Mílovými kroky

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Další týden za mnou a zase sedím na sedačce, nemůžu spát (tentokrát se v bříšku velice mítá efička) a kroupy buší do parapetu a střešního okna na chodbě, jako zběsilé… a to nejsou ve velikosti pěsti, jako kdesi ve světě (naštěstí!).
foto: Fotopromě.cz

 Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Dnes jsem byla na definitivně poslední prohlídce v Praze u své Dr. Udělala mi ještě stěr, protože při minulém těhotenství jsem měla pozitivního streptokoka, počítám, že tomu tak bude i tentokrát, ačkoli to prý není pravidlem, a zjistila jsem, že na kila mám o 320 g méně než při minulém těhotenství na konci a pro jistotu mi byl natočen už i monitor. Jsem za to ráda. Poslední dobou večer mě totiž děsí tvrdnutí bříška. Ještě počítám, že je poměrně brzy. Jen ať se tam holčička ještě chvíli peče...

Jenže i Dr. řekla, že bolesti v zádech a dohromady tvrdnutí bříška jí na klidu nepřidávají, a tak pro jistotu mimčo snímneme. Hlavně také, že už jsem na týdny 36+2 a to by měl být pomalu čas, kdy by si mě měla přebrat porodnice. Vyšlo nám to tak, protože se nám do pravidelných prohlídek dostala nějaká ta má dovolená a Velikonoční svátky, také porod, na kterém paní Dr. byla a tak bych vlastně v tuhle dobu obvykle už pomalu v porodnici byla, tedy jsem zkrátka u ní v ordinaci zalehla na dvacet min. na lůžko a v průkazce přibyl záznam klikyháků, jak se efička měla čile k světu.

I Adam si výlet užil. Šla s námi tetka Peťuška i se psem a tak hlídala po dobu, kdy já nemohla – takže skoro pořád.

Funím! Dnes jsem se ani nezdráhala říci holčičce, co si mi sedla na uprázdněné místo v metru než jsem stačila zabrzdit kočárek, že to místečko opravdu potřebuju. Už kašlu na čest a podobný věcičky, už prostě nejsem hrdinka. Mám toho dost. Po několika minutách stání mi začnou nožky jakoby svědit a ač přešlapuji, není to dostatečný pohyb a nepřejde to, dokud nohy neuvolním – buď chůzí (také už nikterak rychlou), nebo sedem kamkoli. Tedy půlhodina přešlapování v metru nebyla rozhodně lákadlem.

Teta si s Šupinxem během mé návštěvy ordinace (další z přezdívek našeho prvorozeného) nejprve hrála na hřišti a pískovišti s houpačkou a houpacím zvířátkem (kdybyste mě přizabili, tak si nevzpomenu, co to bylo zač), pak jsme jeli do restauračky s dětským koutkem a nakonec si ještě Adam zajezdil na velké klouzačce a na koníčkovi na dalším dětském hřišti po cestě naproti tatínkovi, aby si nás vyzvedl a odvezl domů. Doma už jen pobíhal po zahradě před sekačkou, co jí obsluhovala babička a tentokrát byl tak unavený, že ani nekibicoval, kde to babička ještě neposekala, ale spíše to vypadalo, že říká, aby toho už nechala, že to pro tentokrát stačí.

Byl to velmi legrační den. Zejména ranní cesta ze Zličína na Smíchovské nádraží metrem, při které si stihl pročíst nahlas (k pobavení všech okolostojících spolucestujících) celý časopis, jež se zove nějak děsně rodinně a má pomoci články v mateřství a těhotenství, který jsem doma popadla, aby bylo do čeho nahlédnout v metru právě pro jeho zabavení.

Dostal i mě. Že už umí popsat spoustu činností a věcí, to vím dávno, ale tohle jsem nečekala ani já.
Vzal časopis a už na titulní stránce nás (budu zahrnovat i okolí, neboť dnešní nový šáteček mu tak slušel, že na něho dělaly opičky hned dvě paní a on samozřejmě rád pózoval a lumpárny vracel) odrovnal nakrčením nosíku přesně v té stejné grimase, kterou předváděla holčička na klíně maminky – tedy modelka v časopise.

