Klučičí a holčičí svět

MIMI LIVE! ANITA Dřív jsem si toho tak nevšímala. Nebo spíš jsem to nevnímala. Ale je to tak. Svět malých dětí je barevně rozdělen na klučičí a holčičí – aspoň co se oblečení týče. Kluci okupují odstíny modré, holčičky zase růžovou a červenou. Samozřejmě se dají koupit i „unisex“ barvy jako bílá, béžová, zelená nebo žlutá. Ale výběr se tím značně omezuje a některé věci prostě v jiných než modrých/růžových barvách neseženete.

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


Já ráda nosím modrou. Tom má růžovou košili. Proč ne? Nejdřív jsem si myslela, že maminky si takto barevně „značkují“ děti, aby se kolemjdoucí pořád neptali: „Holka nebo kluk?“ Aby už v době, kdy se u oblečených miminek ještě na první pohled nedá poznat pohlaví, to šlo aspoň podle barvy overalku nebo bodyčka odhadnout. Jenže pak jsem se o význam barev u miminek začala trochu víc zajímat a zjistila jsem, že modro-červený MIMIsvět má kořeny už v dávných dobách.

Legendy o zlých duších

Modrá je barva dobra, barva nebe. Modrá chrání před zlými duchy, kteří by se mohli pokusit napadnout novorozeně. Modrá náleží chlapcům. Ti byli totiž dřív daleko víc ceněni. Růžová nebo červená je barva lůna, barva země. Barva, která nemá nadpřirozené schopnosti. Která nezažene žádné démony. Barva, která zbyla na děvčátka.

A i když původní význam dávno vybledl. I když moderní rodiče nevěří na duchy (a kdyby věřili, jsem si jistá, že by do modré oblékali všechny své děti bez ohledu na pohlaví). I když už nevíme proč – výrobci dětského oblečení pořád šijí pod diktátem těchto dávných legend. A my tedy oblékáme naše ratolesti tak, jak píší na stojanech s oblečením. Holčičky do růžové, kluky do modré. Celé to téma jsem vlastně začala řešit hlavně kvůli našemu prvnímu – modrému – kočárku.

Modrá je dobrá aneb náš nový (opět modrý) kočár

O prvním Anitčině kočárku jsem už psala. Byl moderní a nehoupací. Měla jsem ho půjčený od kamarádky, která má syna. A byl modrý. Na procházkách jsem vysledovala zajímavý trend. Ženy, které se se mnou daly do řeči, automaticky předpokládaly, že Anit je kluk. „To je ale hezký chlapeček.“ „Ne, je to holčička. Jen máme modrý kočárek.“ Takto obvykle začínala konverzace s jinou maminkou, která nakukovala do korbičky. Muži obvykle barvu kočárku neřešili – a rovnou se ptali: „Holka nebo kluk?“ Což jsem oceňovala, ale na druhou stranu daleko častěji mě zastavovaly ženy. Ne, že by mi to vadilo. Ale…

A pak jsme zjistili, že Anitka je houpací miminko. Začali jsme shánět nový kočárek. Hledali jsme celkem dlouho. Nakonec jsme narazili na jeden perfektní. Skoro. Terénní. Houpací. Téměř nový. Levný. Ale zase modrý. Rozmýšleli jsme se jen chvilku.  A nakonec jsme ho vzali. Anitka je teď venku chráněná před zlými silami. A její jemně řezaný obličej odpovídá zvědavcům za mě: „Jsem holčička.“

„Věci nad námi“ vs. rodiče

A jak se vůbec ta naše holčička má? Snad báječně. Aspoň myslím. Zoubky na chvíli daly pokoj. Zanechaly ale memento v podobě nové dovednosti: Anitka se už s přehledem trefí rukou do pusy (občas si tam nacpe obě zaráz) a začíná chytat a ocucávat i nabízené předměty – hračky, prsty, plínu. Vše, co se jí dostane do zorného a hlavně hmatného úhlu.

Taky se ještě víc rozmluvila. A pořád se usmívá. Jen se probudí, začíná žvatlat, broukat, vískat, pištět a různými způsoby protahovat své hlasivky. Nejprve jsme s Tomem trochu žárlili. Své výřečné výstupy a šťastné úsměvy totiž zpočátku adresovala hlavně „věcem nad námi“. Světlu nad manželskou postelí. Světlu nad pohovkou. Stromům. Světlo nad postelí nás v souboji o pozornost naší dcery poráželo tak často, že jsme dokonce uvažovali o tom, že ho přelepíme naší fotografií. Mluvili jsme o tom samozřejmě jen tak z legrace. Ale vystihuje to náš stav. Zkrátka: ať jsme se s Tomem snažili sebevíc – různě se na ni pitvořili, šklebili, vyplazovali jazyk – většinou nám věnovala udivený úsměv (co to ti rodiče zas provádí?) a vrátila se pohledem ke svému aktuálnímu kamarádovi. Světlu nebo větvi stromu.

To bylo ještě před pár týdny. Nakonec ale vzala naše obličeje na milost. Asi ji konečně přestalo bavit, že „věci nad námi“ (na rozdíl od nás) na její úsměvy a proslovy nereagují. Hurá. A teď už naše vzájemné debaty proložené oboustranným chechtáním neberou konce.

4. 9. 2013Veronika
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Anitka bude sestra

(Těhulka LIVE! Veronika) Vždycky jsme si přáli mít víc než jedno dítě. Já čtyři, Tom dvě. Kompromis je tři. Ale uvidíme. To ještě předbíhám. Když se narodila Anit, byla jsem v totální mateřské euforii. Ta ostatně stále trvá. Přála jsem si, aby... Celý článek »

Jak mluvit s dětmi

BATOLE LIVE! ANITA Dneska jsem po dlouhé době brečela. Brečela jsem jako želva spolu s Anit. Ta mě střídavě vinula k sobě a odstrkávala. A (na)říkala: „Máma ne!“ Mé slzy ji překvapily stejně jako mě samotnou. Celý článek »

Vzdorný týden

BATOLE LIVE! ANITA Minulý týden vzdorovaly události, věci i dítě. Jedna z velkých změn, kterou jsem slibovala v minulém článku, nakonec nepřišla. Měli jsme koupit byt. Den před podpisem smlouvy se ale majitelé domluvili s jiným zájemcem, který měl... Celý článek »

O holčičích věcech

BATOLE LIVE! ANITA Poslední dobou se dějí velké věci. Velké, intenzivní a většinou pozitivní. Čas, kdy o nich napíšu víc, ale teprve zraje. Dnes budu psát o malých věcech. Malých, ale pro nás neméně intenzivních. O naší holčičí holčičce.  Celý článek »

Léto s Anit

BATOLE LIVE! ANITA S Anit miluji všechna roční období, ale nejvíc léto. V létě se všechny drobné všednodenní problémy tak nějak řeší samy. Na oblečení Anit vystačí jedny šaty na týden, vše mokré hned uschne, vůbec nevadí, když Anit nechce nosit... Celý článek »

Umluvená máma

BATOLE LIVE! ANITA Nemyslela jsem si, že se mi to někdy stane. Jsem extrovert. Mluvím hodně. Mluvím ráda. Dokážu mluvit pořád! Zeptejte se kolegů z práce, kteří mají „to potěšení“ s takovou praštěnou nezavřipusou sdílet kancelář. Ještě štěstí (pro... Celý článek »

Zoubky jako perličky

BATOLE LIVE! ANITA Začaly prázdniny a najednou se toho děje nějak moc. Návštěva na Moravě a řádění s Anit v aquaparku, moje máma v Praze, party s Ániným kamarádem Edou na chatě. A taky první prohlídka u zubaře. Celý článek »

Máma, táta, Áňa

BATOLE LIVE! ANITA V létě nepracuji. Nebo jen minimálně. A tak s překvapením zažívám období, kdy během odpoledního spánku nebo v noci nepotřebuji brejlit do počítače. Kdy se nemusím do telefonu respondentům omlouvat, že se neslyšíme, protože dcera... Celý článek »

Party time!

BATOLE LIVE! ANITA Anitka absolvovala dvě oslavy svých druhých narozenin. A je potvrzeno: Anit je "párty člověk". Miluje společnost. Tanec. Veselí. Focení. Náš malý extrovet si prostě užil dosyta. Pozornosti se jí dostalo ze všech stran. Celý článek »

Poprvé u moře

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek by mohl být krátký. Krátký jako jedna věta. Byla to fantastická dovolená! Víc než to. S Tomem jsme u moře nebyli tři roky. Předtím jsme si to ale dávali pěkně v našem stylu. Věděla jsem, že teď to bude jiné. To mě... Celý článek »

Kytičková koupel

BATOLE LIVE! ANITA Dnešní článek píšu těsně po tom, co jsem Anit uspala. Anit občas usíná s hlavou na mém břiše nebo hrudníku. Stejně jako dnes. A tak ji můžu očichat. Sledovat, jak chvilku hýbe očima pod zavřenými víčky. Jak se usměje z... Celý článek »

Temná stránka rodičovství

BATOLE LIVE! ANITA Na Velikonoce jsme jeli navštívit Tomovy prarodiče na Slovensko. Liptovský Mikuláš je sice z Prahy pořádný kus, ovšem s mezipřistáním na Moravě u našich se to dá celkem v pohodě zvládnout. Veškeré cestování navíc plánujeme tak,... Celý článek »

Srabíci, nemehla a špindírové

BATOLE LIVE! ANITA A bylo jaro. A všechno, všechno kvetlo, a ty včely tolik bzučely, a ta tráva byla taková veliká, a ta rosa jako granáty, a ti ptáčci tolik zpívali, a ti cvrčci - ale ti se něco nacvrčeli, a ta Anitka se nemohla nabažit houpání... Celý článek »

Nemocná máma

BATOLE LIVE! ANITA Před časem mě dostihla letošní podivná zima-nezima a svými virovými drápy se mi zaryla do krku, průdušek, plic i nosohltanu. Zkrátka: totálně jsem odpadla! Za normálního stavu bych si prostě vzala volno v práci, virózu vyležela... Celý článek »

Batoletština

BATOLE LIVE! ANITA Právě jsem Anit uspala. Představte si tu situaci: ležím s ní v posteli, ona chvilku saje mléko. Pak se otočí, opře se zády o mou hruď. Poslouchám její pravidelný dech a přemýšlím, o čem budu psát. A zase mě nenapadá nic, na co... Celý článek »

Výchova nemá být dřina

BATOLE LIVE! ANITA O výchově se často bavím s Tomem a MILUJU jeho pohled. Ztotožňuji se s ním a děkuji Osudu za takového chlapa. Kterému nemusím nic tajit (třeba rozbitou skleničku nebo tři loužičky na koberci). Se kterým nemusím o nic bojovat ... Celý článek »

Co od dětí chceme...

BATOLE LIVE! ANITA Nejdřív prostě jen chceme, aby byly. Pak se ale naše požadavky začínají zvyšovat. Aby zvedaly hlavičku. Aby lezly. Aby seděly. Aby chodily. Vždy podle věku a (v "chytrých knihách" definované) probíhající fáze vývoje. Období, ve... Celý článek »

Herničky, dětičky a bacily

BATOLE LIVE! ANITA Nevlídné sychravé počasí nás v uplynulých týdnech několikrát vyhnalo do různých herniček. Bohužel mělo podobný nápad asi tisíc jiných rodičů z Prahy. Plán: zabavit Anit v suchu a teple - a tím ji udržet zdravou. Vzápětí na plánu... Celý článek »

Rok dřevěného koně

BATOLE LIVE! ANITA Rok 2014 byl podle čínského horoskopu rokem dřevěného koně. Vlastně pořád je, protože končí až v druhé půlce února. A jaký byl ten náš? Rychlý. Bujný. I plný rodinné intimity a budování vztahů.  Celý článek »

Prosím, nestrašit!

BATOLE LIVE! ANITA Tento článek bych chtěla věnovat Mikuláši. Tomu, jak se u nás slaví, a co vlastně znamená pro děti Anitčina věku. Předtím ale lehce zabrousím do uplynulých čtrnácti dnů. Ty jsme s Anit obě promarodily.  Celý článek »

Plínu, dudu a šup nahoru!

BATOLE LIVE! ANITA Naše slaďování práce a rodiny dosáhlo kritického stádia. Stádia, kdy se musí “něco” stát. Některé situace našeho života se totiž občas začínají podobat rodinné komedii. Takový scénář by si ale nikdo snad ani netroufl napsat.... Celý článek »

Sebezpytování

BATOLE LIVE! ANITA Svoje chyby znám a nějak jsem se s nimi naučila žít. Taky jsem s nimi naučila žít Toma (za těch nekonečně mnoho - 15 - let, co jsme spolu). A teď se s nimi učí žít Anit. Jenže má dcera mi nevinně a bez jakýchkoliv postranních... Celý článek »

Zvedáme kotvy

BATOLE LIVE! ANITA Konečně je to tady. Stěhování. Prodali jsme byt a přesunujeme se do nájmu. Zatím. Než se rozhodneme, kam dál. Stěhování je mimořádná situace, která otevírá celé rodině nové obzory. Obzory týkající se hlavně otázky, kolik je toho... Celý článek »

Jednomatka

BATOLE LIVE! ANITA Ještě než jsem měla Anitku, často jsem slýchala od svých “dětných” kamarádek: “Počkej, až budeš mít taky dítě. To ti teprve začne tóčo. Žádné vysedávání, vykecávání. Uvidíš!” Pak se narodila dcera. A teď zase poslouchám (obvykle... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí

BATOLE LIVE! ANITA Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak trochu... Celý článek »

Hřiště: epizoda 2. Děti útočí.

(BATOLE LIVE! ANITA) Můj druhý blog s hřišťátkovou tématikou už nebude tak idylický a optimistický jako ten první. I proto jsem si půjčila název ze Star Wars. A taky proto, že jsem zase po létě začala pracovat a můj supertým na Star Wars tak... Celý článek »

Pan Nočník

BATOLE LIVE! ANITA Nevím proč, ale k „nočníku“ a „záchodu“ jsem v rozhovorech s Anit předsadila slovo „pan“. Asi jsem tak podvědomě chtěla Anitce podsunout, jak důležité tyto věci denní hygieny jsou. Pan Nočník předává čurání a hovínka panu... Celý článek »

Hurá hřiště! Klouzačky a pískoviště

BATOLE LIVE! ANTIA A Anitinou zlepšující se chůzí přichází změna. Zjišťuji, že procházky po parcích najednou nejsou ta pravá batolecí radost. Sotva jsme se po (bohužel toto léto už poslední) dovolené trochu aklimatizovali v Praze, pustila jsem se... Celý článek »

Anita v botách

BATOLE LIVE! ANITA Odkaz na Perraultovu pohádku v nadpisu je tentokrát čistě náhodný. Ne, že by Anitka nebyla chytrá jako onen kocour. A výřečná je taky dost. Já chci ale psát o botách. Protože boty - to je téma. Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené