Mateřství? To mi nikdo neřekl, že: Předporodní kurz nás na všechno nepřipraví

Po otěhotnění jsem dlouho neměla břicho, jen jsem se tak nějak celkově kulatila. Když už jsem ale začala vypadat jako hrošík, usoudila jsem, že je třeba vyrazit na těhotenské cvičení. Našla jsem úžasné, vedla ho porodní asistentka. Byla jsem ve dvacátém třetím týdnu a konečně jsem se ve společnosti jiných těhulí začala cítit skutečně jako těhotná. Navíc i to bříško si to rozmyslelo a trochu povylezlo.

Samá pohodička
Cvičili jsme úplně každou část těla, bylo voňavé pozdní babí léto, prostě samá pozitiva. Až do doby, kdy jinak celkem sympatická a milá cvičitelka – porodní asistentka usoudila – že je třeba nám povyprávět o průběhu porodu.

Kurz se zvrhl
Nijak si však nebrala servítky a mě rázem přestalo cvičení bavit. Všechny cviky byly předporodním vyprávěním najednou zatlačovány někam do pozadí a celý kurs se zvrhl v dost specifickou předporodní přípravu. Když potom paní cvičitelce porodila dcera a my to v jejím prvotním nadšení vyslechly i s detaily, svou účast v kursu jsem ukončila.

Sladké vycházky
Jeho vliv byl ale nepopiratelný – naučila jsem se správně cvičit, relaxovat na míči, nebolela mě záda, a protože kurz končil v šest, užívala jsem si podvečerní vycházky Brnem na přelomu léta a podzimu a zimy. Bříško rostlo, přicházely Vánoce… No úžasné.

Zvládnu TO!
A tak mě drsné vyprávěnky paní cvičitelky přiměly uchýlit se ke knihám, k porodním příběhům jiných žen a k vyprávění mojí maminky. Utvrdila jsem se během těch několika měsíců v přesvědčení, že porod bude bolet, nebude to žádná procházka růžovým sadem, ale ani čas na falešná hrdinství a taky, že TO prostě zvládnu.

Uvěřila jsem
Na úplný závěr jsem vyrazila na předporodní přípravu do porodnice. Úplně jiná a úplně normální paní porodní asistentka nám klidně a věcně vylíčila začátek porodu a jeho průběh, roli porodní asistentky, lékaře i manžela, provedla nás porodními sály a nepřestávala se povzbudivě usmívat. A já konečně začala věřit v sílu teoretické přípravy.

Bolesti? Nevím…
Probíhá-li porod normálně, skutečně se vše děje tak, jak vám v porodnici řeknou. Problém je však v tom, že nikdo nikdy nepopsal a asi ani nepopíše, jak se u toho cítí samotná rodící matka. Ono to ani dost dobře nejde. Všechny autorky chytrých knih, vaše maminka i kamarádky celkem bez problémů popíšou po porodu spousty detailů, jen ne porodní bolesti. Ty totiž v sebeobraně zapomněly, takže vás možná trochu překvapí…, že teoretická příprava není všechno.

Postřeh závěrem? Vzdělávejte se, čtěte, ale hlavně ve finále, až to na vás fakt přijde, nepropadejte panice!