Na vycházce

MIMI LIVE! MAX V sobotu jsem měla vycházku, alespoň tak jsem to nazývala. Po pěti letech jsem byla na naší vesnické pouti. 4 atrakce, pár stánků s pivem, jeden s občerstvením, ale hlavně plno známých, které jsem už léta neviděla. Kolikrát jsem si připadala jako zpátky na gymplu, protože jsem potkala i pár spolužáků. Jen nám teď bylo o pár let víc a občas přibyly děti. Ale jakmile začali hrát „Šel pes do lesa“ bylo nám zase 16 let. : -)

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Během dne strávil Toby nejvíce času na obří nafukovací klouzačce. Nejdříve jsem měla pochyby, jestli to vůbec sjede. První sjezd byl tedy tak trošku „smrt v očích“, ale jakmile dojel, pochopil, že to je fakt sranda a už jsme ho odtamtud celý den nedostali (ani nechci vědět, kolik jsme za to utratili). V podvečer si šel Toby ještě zatancovat na Abbu a Boney M (ačkoli byla náves hrozně hlučná, Maxovi to nebránilo ve spaní a v kočárku to „zapíchl“ na tři hodiny). Když už byl pro Tobyho čas jít spát, seděl na nočníku, poslouchajíc večerní zábavu linoucí se otevřeným oknem a říká mi: „Mamíííí, slyšíš?? Jdeme tancovat??“

Nene, Toby měl pro dnešek dotancováno, teď šla tancovat máma s tátou. Pro nás dospělé, kterým babičky ochotně pohlídaly ratolesti, večer teprve začal. Pili jsme točenou Pálavu, prokládali to nealko malinovkou a k večeři si dali párek v rohlíku. Dostala jsem vystřelenou papírovou růži a kolem půlnoci jsme šli závodit na autíčkách, která byla nejspíš z roku 1960. Sice jsem musela v noci krmit Maxe a v půl osmé ráno jsem si připadala nevyspalá, ale tenhle večer stál za to. Tak snad zase za rok.

POPOVÍDEJTE SI S GÁBINOU V DISKUZI

První týden, než jsme jeli do Čech, byl Max poprvé v jesličkách. Společně s Tobym. Tobísek mi sice celou dobu sliboval (po měsíci, kdy nebyl v jeslích), jak tam hezky půjde, ukáže Maxovi všechny hračky, ale skutek utek. Toby se mi pověsil kolem krku a klidně nechal jít Maxe samotného. Takže Max šel první den s úsměvem, Toby s pláčem. Vůbec často slýchávám komentáře, že Max je absolutně vysmáté miminko. Což je pravda. Usmívá se pořád. Jakmile si všimne, že se na něj někdo dívá, má okamžitě pusu od ucha k uchu. Je to můj koblížek! Je hrozně pohodové miminko.

Před naší cestou do Čech jsem ještě Tobymu objednala náramek. Je to takový ten náramek, na který se napíše jméno dítěte a telefonní číslo jednoho z rodičů. Pro případ, že by se dítě ztratilo. Chci, aby si Toby náramek bral, když jezdíme na výlety. Samozřejmě ho hlídáme, ale kolikrát stačí vteřina a Toby není tam, kde byl viděn naposledy. Když jsem pročítala diskuze k těmto náramkům, našla jsem i pár rozhořčených reakcí, že si má každý hlídat své dítě a nic se nemůže stát! Já tedy nemám dítě „kam mě postavíš, tam mě najdeš“ (teď nevím, jestli napsat bohudík nebo bohužel), tudíž mi tenhle náramek jako úplná zbytečnost nepřijde.

A závěrem ještě k našemu nočníkování. Toby byl tři dny bez plínky. Kdykoli potřeboval, řekl „pipi“ (vlámský výraz pro čůrání) a šlo se na záchod. S nočníkem jsme neuspěli, chce na „velikej“ záchod. Byla jsem nadšená, i když to znamenalo chodit na záchod třeba čtyřikrát za hodinu (Toby hodně pije). Ale s prvním dne v jesličkách skončilo chození na záchod a Toby začal opět čůrat do plínky. Teď v Čechách už jsme opět dva dny bez plíny… tak uvidíme. Je to boj. : -)

Mějte se krásně a příště zase na napsanou!

Vaše Gábina, Toby a Max.