Nástup na mateřskou dovolenou. Bude nuda?

Práce

Minulé pondělí jsem v práci oslavila svoje narozeniny a zároveň to byla už rozlučka. Ve čtvrtek jsem tam byla naposledy. Teď čerpám řádnou dovolenou, na mateřskou nastupuju 8.10.

Doteď se z toho nemůžu vzpamatovat. Nějak mi hlava nepobírá, že už ráno nemusím vstávat, že už tam nebudu trávit každý den. Pochopitelně počítám, že se tam občas stavím. Mám ji jen patnáct minut od domu, ale už to bude jiné. Slíbila jsem, že když bude potřeba, není pro mě problém, se tam ukázat a pomoct. A to bude zřejmě hned v říjnu, protože nás čekají čtvrtletní plátci DPH a to mé nástupkyni nezávidím. Je toho opravdu hodně na zpracování. Ale obávám se, jak z toho kolotoče vypadnu, začnou se řešit nové zakázky, případy, tak se za chvíli budu v práci stavovat jen na kafe a nebudu vědět, o čem se kolegyně baví.

Jak jste se cítily vy, když jste odešly na MD? Napište mi do diskuze.

Porod

Po čtrnáctidenní pauze, pokračoval minulou středu předporodní kurz. Nemohla jsem se dočkat, vždycky se na něj těším, a tentokrát ještě víc. Byli s námi totiž konečně i tatínci. A probíral se průběh porodu. Zkoušeli jsme i různé pozice při kontrakcích, jak dýchat, apod. Majka o tom tak krásně vyprávěla, co se kdy děje – se mnou i s miminkem, že se toho zážitku nemůžu dočkat.

A zase na mě padl splín ohledně císařského řezu. Spousta kamarádek mi říká, že jsem se zbláznila, že chci rodit raději přirozeně, co by ony za to daly, že není, o co stát. Jedna dokonce kvůli zádům podstoupila plánovaně už od začátku císaře a nemůže si to vynachválit. Miminko je za deset minut venku, maminka neměla žádné hodinové bolesti.

Nevím, proč se nechci o hekající zážitek ochudit, ale chtěla bych to prožít. Myslím, že to k tomu prostě patří, tak jako některé těhotenské neduhy. Pokud to pochopitelně zdravotní stav miminka, ani maminky nedovoluje, nedá se nic dělat. Podle mě je ale lepší, když si samo miminko určí, kdy je ten správný čas přijít na svět a i ono musí vyvinout značné úsilí a trpělivost při cestě ven. Navíc po císaři ho hned od maminky odnesou, je pravda, že je pod dohledem tatínka a i tatínek může zařídit potřebný bonding. Od začátku jsem ale chtěla, aby Marušku dali na mně a byli jsme u toho všichni tři v objetí a pořádně dojatí. A už bych se od ní pak nehla.

Vždycky když na to pomyslím, sice si povzdychnu, ale pak si hladím láskyplně bříško a jsem šťastná, že je Maruška v pořádku. V duchu si nadávám, že to pořád řeším. Že zdraví a pohoda Marušky je teď to nejdůležitější.

Majka na kurzu mi dala naději. Sice vytáhnutí placenty nemůžu sama ovlivnit, ale je možné, že jak ještě poroste miminko a děloha, že se placenta přeci jen povytáhne a Marušce nebude nic bránit při cestě na svět. Takže neztrácím naději. Kdo ví, jak to nakonec bude.

Hezký týden
Iva

Fotografie pochází z ateliéru rodinné fotografie Fotoprome.cz

Iva právě prožila 31. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?