Mimi LIVE! Vítek

Přejeme dobrý den všem čtenářům,
množné číslo jsem začala používat bezmála před 4 měsíci. Budou to totiž již 4 měsíce, co se nám narodil náš syn a od té doby nejsem jen já a můj manžel, ale jsme my. Já, Jarda a náš malý Vítek. 

Z klubu Těhulek víte, jak jsme zvládli první týdny, že jsme bojovali s prdíky, že nám vyschly „zdroje“ mateřského mléka, kdy jsme se začali prvně smát. Od poslední článku uteklo spoustu dní a u nás je toho tolik nového.

První, co Vám musím o Vítkovi povědět, je to, že je to neskutečný smíšek a pohodář. Možná tomu nebudete věřit, ale on se opravdu pořád usmívá a směje. Už teď jsem si naprosto jistá tím, že z něj roste společenský a komunikativní človíček.

Obrovsky ho baví, když si s ním babička Ivanka povídá na velké sedačce, s dědou si rád prohlíží sbírku autíček a nechává se lechtat na nose. Děda se rád chlubí, že když Vítka polechtá na nose, začne se smát. Musím Vám říct, že je to snad kouzlo. Když to zkusím já, dívá se na mě jako na blázna, ale když děda, má pusu od ucha k uchu. A samozřejmě nesmíme zapomenout na babičku Jarušku. S tou ho baví totiž úplně všechno. Mám svojí mamku nablízku skoro každý den, a když je s Vítkem, jsou skvělá dvojka. Výborně si rozumí a zvládají spolu úplně všechno. Jsem nesmírně vděčná za to, že má Vítek kolem sebe milující prarodiče.

O tom, jaký mají vztah Jára s Vítkem, Vám povím někdy příště. Nedá se to popsat pár slovy, protože jsou si tak podobní. Jedno Vám ale povím hned. Oba jsou komici, takže si život se svými chlapy prodlužuji každý den.

Teď si dovolím něco málo o Vítkově zdravotní stránce. Co se týká přibírání a růstu, je vše v pořádku. Paní doktorka nás na měsíčních prohlídkách chválí. Co se týká výšky, bude Vítek asi po dědovi. Už teď je poznat, že z něj bude dlouhán. Asi tak jako všichni, občas bojujeme s ublinkáváním, ale myslím si, že je to hlavně tím, že Vítek u jídla začíná dělat skopičiny, pozoruje, co kde lítá a hltá. Takže jídlo je někdy takové malé rodeo. Přestože je na příkrmech uvedená orientační dávka rozdělená podle měsíců, stále jsme na 120 ml výživy 6x denně. V noci stáváme na jídlo jen jednou, Vítek zvládne spát většinu noci na jeden zátah.

Ale jak si říkám s mamkou, my musíme mít vždycky něco extra, trápí nás dvě maličkosti. Když jsem se je dozvěděla od paní doktorky na tříměsíční kontrole, nezvládla jsem to, přiznávám se. Brečela jsem jako želva a začala pochybovat o svých mateřských schopnostech. Ale tenhle mrak pochybností už je pryč a my s Vítkem společně bojujeme a určitě vyhrajeme. A teď k těm problémům. Paní doktorka nás poslala na rehabilitační cvičení, protože má Vítek maličko slehlou hlavičku a preferuje pravou stranu (měla bych použít minulý čas, protože nás fyzioterapeutka moc pochválila, že cvičíme poctivě a predikce již není skoro poznat). Co se týká slehlé hlavičky, otáčela jsem Vítka hned po narození v postýlce, střídám strany při krmení, ale Vítek je prostě osobnost a hlavičku si otáčel, jak chtěl. Ale jak jsem řekla, cvičíme několikrát denně lehké protahovací cviky a Vítek už se otáčí na obě strany stejně a když je na bříšku rozhlíží se také dobře.

Druhý problém, který nás trápí, je zřejmě atopický ekzém. Na tělíčku už zmizel, ale trápí nás v obličeji. Pan doktor na kožním říká, že to ještě úplně pravý atop není, ale přestože mažeme několikrát denně, a myjeme speciálním mýdlem, ne a ne se nám obličej zlepšit. Abych nestrašila, není to v celém obličeji jen u pravé tváře a ouška a na levé straně kousek od bradičky. A protože už Vítek zjistil, na co má ručky, vždycky když už se mi zdá, že to bude fajn, rozškrábe si to a začínáme znova. Už to bude měsíc od kontroly, a zlepšení se mi moc nezdá, takže se asi vypravíme za panem doktorem znovu. Teď používám krém a mýdlo s vysokým obsahem zinku, ale zřejmě bude potřeba něco silnějšího, tak uvidíme.  

Naštěstí ekzém nesvědí a „placička“ na hlavě nebrání rozhledu, takže je Vítek v pohodě a tohle spíš trápí mě, než jeho.

Pokusila jsem se Vám nastínit aktuální stav v naší malé, velké rodině a příště zavzpomínám na několik důležitých okamžiků a situací, které jsme prožili během doby od konce šestinedělí do teď. Taky nás čeká čtyřměsíční prohlídka a očkování, tak se pochlubím, jak jsme to zvládli.

Všem přejeme krásné sluníčkové dny a už teď se těšíme na další písmenka,

Vítek a Gábina