Máma, co se potřebuje vykecat, pochlubit a pochválit

Jsem úplně normální máma s dvěma malými dětmi… Kuba má rok a půl a Klárka nedávno „oslavila“ tři měsíce a ať se snažím sebe víc, už mi to začíná lézt na mozek.

Abych se alespoň trochu odventilovala, potřebovala bych svá týdenní kafíčka s kamarádkami mít každý den, to by mi to sice nelezlo tolik na mozek, ale o to víc do peněženky a taky do zadku (jelikož ke kávě je nutno doplnit dortíček). Proto jsem se rozhodla, ze si své denní kafíčko s kamarádkou vytvořím takto a najdu tím zlatou střední cestu, já naplním svou kecací potřebu a týdenní kávičky si s kamarádkami budu dopřávat nadále.

A o čem se potřebuju vykecat? Žádné obavy, počet pokakaných plenek, poslintaných triček a připočůraných punčoch si nechám pro sebe, alespoň povětšinou. Někdy ale mám prostě maminkovské, manželkovské či hospodyňkovské problémy a potřebuji poradit či slyšet soucit.

Jindy zase mam tvůrčí přetlak a potřebuji pochválit, jelikož prťata to neudělají a „velmi vnímavý a citlivý manžel také ne“, tak musím prostě sama. Nebo prostě mám pocit, že to, co jsem upekla, uvařila, vytvořila, vymyslela by mohlo inspirovat i někoho dalšího, vždyť co si budeme povídat, nás maminek na rodičovské je spousta a máme nejen podobné starosti, ale také radosti.

Tak dosti psaní, proč chci psát nebo vlastně, proč jsem teď už konečně psát začala a doufám, že mi dovolíte vás pustit trochu do svého soukromí, do svého domu, manželství i hlavy. A slibuji, že budu psát pravdu a nic než pravdu a jen podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

A ještě mám jednu myšlenku (sakra už to začíná – nemůžu přestat), jelikož se blíží Vánoce a já jsem vánoční blázen a mimo jiné mám už osm druhů cukroví, tak se můžete těšit, ze vás zahrnu hromadou vánočních myšlenek a nápadů, takže následujících 26 dní ode mě asi moc jiných myšlenek nečekejte, protože ANO, pořád žiji svými dětmi a teď navíc k tomu i Vánocemi.