Mateřství – věc přirozená

KLUB TĚHULEK! KLÁRA Posledních několik dní bylo plných návštěv! Jsem za ně moc ráda, protože alespoň není čas na smutek ze samoty. Společnost mám ráda a s naší krásnou holčičkou se taky moc ráda „chlubím“. Na druhou stranu, přeci jen jsem včera ukončila teprve čtvrtý týden šestinedělí a tak je takový návštěvní maraton poměrně vyčerpávající disciplínou!

Fotografie z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz


No posuďte sami: minulou sobotu Pepovi rodiče, minulou neděli hned tři kamarádi, v pondělí spolužačka ze střední školy, ve středu spolužačka z vysoké školy i se svoji roční dcerkou, ve čtvrtek návštěva sestřenice a taky k nám přijela mamka, ta zůstala až do neděle, v neděli přiletěla z Itálie moje sestra s přítelem, odpoledne na kafe dorazili i jeho rodiče, sváteční pondělí bylo obzvlášť vypečené: teta, dvě sestřenice, můj táta s přítelkyní, Adinky prababička s pradědečkem a ještě taky druhá pyšná prababička; včera jedna rodinná přítelkyně a dnes to završila kamarádka Verča. Uf.

A mé plány na následující dny?!? No, už se s tím nebudu vypisovat, ale zkrátka budou opět návštěvní! Nějak neumím říkat „ne“ a co spíš – já ho ani říkat nechci! Jsem ráda za velkou rodinu, kterou mám a za všechny své přátelé a známé, že projevují zájem a chtějí poznat co nejdříve naši krásnou Adinku. Jen je zkrátka potřeba všeho s mírou a tak se pomalu začínám těšit na příští víkend, který jsme si s Pepou slíbili strávit celý jen ve třech. Vlastně ve čtyřech, abych neopomenula našeho domácího mazlíčka, ze kterého se stal osobní strážce Adinky a nechce k ní nikoho cizího pustit.

„Chytré knížky“? Nějak jim nemůžu přijít na chuť!

Opravdu si po čtyřech týdnech, kdy jsem mámou, nemyslím, že všechno vím a znám. Nepovažuji se za zkušenou matku, která nepotřebuje žádnou radu, ba naopak – sama by je měla začít rozdávat. To v žádném případě. Mám ale dojem, že začínám pomalu rozumět Adinčiným potřebám, že zkrátka to naše soužití začíná dostávat pomaličku určitý řád.

Ráda vyslechnu dobře míněné rady zkušenějších matek ve svém okolí, ale už jsem přišla na to, že je člověk musí brát s rezervou a ne, jako dogma. Už jen proto, že se taky často stane, že jsou jednotlivé rady naprosto protichůdné. „Miminko by mělo být co nejvíc času položené na rovném a tvrdém povrchu, aby si nekřivilo páteř.“, „Miminku je nejlíp v poloze klubíčka, neboť takhle zkroucené bylo celých devět měsíců v děloze.“, „Miminko by mělo ležet na zádech, je pak menší riziko SIDS.“, „Miminko by mělo ležet na boku, pro případ, kdyby zvracelo.“, „Miminko bys měla budit každé tři hodiny na kojení.“, „Miminko nech spát, nakrm ho, až se probudí.“

A mohla bych pokračovat ještě mnohými dalšími příklady. No a pak si vyberte! Jde Vám z toho akorát tak hlava kolem.

Stejně protichůdné rady člověk nachází občas na internetu a samostatnou kapitolou jsou „chytré knížky“. Pár jsem si jich půjčila z knihovny, pár jich měla doma ještě moje mamka. Rady se v nich samozřejmě taky různí. A pak mě na nich štve ještě jedna věc – zbytečně stresují. Hlavně ty, ve kterých jsou tabulky, co by vaše dítě mělo dělat v ten který týden či měsíc života. Vždyť přeci nejsme roboti! Nehodlám teď všechny knížky obřadně spálit, to v žádném případě. Spíš varuji před tím, abyste si z nějaké konkrétní publikace udělali svou osobní „bibli“.

Já doporučuji v péči o mimino INTUICI a později ve výchově přístup „LAISSEZ FAIRE“. Samozřejmě i v tomhle případě platí – S MÍROU.

30.10.2013 10:41  | autor: Klára Malířová

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist