Máme doma občanku, co má vlastní občanku

Nevím, koho to napadlo. Abych měla jízdné po Praze s malou zdarma, musí mít nějaký doklad, že jí je méně než tři roky. Nejschůdnější bylo udělat Nikolce občanku. Jenže to jsem netušila, jak to bude náročné. Dodat a vytahat všechny doklady se vzpouzejícím se miminkem v náručí – to ještě nebylo to nejhorší.

Na focení jsme ale byly, když Nikolce bylo něco přes dva měsíce. Venku bylo zrovna teplo a obě jsme ale byly dost nabalené. Přes sebe jsem si musela přehodit takovou hutnou plínu a malou vyzdvihnout, aby ji mohla paní za přepážkou vyfotit.

Nikolka už v té době krásně držela hlavičku, ale v podpaží jsem ji tehdy moc nedržela. Takže nevěděla, co se s ní děje. Pořád ji do obličeje lezla kombinézka, na fotce byly moje ruce, nebo se usmívala. Tohle všechno je pro fotku na občanský průkaz absolutně nepřijatelné. Nakonec jsme udělali asi šest fotek. Jen jedna vyhovovala.

Naše malá princezna tam vypadá naprosto šíleně a řve. Nechápu, že se smát nesmí, ale brečet může. Ptala jsem se tedy, kdy se občanský průkaz u dětí mění. Paní mi řekla, že až si tam nebude podobná, což nebyla už v podstatě chvilku po focení.

Takže pokud můžete počkat, určitě s takhle malým miminkem na focení na občanku nechoďte. Já už bych nešla.

Čtěte také:

• Chcete, aby vaše dítě brzo mluvilo? Zpívejte mu
• Domluvte se s miminkem. Znakujte
• Čtvrtý a pátý měsíc života

Vítání občánků a mraveneček

Oproti tomu vítání občánků bylo úžasné. Teda aspoň já jsem byla naprosto nadšená. Na vítání občánků už se musíte se svým občánkem objednat. Už nechodí domů zvací dopis po narození miminka. Já jsem nás každopádně objednala. Tahle tradice se mi líbí a připadá mi to jako hezké uvítání do života.

Nikolka byla na vítání nejmladší, takže jsem se bála, jestli to zvládne. Ale byla úžasná. Soustředěně poslouchala pana starostu a jen se trošku lekla, když se začalo zpívat.

Celou dobu jsem držela své emoce na uzdě, ale ve chvíli, kdy zpěvák a zpěvačka spustili ukolébavku o mravenečkovi, koulely se mi po tváři slzy jako hrachy. Naštěstí byla na programu jen jedna písnička, jinak bych se tam asi rozbrečela úplně. Holt je ze mě kojící profi plačka. 🙂

Já jsem dostala kytičku, Nikolka plyšovou včelku Máju, ručník s kapuckou a pamětní diplom. Jak jsem focení na občanku nedoporučovala, tak vítání občánků mohu doporučit vřele. Nebylo to žádné přehnané divadlo, ale ani nudná ztráta času.