Lázeňský švihák pod vodou

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Z nemocí se jsme se dostali jak my rodiče, tak i Vítek. Vítek má ještě maličko rýmu, ale odsávačku používáme už jen na noc, a co se týká kašle, Vítek si zakašle tak jednou denně, a to nejčastěji, když se bleskovou rychlostí vydá napříč místností a zapomene dýchat. Občas si z něj děláme legraci, protože když se na něco takhle soustředí, dýchá jakoby za čtyři pejsky. Paní doktorka nám při kontrolní prohlídce řekla, že v tomhle počasí je rýma a kašel u dětí celkem normální a že pokud to není dramatické, nemusíme se nijak omezovat. Konkrétně jsem se jí zeptala i na plavání a paní doktorka mi pověděla, že můžeme chodit.

Už máme za sebou 5 hodin plavání a na předminulé jsme se poprvé potápěli. Prvně to děti zkoušeli s paní lektorkou, to proto, abychom se my maminky naučily, jak s dětmi zacházet. Pak jsme si to každá vyzkoušela a mohla své dítě potopit sama. Vítek je na plavání „nejstarší“, takže si lektorka vybírá Vítka jako ukázkové dítě. A protože nám potápění jde na výbornou, tak jako první jsme si na minulé hodině vyzkoušeli, jaké to je, když se potopíme s Vítkem společně. Já i Jára jsme jako mladí dokonce závodně plavali a vodu milujeme, takže jsme pevně doufali, že i Vítek bude kachna. A jak se zdá, je kachna prvotřídní. Kdykoliv se Vítek vynoří z vody, usmívá se na celé kolo. Jako by snad ani nebyl problém se potopit. Jsem moc ráda, že má Vítek vodu rád, a jsem ráda, že jsme se na plavání přihlásili. Maminky kolem, kamarádky nebo švagrová říkaly, že na plavčo nechodili, ať už z jakéhokoliv důvodu, ale já byla celkem brzy rozhodnutá, že chodit budeme. A teď jsem opravdu ráda.

Co se týká dovednosti postavit se na nohy, je Vítek šikovnější den ode dne. Kdykoliv se někam doplazí, hned hledá cíl, o který by se mohl opřít a postavit se na ta svoje párátka. Dokonce ho musím několikrát denně vzít do náručí a zabavit nějakou jinou činností, protože mi připadá, že je na nožkách často a dlouho. Od té doby, co se na nožky postavil, si totiž odmítá hrát na bříšku (o lehu na zádech už ani nemluvím, protože na zádech je Vítek jen v kočárku a při večerním usínání). Takže když neodpočíváme po jídle nebo nejedeme na procházku, je Vítek skoro pořád na nohou. A chraň mě, když ho z nohou položím, to mi dá co proto. Podívá se na mě takovým přísným pohledem a přidá výkřik, který určitě znamená „mámo, postav mě na nohy, mě to jinak nebaví a nic nevidím“.

Ještě s jednou věcí se Vám musíme pochlubit. Máme za sebou další focení v ateliéru v Praze. Tentokrát s námi vyrazila moje mamka. Minulé focení bylo výborné, ale tentokrát jsme se smáli všichni od začátku do konce. Slečna fotografka byla úžasná, perfektně si s Vítkem rozuměla. Vítek krásně reagoval na povzbuzování, takže si troufnu říct, že snad na každé fotce se bude usmívat. A to „pozadí“, které slečna fotografka vymyslela, uvidíte sami, ale troufnu si říct, že nejkrásnější a nejvtipnější bylo, když seděl Vítek jen v kalhotách a v čepici na dřevěné lavičce, na krku kravatu a v ruce růži. Úplný lázeňský švihák. No, uvidíte sami…

Příští týden nás čeká přespání u mých rodičů. Jára jede pracovně na dva dny do Brna, takže jsme se domluvili a rodiče si budou moc užít Vítka od rána do rána. Děda se nejvíc těší na společně koupání a babička se těší na uspávání a na to, jak je Vítek rozkošný, když se ráno probudí, postaví se v postýlce a začne volat kohokoliv, kdo by se mu věnoval.

Krásné sluníčkové dny přejí

Vítek a Gábina