Kolotoč

Následně jsme navštívili divadlo tuleňů nebo dětskou farmu. Ovšem největší úspěch měly kolotoče. Narazili jsme i na klasický kolotoč pro malé děti… autíčka, lodě, motorky a letadla připevněná na otočném disku. Vše, co má volant Tobyho láká a už z dálky dělal “brrrrr”, čímž bylo dáno, jaká bude naše další atrakce. Vstup na atrakci byl pro děti přesahující 85 cm. Cožpak o to, výšku na to má… Problém byl, že kolotoč byl docela rychlý a byl určen opravdu jen pro děti, bez doprovodu rodičů. Rodiče své děti usadí a jsou “vyhnáni” za nízký plot, odkud mohou pozorovat své ratolesti… Ratolesti se většinou smějí a mávají. Tak nějak proběhla i Tobyho první jízda.

Nejdříve si nás tedy absolutně nevšímal, volant malého kabrioletu ho naplno zaměstnával. Já, také nadšená jeho první jízdou a jak to ten náš kluk pěkně zvládá, jsem povolila jízdu číslo dvě. To už se Toby trošku otrkal a poté, co se kolotoč rozjel, rozhodl se, že sedět na místě řidiče už je docela nuda a párkrát se přesunul na místo spolujezdce a zpátky. Po chvíli zjistil, že jeho nový bourák má i sedačky vzadu. Inu, proč se třeba nepřemístit během jízdy z pozice řidiče… Začal šplhat ze své sedačky. V okamžiku, kdy stál rozkročmo jednou nohou na přední sedačce a druhou na zadní, nám s úsměvem několikrát zamával. U toho párkrát zavrávoral. Zatímco Toby si své akrobatické představení naplno užíval, já zažívala téměř infarktové stavy a jen na něj volala “Toby, udělej hačííííí”.

V okamžiku, kdy se Toby začal porozhlížet (sedíc na zadním sedadle kabrioletu) po jiném dopravním prostředku, rozhodnut vyskočit z auta a nasednout do letadla, již kolotoč začal zpomalovat a já vyslala Michela zachránit naše jediné dítě… Další jízda se i přes Tobyho nesouhlas nekonala. Výškový limit pro vstup na atrakci Toby splnil, ale rozumově to ještě není tak úplně ono. Byla jsem rozhodnutá, že ho zhruba příštích 15 let na žádný kolotoč nepustím, ale vzhledem k tomu, že za dva týdny navštívíme Legoland, budu muset své předsevzetí přehodnotit.

Během víkendu jsme byli pozvaní na grilování k našim známým. Mají dva psy a králíka. Nejzajímavější byl pes největší. Zlatý retrívr, který na uvítanou Tobyho olízal po obličeji. Ačkoli jsme se snažili velkého psa a Tobyho oddělit, Tobísek vyloženě vyhledával jeho přítomnost. Když jsme odcházeli, Toby byl chlupatý, oslintaný..ale šťastný. Trochu mě děsí, že nemá vůbec strach ze zvířat. Vrhá se jim ihned kolem krku, chce se dotknout zubů…ať už se jedná o psa nebo koně. Máte doma také takové milovníky zvířat?

Užívejte si léto a přístě na napsanou z naší dovolené z Dánska.