Poté začal listovat jednotlivými stránkami. Po titulní následovala strana obsahu. Adam začal říkat číslovky („ena", „Aa", „tči"), ukazoval na čísla a miminštinou si ke každé něco blekotal...poté otočil.
Na další dvojstraně byla maminka, co cvičí, pravděpodobně jógu, jak odhaduji. Paní byla vyfocená v různých pozicích. Adam nejprve prohlásil „IČÍ" a pak sdělil okolí, že „ÁTA EČE" a prstíkem ukazoval na jednotlivé obrázky paní, aby je kometoval slovy „HAJÍ, AČÍ, ÉÉÉ???" – to poslední zjevně byla otázka na mě, co to jako paní dělá – no paní vykopávala nohama – což jsem se snažila mu vysvětlit. Pokýval, že pochopil. Některé cviky se jal i v kočárku poměrně dobře napodobovat. Když ho to přestalo bavit, otočil stránku (tedy pravda, většinou jich otočil víc najednou).

Tam na obrázku nějaká paní dávala něco do pusy jakémusi muži – Adam prohlásil „HAM" a rychle bez zájmu otočil dál.

Dále následovala dvojstrana jen plná písmenek. Pouze uprostřed titulek hlásal něco jako NÁM...VÍTÁ, velkými písmeny. Adam bez meškání prstíkem ukazoval na obě písmena A a správným slovním doprovodem ÁÁÁÁÁ v obou případech výskytu jmenovaného písmenka ve slově zapůsobil už nejen na obě dámy, ale rovněž na pána, který stál prozatím poměrně dost nezúčastněně nad ním.

Tento scénář opičky obou dam vygradoval, čímž se i Adam dostával víc a víc do hry, protože byl povzbuzován ve výkonu. (Kdyby nebyl panna, řekla bych, že je typický lev, jako jeho táta. Drbání mu zkrátka dělá dobře...)

Okolí mu i odpustilo, že přestože řekl „Ď", ukazoval na písmeno eN a pak u kolečka, v němž bylo napsáno - 50 % zopakoval svou tázací slabiku. Vysvětlila jsem tak, aniž bych ho shodila, že to je velice těžké, znamená to „až padesát procent" (kdyby to snad chtěl hned nahlas zopakovat :oD ) a naučí se to až ve škole, ať tam má taky co dělat. Pokýval opět svou rozumbradí hlavičkou a otočil opět stránku.
Tehdy jsem si řekla, že teď už nahraný být musí, že slovo „židlička" říci neumí a na stránce kromě židliček nebylo nic, protože šlo o barevnou reklamu. Nicméně Adam pokračoval zcela neomylně dál a prstíčkem bodal do jednotlivých obrázků a u toho vykřikoval: „AČÍ, AČÍ, TČI AČÍ!". Už nepokrytě nahlas jsem se zasmála, jak mě převezl – no jasně, přece hačí, jakýpak židlička! A jasný tři na obrázku. (Že to zcela náhodou byla pravda, bych spolucestujícím nevysvětlila ani nááááhodou !) Div jsem se nebála, že mi začne vyjmenovávat jednotlivé barvy...

A tak jsem se už ani dál nedivila, když další stránky byly plné „TÉDĚÉÉÉÉDI, HAM, ČIČI, Hop nebo BVVVVV (doprovázené jasným ukazováním rukou, co dělá letadlo) s UÁÁÁ". Opět mě dostal až na zcela poslední stránce, kde opět cvičila nějaká paní, tentokrát něco jiného než jógu, a Adam nelenil, nalistoval paní ze začátku, opět řekl „IČÍ" a „ešť, EŠŤ, A EŠŤ u každého z obrázků a ještě k sobě prstíčkem přiřazoval a porovnával obrázky obou dam, které si pozicemi na fotografiích zachycených byly co nejblíže.

Po tomto výkonu časopis sklapl, podal mi ho a naznačil, že už dočetl, mám časopis laskavě uklidit do své kabelky, kde byl předtím (dal najevo jasným pokynem pána svému sluhovi) a řekl „AUTO" a zaprosil ručkama. Splnila jsem pokyn bezezbytku a vyndala mu z batůžku auto.

Byl to pro mne zážitek. Věděla jsem, co je v celém časopise a zjistila, že čtení knih a prohlížení si s dítětem, je skutečně velmi důležitá činnost. Nejen, že dává pozor, ale umí knížku přečíst i on mně. A rád. A dál, že zcela zjevně a záměrně hledá témata, o kterých ostatním ve voze říct, sdělit jim, co má a co tam je důležitého a velmi se mi líbilo jeho srovnání cvičenek.

Nemyslím si, že by to nedokázalo jiné dítě, nebo že je Adam snad chytrý unikát. Naopak myslím, že mluvit by měl umět možná už kapku víc (tedy spíše lépe), ale nepochybuji, že při snaze nás všech doma to zvládne brzy. Zlepšuje se každý den. Spíš se mi líbilo, že si uvědomuji i to, jak je důležité mu nejen číst, ukazovat obrázky a zpívat, ale také vyprávět, nechat ho vyprávět a kreslit.

Máme magnetickou tabulku a na tu mu kreslím – neuměle a groteskně – vše, co si přeje, nebo co já si vymyslím a on pak hádá. Loď, auto, nesmí chybět autobus, lev, husa nebo kachna, ale také boty, kalhoty apod. Je vidět, že ať jsou věci nakreslené a pak někde jinde jinak vyobrazené, nebo vyfocené, je hezké, když to dítě pozná nebo alespoň, co bylo myšleno. (A někdy, co se mi povedlo spíše místo toho.)
Moc hezké je objevovat dětskou fantazii. I tu svou.

A osvojili jsme si krásný zvyk – na konci dne si lehneme vedle sebe do postele a zopakujeme si, co jsme za celý den prožili. Ve zkratce. I Adam se do toho zapojuje. Navíc jsem si všimla, že poté moc hezky usíná. Většinou se totiž u toho výčtu tiše rozesměje a jakoby poděkuje – možná za hezký den, kdo ví?!

V pondělí už vyrážím na kontrolu do porodnice. Právě mi po telefonu vynadali, že mě měla paní doktorka pustit dřív, protože s termínem porodu 23. května už to je teda na hranici a blíží se to mílovými kroky... (Trošku mě vylekali a tak teda dobalím už tu porodní tašku no...) Jen mi řekli, že si mám sehnat hlídání po dobu, co budu sedět na monitoru. Hmm... to se hezky řekne, ale jak to udělat, když s babičkami se v tomto ohledu počítat nedá a Jiřího na objednaný čas 9:30 z práce nikdo nepustí?

No co no. Dětma nezatopíš... zkusím hlídací tetu a nepůjde-li to, svět se snad nezboří. Zkusíme vzít časopis a přečíst si ho ;o).

Mějte krásné dny a užívejte si společné chvíle,

Zuzana


 

Zuzana právě prožila 33. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

 

 

30. 4. 2015Zuzana
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Jako žito

MÁMA ZUZANA Tak se cítím. Unavená. Jako strašně zmlácená… Snažím se stihnout všechny termíny odevzdání všeho, co hoří, a nebo hoří víc… Celý článek »

Stavební povolení

MÁMA ZUZANA Je doma. Zdálo se to jako už nemožné, ale je doma. Přišlo mailem a je tu. Otevřeli jsme bublinky i přes mé kojení a u večeře vypili každý kousek ze své sklenky.  Celý článek »

Trpělivost

MÁMA ZUZANA To je zboží, kterého se mi někdy v poslední době opět nedostává. Vím, že je to u nás už ohraná deska. Jenže opravdu nepamatuju, kdy jsem si od dětí naposledy odpočala na déle než pár hodin. Rozumějte. Sem tam vyjede manžel s dětmi... Celý článek »

Mlčeti zlato…

MÁMA ZUZANA nemlčeti platina? Už se Vám určitě někdy stalo, že jste se musely rozhodnout mezi úplně dvěma špatnými variantami. Tedy... „špatnými“ je relativní pojem. Zkrátka mám na mysli rozhodování, které nemá naprosto dokonalé řešení. A protože... Celý článek »

Když máma naletí

MÁMA ZUZANA Tento týden jsem sobě, ale hlavně svému malému synkovi, připravila ohromné zklamání. A na rozdíl od dítěte, které jak je pozitivně naladěné od narození ze svého přirozena, jsem se toho pocitu nemohla zbavit – a vlastně jsem se ještě... Celý článek »

Když létám...

MÁMA ZUZANA Mám ráda cestování. Cestování v jakémkoli dopravním prostředku. Z prostředků nejvíc letadlem. Mé děti to mají stejně. To si troufám tvrdit. Celý článek »

Na mou duši

MÁMA ZUZANA Abych navázala na předchozí blog, Vánoce u nás proběhly. Nikterak bych to nerozmazávala, protože bych si opět musela trošku stěžovat na „babičku“. A tak raději nebudu vyprávět. Celý článek »

Sáňky v létě

MÁMA ZUZANA Po delší odmlce vás opět zdravím. Velká omluva všem, pokud jste na blog marně čekali. Rozhodování na poslední chvíli má svá úskalí. Někdy nemalá…  Celý článek »

Mumie

MÁMA ZUZANA Týdny plynou a my už víme, že na dovolenou do dalekých zemí, pojedeme (tedy, pokud zdraví dovolí a bude jinak shůry dáno). Celý článek »

