Máma na telefonu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Po zápisech do školky se rozšířila moje mateřská role ještě o jednu malou – jsem máma na telefonu. A to já nerada.
foto: Fotopromě

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Telefonování je pro mě problém. Proti době před dětmi se moje možnosti tlachání po telefonu minimalizovaly a drtivá většina mých bližních to chápe a respektuje. Znamená to, že už ani nezkoušejí volat v uspávací době dětí po obědě, během oběda vůbec, mezi sedmou a osmou večer, když mám největší kalup z celého dne – koupání, uklízení hraček s dětmi, připravování nebo vaření večeří (někdy i 3 druhy, protože Tomášek prostě nejí skoro nic) a s tím spojené vyjednávání o menu, krmení, ukládání. A tak dále, a tak dále. Ráno bývá taky dost rozběhané – asi nikomu nemusím popisovat – jak během přípravy snídaně usazuji děti na nočník a záchod, převlékám, stelu postýlky a postele, zatímco děti stelou drobečky pod sebe, jak mezi tím vším sázením lžiček do pusinek srkám Caro a do toho si vyřizovat hovor? A potom? Ještě horší – cesta do kočárkárny, výběr motorky, kočárku, trasy procházky, nakupování... ne vždy mám volné ruce na telefonování. Obě ruce, protože dvojgolfky se řídit jednou rukou prostě nedají. S monokočárkem a malým Zátopkem to není o mnoho lepší.

Obvykle dám telefon do kapsy na kočárku a zda ho slyším či mám možnost volat je to tak asi 20 : 80 – tedy daleko spíše ne. A upřímně – ne vždy jsem naladěna na dlouhý hovor (nad jednu minutu ho už považuji za dlouhý – ale to až od doby rodičovské), vlastně skoro nikdy nejsem ochotna rozpovídávat se s bližními, když bych potřebovala být chobotnicí s více končetinami, jež by v tu dobu dosáhly tam a tam a tam a reagovat, vnímat vedle volajícího a sebe sama dvě malinké děti často venku volící různý směr. Asi je to nějaký druh neochoty nebo odpovědnosti vůči dětem nebo neschopnosti – ale necítím se dobře, když se s někým pokouším si povídat, zatímco jsem na hřišti s dětmi, plně za ně odpovědná a chci se jim věnovat.

Možná mě zasáhlo, když jsem jednou naštěstí měla možnost jedním manévrem zasáhnout, aby se dítě jedné nevnímající telefonující maminky nevřítilo do světelné křižovatky. Že byla červená pro chodce, je snad zřejmé. Přestala jsem mít nějaké zvláštní ohledy ke zmeškaným hovorům. S jistotou zvedám telefon Lukášovi (mám odlišnou melodii a hlasitější vyzvánění) – je vždycky věcný, rychlý, protože to moc dobře zná. Moje empatická maminka mi obvykle napíše zprávu, ať zavolám, až budu moci… ségra dobře ví, kdy si můžeme s jistotou popovídat. Ostatním obvykle volám zpátky po občasném prostudování výpisu zmeškaných hovorů.

Drtivou většinu lidí, se kterými chceme nebo potřebujeme komunikovat jinak než osobně, mám na chatu. Ten mi maximálně vyhovuje – jsem psací typ. Když mám chvilinku, odepisuji nebo sama zakládám chatová vlákna. Neumím napsat SMS – tedy, uměla bych MS, ale určitě ne short. Takže chat je pro mě ideální volba. A pro kamarádky maminky dětí s různými denními zvyklostmi, dobami spánku, klidu, her. Pro kamarádky, kterým také chybí mnohdy chapadla a klid na telefonování. Napíši a druhá strana si přečte vzkaz, kdy chce nebo kdy má čas. A taky jsem někdy na mobilu odepisovala stručněji na chaty i během kojení a to bych určitě netelefonovala – sama se chci taky najíst v klidu a nerušena, sama netelefonuji, když jím. Ale to jenom občas, když nebylo zbytí.

Už nějakou dobu nezvedám neznámé pevné linky, protože mi od narození dětí snad sto lidí pokoušelo nabídnout různá pojištění, bankovní produkty, snažili se mě přesvědčit ke změně tarifu odběru elektřiny a nevím co… A teď budu muset své zvyklosti dost změnit – protože mi prý KDYKOLIV můžou volat kvůli uvolněnému místu ve školce, kam Tomáška nevzali. A u nás je třeba reagovat celkem dost rychle a dostavit se se zápisovým lístkem. Ale popořadě.

Čtěte také:

Zápisy do školek proběhly proti očekávání velice bezproblémově. Vloni jsem totiž od několika kamarádek slyšela s různě silným emočním zabarvením totiž zhruba toto: Nekonečné fronty na chodníku v mraze (zápis byl skoro o měsíc dříve, ráno a bylo fakt zima), znavené úřednice, hodnotící úřednice, z nichž některé neváhaly ohodnotit matky jako nedobré matky vyrábějící z dětí citové mrzáky, když je zapisují do školky „tak brzo“, hádající se rodiče, předbíhající rodiče, nervózní rodiče, rodiče v návlecích na zimních botách, tzn., že si nosily čvachtající břečku v igelitu všude s sebou anebo haldu bot před východem… obíhající rodiče celý náš pražský obvod od školky ke školce, zajišťování půldenního hlídání, dokonce nutnost mít s sebou hroznový cukr, termosku s čajem nebo za sebe Stacz kolejkowy, což je profesionální vystávač front (nyní jsem silně ovlivněna článkem, kterak se této pracovní pozici daří v Polsku). S tím se pak některé maminky vystřídaly po doběhnutí z jiného zápisu, protože systém vyžaduje ukázat rodný list, osobně se podepsat, osobně se dostavit...

Protože jsem tušila, že to se synovými možnostmi zápisu do státní školky nebude valné pro jeho narození jedenáctého září namísto „posledního nejzazšího termínu porodu 30. 8.“, odmítla jsem se dopředu stresovat a dala na doporučení z webu naší městské části. Při běžných hovorech s maminkami na pískovišti a po pozorování několika učitelek, kterak se mají k dětem u nás na hřištích či v parku, jsem zohlednila vzdálenost (vůbec nic těžkého) a vybrala jsem 3 školky. Bydlíme přímo naproti jedné – z okna ložnice koukáme na ozdobená školková okna. Další školku máme v budově školy asi 300 metrů od vchodu našeho domu a tu třetí, tu máme zatraceně daleko – asi tak půl kilometru.

Protože jsem očekávala minimálně lehčí drama, vyrazila jsem do první školky odhodlaná a s proprietami – především jsem si několikrát nervózně zkontrolovala, zda mám vyplněné přihlášky v pořádku, lékařskou zprávu – přílohu k přihlášce, rodný list, občanský průkaz stvrzující, že bydlíme přímo naproti, pití a knihu. Samozřejmě propisku, kdyby něco… Asi z určité nervozity jsem byla ve školce naproti našemu bytu 20 minut před zápisem a první. Paní ředitelka se mě ptala, které dítě jdu vyzvednout. Celkem logicky navrhla, ať jdu ještě na tu chvilku domů. A já, že ne. Nikam nejdu. Budu si číst zatím – jako – abych mohla pozorovat. Nepřečetla jsem ani stránku, protože jsem vše pozorovala a nasávala atmosféru, abych se ujistila, že je to tam fajn. Myslím, že bylo, respektive že by to bývalo bylo v této školce pro Toma fajn. Mají krásnou velikou vlastní zahradu ve velmi klidné lokalitě totálně mimo provoz aut.

Pět minut po začátku zápisů s lehce odkrvenou rukou od vypisování všeho ručně, jsem se přesouvala do další školky. Musela jsem ujít dalších tři sta metrů, abych i tady bylo nakonec rychle vyřízeno – byla jsem druhá v pořadí a za dalších pět minut jsem byla venku a zase s milým pocitem – paní ředitelka se zdála fajn. Cestou z ředitelny jsem si trošku prolezla školu, ale znám ji už z voleb. Je to školka zřízená z tříd přímo ve škole, ale celkem stranou. Ta se mi zdá zase příjemná svým rodinnějším pojetím s celkovou kapacitou 25 dětí.

Do třetí vybrané školky jsem musela jít celých deset minut a u zápisu byl celkem chaos – zápis se totiž nekonal ve školce, ale v budově školy naproti přes silnici, nikde nebyla žádná navigace, žádné informace mi nikdo ve škole nesdělil – jenom, že „tady to není“, takže jsem se řídila zástupem rodičů a zvolila jejich směr do nějaké další budovy, kde byla ředitelna. Tady jsem tedy frontu stála a moc dobře jsem se tam necítila, takže mě nijak netrápí, že právě sem nebyl Tomášek taky přijat. Každopádně – za 50 minut od začátku akce zápis jsem byla doma. S hromádkou papírů – s kódy, pod nimiž se ukrývá identita mého dítěte. S budoucími zápisovými lístky, na něž si z druhé strany píši nákupní seznam.

Nic pro mě není nepříjemným překvapením. Očekávala jsem podstatně větší časovou zátěž při zapisování, ale zápis byl klidný a rychlý. Všechny ředitelky mi při pohledu na datum synova narození daly dobrou radu – buďte na telefonu – kdyby se uvolnilo místo. Beru si ji, ač nerada, k srdci. Neteř se narodila 12. 9. a dostala jako k 1. 9. netříletá místo ve školce prý jen proto, že sestra byla jediná maminka z dětí pod čarou, které se ředitelka mezi těmi všemi dovolenými v tu pravou chvíli dovolala. Stejně tak se dostal k místu ve školce kamarádčin syn, taktéž narozený v září...

Nebyla jsem si jistá, jak emočně bych zvládala odvádět Tomáše do školky. Přijde mi totiž mimořádně zvláštní skutečnost, že bych ráno jedno dítě odvedla do budovy před našimi okny, abych s tím druhým byla doma a dívala se na zdi, za kterými je to druhé. Zatím nepatřím k maminkám, pro které je místo ve školce pro její dítě existenční záležitostí a nutností k tomu, aby se vrátila do práce. Zatím tedy jedeme v sourozeneckém tandemu. O soukromé školce neuvažujeme. A jsem na telefonu.

Mějte se fajn

Kateřina na příjmu

6. 4. 2016Kateřina
Komentáře k článku
Počet komentářů: 3
Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Katko, uvidíte, jak to půjde, ono se to může do září ještě hodně změnit. Honzík vlastně asi říkal, že che do školky, protože to slyšel od své o půl roku starší sestřenice, která zase chtěla do školky, protože už tam měla starší sestřičku. Někdy ti starší sourozenci nebo kamarádi v tomhle jako motivátoři fakt působí. V první den školky jsem měla trochu obavy, ale ukázalo se, že liché. Honzík docela slušně kopíroval mě - když nastal čas vyzvednout ho (už v deset, první týden byl adaptační), odmítl jít domů a asi půl hodiny jsem ho přemlouvala, že zítra půjde zase. Já to tehdy v malé vesnické školce měla ještě divočejší, byly mi jen dva roky, ale kapacita byla, a doma s mamkou a mladší sestrou jsem se prý moc nudila, tak to mamka po domluvě s paní učitelkou zkusila... V první den jsme prý šly domů, až když už tam nezbylo žádné jiné dítě, tedy asi v půl páté :-D

Ale chápu Tomáškovo napojení na mladší sestřičku, jsou si věkově hodně blízcí. Tak třeba s ním můžete zkusit variantu na jedno dvě dopoledne v týdnu a podle toho, jak se mu to zalíbí, a postupně přidávat tak, aby byl spokojený.

Obrázek uživatele Kateřina
Kateřina

Milá Jarko, no vidíte - zase další shoda či podobnost. A těšil se sám Honzík do školky? Uvědomuji si, že bych neměla řešit tolik sebe a svoje rozporuplné emoce, ale především jeho - jo, bylo by fajn, kdyby byl občas s dětmi bez rodičů, měl motivaci učit se jiné, objevovat, hrát si na té úžasné veliké klidné zahradě... a taky si říkám - třeba by začal konečně jíst, když by viděl ostatní děti (jeho ráda se doslova futrující sestra v tomhle jako motivátor moc nefunguje) a tak dále a tak dále, ale školka ho moc nezajímá. Byl se tam podívat, jediné, co ho trochu vzalo, bylo zjištění, že tam chodí kamarád Matěj.. ale řekl jasně, že bez Káti nikam nejde. Tak si říkám - do září času dost, třeba nastane nějaký posun. Zatím to beru tak, že jsem ho zapsala z formálních důvodů - aby měl vyšší šanci příští rok. Ale třeba ho vezmou a on tam ani nebude chtít nebo se to změní nebo vlastně nevím.

Obrázek uživatele Jarčátko
Jarčátko

Milá Katko, s tím telefonováním to máme podobně. Ne že bych se nevybavovala po telefonu ráda, ale jaksi na to není kdy. A tak podobně jako Vy funguju hlavně formou zpráv nebo e-mailů (nemám datový tarif, takže jsem odkázaná na počítač - což má tu (ne)výhodu, že tak funguju pouze, pokud jsme doma). A věčně nacházím nepřijaté hovory :-D

Pokud jde o ten zápis, tak máme zase společný osud :-) Honzík je 21. září, přihlášku jsme měli loni podanou do dvou školek a ani do jedné ho nepřijali. Ovšem do obou byl dodatečně přijat jako náhradník - když vykrystalizovalo, že některé děti nakonec nenastoupí, uvolnilo se místo. Dokonce původně nastoupil do té první, strávil tam 4 dny a pak jsme přecházeli do té druhé - státní Montessori školky. Chodí tam moc rád (pokud nemarodíme), ale protože ani já nejsem v situaci, že bych ho do školky potřebovala nutně dát, celkem nechávám na něm, jestli tam chce jít nebo ne. Snažíme se tedy dodržovat trochu režim a určitou pravidelnost, aby v tom neměl moc velký hokej, ale žádná křeč. Až časem nastoupí i Filípek a já budu muset znovu do práce, už taková benevolence nebude možná (snad jedině že bych pracovala z domova a mohla si pracovní dobu trochu více přizpůsobit).

Každopádně Vám i Tomáškovi přeju, aby ho přijali a byl ve školce spokojený. Je skvělé, když mohou děti trávit čas společně bez rodičů "za zadkem", učí se spolu úplně nové věci, a odpočinou si od mladších sourozenců ;-)

 

Stránky

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Nějak mi vyrostly!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Né, prsa né. Děti, jak jinak. Nevšimla jsem si toho já, ale sousedka z ulice. Na chvíli jsme se spolu zastavily a prohodily pár slov. Cenná chvilka na rodičovské. Celý článek »

MuFuMa na vodě

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kamarádka mě před nedávnem označila jako MuFuMa, což má znamenat multifunkční matka. Pomáhám jí s tvorbou e-learningu, tak mě patrně chtěla pochválit, povzbudit, poděkovat. Milé MuFuMy, jestli chcete, i dnes čtěte, jak jsme... Celý článek »

Učesaná-neučesaná

MÁMA LIVE! KATEŘINA Když už jsme tak na dva tři dny jednou za čas v Praze, obvykle si vymýšlím nejrůznější malé projekty – vzít děti k zubaři (o tom možná příště), probrat oblečení, pomalovat s dětmi křídami betonový nájezd na kočárky před domem... Celý článek »

Sopka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Milá paní Lenko, před několika dny jsme se potkaly v lounském supermarketu a dostala jsem od Vás milou zpětnou vazbu na mé psaní a taky výzvu – že se těšíte na článek, kterak jsme s dětmi zdolali sopečné vrchy (Raná, Oblík a... Celý článek »

Regres, progres

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nastává u nás, věřím, příjemná vývojová fáze obou dětí – takhle blízko si s dovednostmi, zájmy a naladěním ještě nebyly.  Celý článek »

Pampeuvližky aneb Příušnice – díl II.

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní článek jsem začala psát historicky nejdříve před uzávěrkou, a to krátce po uzávěrce předchozí. Asi tak před 14 dny v příjemném rozmaru a snad z potřeby po úmorné chorobě se vyzdravit veselejším a přírodním tématem –... Celý článek »

Zázraky přírody

MÁMA LIVE! KATEŘINA Měla jsem rozepsaný rozverný článek o tom, jak děti mluví – trochu polsky. Jak my mluvíme s nimi, jak s nimi mluví druzí a jak mluvíme všichni dohromady a co z toho vzejde. Ale nakonec je všechno jinak – píši o tom, jak jsem se... Celý článek »

Koroptve

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnešní titulek volím proto, abych zvýšila pravděpodobnost, že se dozvím, proč se říká „čurat jako koroptev“. Ví to někdo z vás?  Celý článek »

Ukojené

MÁMA LIVE! KATEŘINA … jsme s malou obě dvě! Je klidno, vyhověno, co do očekávání splněno, utišeno, nasyceno. Celý článek »

Moje ne-zelená domácnost

MÁMA LIVE! KATEŘINA 10 let jsem ve 21. skautském oddíle střediska Vočko žila v přímém sepětí s přírodou. A taky prožívala čas na třech a půl tisících metrech čtverečních zelené zahrady na chatě takřka mimo civilizaci nebo u babičky na venkově (v... Celý článek »

139 vteřin do klidu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kdo by je miloval – kouzelné pěvkyně, které vábivým zpěvem lákají námořníky ke svému ostrovu, kde jejich loď ztroskotá na útesech. Netroskotá loď, ale moje uspávací pokusy.  Celý článek »

Nynyny

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nynyny u nás nebylo nikdy citoslovcem nářku, jak jej vyplňuji v křížovkách, ale batolecí synonymum pro „sluší“, „jsem nejkrásnější na světě“ nebo „chci nějakou parádu“. Celý článek »

Zmizet

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dočetla jsem už asi potřetí knihu Zmizet. Možná to znamená, vzhledem k tématu, že se ráda drásám a taky, že si potrpím na kvalitní beletrii. Možná spíš, že v sobě nosím ještě nezpracované emoce. Celý článek »

V popředí

MÁMA LIVE! KATEŘINA Kačenčiny vyjadřovací schopnosti dost pokročily – snad díky bráchovi, který ji v tomto ohledu žene dopředu. Její slovník je mnohem bohatší, než byl Tomášův v jejím věku. Celý článek »

Rybička uplavala

MÁMA LIVE! KATEŘINA Advent bych s dětmi příští rok ráda strávila určitě o dost jinak, ale Vánoce jsme měli pěkné. Šlo to i bez chaty, sněhu, v březnovém počasí, s bolavým zubem a navzdory útokům batolat na vánoční stromek! Celý článek »

Kateřino, Kateřino...

MÁMA LIVE! KATEŘINA ... ty jsi víno, co mi bere dech... Neckářův song mi zpívávala ségra o mém svátku. A ještě celkem svižně zvládnu předříkat (rozhodně ne perfektně zazpívat) text písničky Katce:  Celý článek »

Jizva k narozeninám

MÁMA LIVE! KATEŘINA Před rokem by mě ani nenapadlo, že 1. narozeniny naší dcery oslavíme na chatě (ta, že už bude) a hlavně zčásti venku – pod lampiony, u grilu, na pískovišti. Skvělý to listopad! Celý článek »

Dušičky

MÁMA LIVE! KATEŘINA Nemám na mysli hřbitovní téma. Nevím, zda z pohodlnosti nebo pověrčivosti na hřbitovy s dětmi nechodím. A když jsem bez dětí, to zase jdu raději za něčím veselejším. Na své zesnulé blízké si raději vzpomenu naveselo a bez... Celý článek »

Mejdan podle plánu

MÁMA LIVE! KATEŘINA Děti začaly o poledním klidu pořádat mejdany – se vším všudy – hudba, tanec, hlučno a připíjení si. A spát se nece a nece. Celý článek »

Máma bác!

MÁMA LIVE! KATEŘINA Právě jsem dočetla článek, v jehož titulku byla slova „pády dětí jsou neobvyklé“. Mně se naopak zdají dost obvyklé, protože líčení různých pádů a foukání bebí je samozřejmou součástí naší rodičovské konverzace. Nikde jsem ale... Celý článek »

Kapitální bříško

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnes jsem celkem dlouho přemýšlela, jak na dnešní článek. Jak se bude jmenovat? Co bylo v uplynulé době to hlavní? Kačenčiny první samostatné krůčky? Změna jejího chování? Dámská jízda? Káčina urputnost a moje natržené ucho?... Celý článek »

Ty jez – ty nejez

MÁMA LIVE! KATEŘINA… toho jsme se se sestrou v dětství něco naposlouchaly. Někdy vyloženě takto jasně-stručně, jindy i s osloveními, aby bylo jasno: „Lucinko, to už stačí. Kačenko, pořádně papej.“ A třicet let poté málem vypouštím podobné věty z... Celý článek »

Spurtovkyně

MÁMA LIVE! KATEŘINA Všechno začalo nevinným i vinným popojížděním v čase. Najednou přestalo být vedro. „Už né,“ jsem řvala i já, revmatička libující si ve vedrech, protože to pak plesám a je mi dobře, neofouknu, neprochladnu, mám prohřáté svaly a... Celý článek »

Dětinka

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tomáš má svérázný přístup k češtině, což mě jako češtinářku samozřejmě víc než baví. Děti – dětinka – dětinek a když nerozezná jasně pohlaví, tak jde o dětinko. Kačenka je holčička, takže je dětinka, a on je její táta. A Lukáš... Celý článek »

Zavři uši

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak nám otrnulo. Neduhy máme snad za sebou a způsob trávení tohoto léta se nám už zdá podstatně šťastnějším. Díky mnohému – vyzdravování se na chatě v polovičním klidu a tichu, díky letnímu počasí, které se venku zdá být... Celý článek »

Zubnička zase nepřišla

MÁMA LIVE! KATEŘINA Tak se to nakonec povedlo – dokončuji přerušenou trilogii s lékařskými tématy, tentokrát jednoznačně s průšvihy. Zoubková víla k nám zase nezavítala, zato přišla nějaká hubatá čarodějnice. Nějak se mi vlastně podařilo navázat... Celý článek »

Bariérovo

MÁMA LIVE! KATEŘINA Jako je Krakonošovo kopcovitá krkonošská pohádková krajina, my teď máme naopak v našem světě s miminy rádi nebariérovo, na které jsem s tandemem naprosto odkázaná. Dá se říci, že je náš program do značné míry určován tím, jak... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené