Komplikací se nezalekneme

PAVLÍNINO TĚHOTENSTVÍ S Klárkou již pravidelně „paseme koníky“, tak čtyřikrát denně. Na doporučení lékařky dostává preventivně probiotika namísto kapek Espumizan. Jako vhodné pro kojence jsme objevili kapky BioGaia. Děti je mohou užívat již od prvního měsíce. Jedná se o doplněk stravy, který napomáhá k udržení rovnováhy v zažívacím systému dodáním správných bakterií.

Manžel je šel ihned koupit do lékárny. No, byly dost drahé 570 Kč za 10 ml, ale co pro miminko neudělat. Hlavně, aby to zabralo a Klárka byla bez bolestí. Posléze jsme objevili na internetu ty samé kapky za 370 Kč. To mě připadá sprosté od lékárny nadsadit cenu téměř o polovinu a ke všemu u přípravku určenému pro miminka. No jo no.

Od osmi let trpím na bolesti pravého ramene. Nikdy nezjistili, co konkrétně to je. Navštěvovala jsem ortopedy, fyzioterapeuty i revmatology. Podstoupila jsem několik vyšetření – sono, rentgen, vyšetření krve, magnetickou resonanci a nic. Již dvakrát mně z ramene vytahovaly bulky naplněné krví, ale příčina…? Nejhorší je, že když je bolest akutní, nehnu vůbec pravou rukou. To si pak vypomáhám jen levou rukou. Bohužel se bolesti opět dostavily. Mám vypozorováno, že bolest přichází po nemoci nebo po větší zátěži. No, porod sice není nemoc, ale je to zátěž na organizmus a to jak zvedám Klárku, všemu také přidalo. Chodím tedy na rehabilitace. Musím proto vychytat kojení tak, aby v době, kdy se rehabilituji, byla Klárka nakrmená a vydržela do dalšího kojení. V době rehabilitování vozí Klárku babička v kočárku. Naštěstí jí to nevadí, naopak ji to baví.

Babička (maminka manžela) je úžasná. Jak jsem zmiňoval, po porodu se zdržujeme u manželových rodičů a jeho maminka nám vyvařuje. Dbá na to, aby jídelníček neobsahoval nic nadýmavého a jiné potraviny, které nejsou vhodné pro kojící ženy. Je to dost velký oříšek něco vařit. Ty nápady, co zrovna udělat, docházejí. Babička však vždy něco vymyslí. Já mám mezitím čas se sžívat s Klárkou. Přesto, že mám o jedno břemeno méně v podobě vaření, tak se mi stejně zdá, toho času málo.

Vstanu, udělám očistu, obleču se, nakrmím Klárku, přebalím ji, koníčkujeme, pak většinou za chvíli na chvíli usne. Já se nasnídám a je čas vše opakovat. Pak se naobědvám, jdeme ven. Po příchodu většinou tak hodinku spinká a opět začne kolotoč – svléknu Klárku, nakrmím ji, přebalím, koníčkujeme. A ejhle ono už je půl šesté a den za námi.

Pokud chci něco udělat, poklidit, vyprat, vyžehlit, napsat článek, vyřídit e-maily, roztřídit si fotky ze svatby, které jsem vlastně ani všechny stále neviděla (a to byla svatba v září), musím využít každou minutu, kdy Klárka spinká. Nezdá se to, ale času není nazbyt. Já bláhová si představovala, že se na mateřské budu nudit a že udělám konečně věci, které jsem delší dobu odkládala. Tak to nehrozí. :o)