Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Mateřská láska se nedostaví hned

Ano, mám další objev: mateřská láska se nedostaví okamžikem, kdy mimino „vyprdnete“. Moje máma měla pravdu.

Navzdory vší literatuře a těhotenskému přesvědčení úplně nové miminko zkoumáte, chráníte a pečujete o něj, ale taková ta láska, o které čtete a kterou vás miluje vaše matka, nějak nikde. Když mi dali Toničku do náruče, že mě jako zatím prohlídnou a zašijí, viděla jsem, jak je krásná, že vypadá, že je v pořádku, ale hlavně jsem se strašně bála, že mi spadne.

Zatímco jsem se litovala…
Vzal si ji tedy manžel, mě šili, já se litovala a ti dva si spokojeně povídali. Když mi ji potom sestra přinesla do pokoje a snažila se mi vysvětlit, co všechno mám dělat, vůbec jsem její rady nebyla schopna vnímat. Jen si pamatuji, že to řvoucí miminko se studenýma rukama bylo úplně moje, a když jsem ji vzala za ruku a promluvila na ni, přestala plakat. Dala jsem jí najíst, nastěhovala ji do postele a ona spala jako zabitá s otevřenou pusou.

A emoce nikde!
Ve volné chvilce jsem se začala vnitřně zkoumat a pozorovat – ano, mám ji ráda, ale žádné výbuchy emocí jsem nevyšťourala. To mi přece říkala máma – když jsem se narodila, spočítala mi prstíčky, ouška, očíčka a zkontrolovala to, co ze mě ze zavinovačky vykukovalo, a sdělila mi, že je moje maminka. Milovat mě začala až potom. Když mi to vyprávěla, nevěřila jsem jí.

Postřeh na závěr: Jak jsem tak ležela v porodnici vedle malilinkatého puclíka, nezbylo mi než doufat, že matka moje rodná měla pravdu a já nejsem krkavčí.