení. Narozdíl od dob našich maminek, které chudinky neměly na sebe v těhotenství nic, co si neušily nebo nepřešily, je výběr ucházející. Ale ty ceny!
Když jsem procházela těhotenskými koutky obchodů, měla jsem pocit, že marketingový specialisté nebo bůhví kdo, kdo dělá ceny, si prostě řeknou: „Á oblečení pro těhotné, tak to dáme dvě stovky navrch. A tady čtyři. No a u triček rovnou dvojnásobek, jinak se to nevyplatí.“

Když je vám líto pětistovky
Nejlevnější tepláky, které jsem sehnala, stály 500 korun. Byly úplně obyčejné, neměly na sobě jedinou výšivku nebo cokoliv jiného. Tričko, které se mi líbilo, stálo 350 korun. Vedle v regále měli trička pro obyčejné holky za 179. Ach jo. Člověk si to nakonec stejně koupí, protože v něčem chodit musí. No, a protože mi bylo líto dát 500 korun za tepláky, tak jsem ještě při cestě domů zaplatila pokutu, protože jsem jela tři kilometry po dálnici a neměla známku. Taky 500. Ani můj párty stan je neobměkčil. Ale dobře mi tak, mám myslet na to, že i v Praze je tu a tam placený úsek dálnice.

Aby nebylo smůly málo, tak si včera můj drahý vyvrkl nohu. Chodí o berlích a musím ho opečovávat. Ale o tom až příště.