Nedovolená dovolená

Každý se občas v životě ocitl mezi mlýnskými koly. My se tak cítíme nyní. Celá rodina. Na jaře jsme si s kamarády koupili letenky do Brazílie, že pojedeme na krásnou dovolenou přes Vánoce. Letenky jsem pro jistotu pojistila pro případ, že bychom... Celý článek »

Parádnice

MÁMA ZUZANA Dva týdny se v kalendáři otočily a u nás se relativně nic nezměnilo. Tedy co se týká stavu domu, stavebního řízení a hypotéky.  Celý článek »

Mluvící a čůrací

MÁMA ZUZANA Vždycky se na podzim těším jako malá holka. Přijde mi snad stejně zábavný, jako zima. V zimě se, pokud je, běhá po sněhu a hraje v něm. Když ne, tak se na něj těší… a podzim zase přináší kupu listí. To naštěstí mnohem pravidelněji v... Celý článek »

Kdo si hraje, nezlobí…

MÁMA ZUZANA …většinou. Poslední dva týdny byly nabité událostmi. Nedostali jsme hypotéku, neočkovali děti, protože byly nastydlé, (díky tomu ani nenastřelovali náušničky), dověděli jsme se, že brzy dostaneme stavební povolení, manžel se dověděl,... Celý článek »

Ideální mimi

KLUB TĚHULEK! ZUZANA To je jasné označení naší Zorečky. Miluji naše miminko. Asi jako každá máma, ale u naší Zorečky je skutečně jen minimum chvil, kdy bych ji nejraději vystřelila na Mars a zavřela okno.  Celý článek »

Až jednou…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Mám seznam. Už to není seznam věcí, které musím stihnout do porodu. (Naštěstí! Stále platí, že „hlavně už žádný porod!!!“ Dvě akutní sekce stačily.) Je to seznam toho, na co se těším, až to budu moci dělat. Jednou. Až děti... Celý článek »

Tak a DOST!!!

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Tento náš domácí a poslední šestinedělní týden poznamenal test Babywebu: Jste líný rodič?! Celý článek »

Týden snů a klidu

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Prožívám s rodinou takovou moji malou dovolenou. Se začátkem prázdnin odjela babička učitelka na týden za svými příbuznými a přáteli a doma zavládl klid a pohoda. Tedy klid spíše bez komandování, bez fňukání, že děti všechno... Celý článek »

Syslí tváře a vypasená bříška

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Zase ten blog nepíšu v termínu. Najít čas v rozmezí pátek až úterý dopoledne se stalo nadlidským úkolem. A v rozmezí úterý až pátek se zase nic tak zásadního většinou nestane, nebo se pak stane něco mnohem lepšího, takže to... Celý článek »

V nouzovém režimu

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Tak fungujeme. V duchu už tomu říkám nouzový režim. Já a mé dvě děti, které jsou mimochodem velmi hodné - obě, žijeme podle pravidel cizí domácnosti tak, abychom co nejméně překáželi a co nejvíce si užili spolu legrace – a... Celý článek »

Ať žijem!!!

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Týden opět v čudu... a manžulovo dovolená taky. Návrat do práce se mu ani trošku nezamlouval. Prý si ani nepamatuje cestu do práce. ;o) Vtipálek. Celý článek »

Porod, Zorka a já

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Ač to tak v neděli večer nevypadalo (a v pondělí v porodnici při vyšetření se stahy po 4 minutách prý také ne), pondělní poradny v 9:00 jsem se už 2 v 1 nedočkala.  Celý článek »

Když dojde na ústupky…

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Ještě pořád jsem celá... Efička se zatím ven nemá. A já jsem ráda. Objednaná do poradny jsem zase na pondělí, tentokrát bylo všechno v pořádku napoprvé, tedy žádné přetáčení monitoru. Uvidíme, zda se pondělka tahle ještě... Celý článek »

Že bychom třeba vymalovali?

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Voda zase nebude. Respektive porod do ní. Stejně jako v mnoha jiných porodnicích, je v současné době na Kladně použití porodní vany hygienikem zakázáno. Takže zase smůla... No co se dá dělat. Celý článek »

Poradna s povidlovým koláčkem

KLUB TĚHULEK! ZUZANA Porodnice v Kladně mne znovu (ač po skoro dvou letech) nezklamala. Všichni byli hodní, laskaví... a bylo tam narváno. Ale v tamním stále stejném bufetu jsem si ihned koupila výborný koláček s obrovským množstvím povidel.... Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené