Vysvětlení je prosté. Já většinou o víkendech čas nemám. S přítelem stále někam vyrážíme a většinou se i pozdě vracíme, takže mým jediným přáním po návratu domů je už jen v klidu ležet v posteli.
Tento víkend nebyl výjimkou. V sobotu jsem ráno letěla, tedy jela, na nákup, abych koupila věci potřebné pro zajištění menšího pohoštění pro plánovanou návštěvu. Pak rychle to pohoštění připravit a šup se psem na cvičák. Tam už si mě trochu dobíraly cvičitelky, jestli to s tím svým břichem a psem, který obzvláště na cvičáku, kde vidí spousty kamarádů, tahá na vodítko tak, že cloumá celým mým tělem, myslím vážně. Odvětila jsem, že v tom nevidím problém, a odvlála i se psem na určené místo k zahájení výcviku.
Celou dobu mě přitom stresoval telefon, který měl zazvonit ve chvíli, kdy se návštěva bude blížit našemu domu. Byla jsem připravena vystřelit se psem ze cvičiště o něco dříve. Nakonec se tak nestalo, ale stejně jsem měla o zábavu postaráno, jelikož jsem musela jedné z cvičitelek prohlédnout její nové štěně, které začalo kulhat. Nu což, říkala jsem si, alespoň nevypadnu ze cviku. Paní jsem uklidnila, že to chce jen klidový režim, protože pejsek nic vážného s pohybovým aparátem nemá. A už jsem zase letěla k autu a žhavila dráty, jestli není návštěva na cestě.
Očekávaná návštěva nakonec nedorazila, a tak mi do nedělního večera moje jednohubky okoraly na stole, protože můj „pořádkumilovný“ přítel si s nimi hlavu nelámal a ještě k nim přidal nepořádek z čištění a smažení hub, které mu přinesl jeho kamarád domů.
Já sama, krátce po oznámení, že návštěva nepřijede, popadla kufr – poslední měsíce ráda využívám kufr s kolečky – a vyrazila do Prahy naočkovat jedné svojí známé psa, a posléze se zúčastnit narozeninové oslavy mého bratrance.
No co vám budu povídat! V tom zmatku jsem si neuvědomila, že o víkendu vlaky nejezdí každou půl hodinu, ale každou hodinu, a jelikož jsem se samozřejmě strefila do nesprávného času, tak jsem alespoň využila chvilky a zajela dotankovat naftu do auta. Tím jsem ovšem nabourala svůj časový harmonogram a musela poprosit známou, aby si přijela se psem na očkování ke stanici metra. V rychlosti jsem pejska vyšetřila a naočkovala a už jsem zase pádila zpět do metra, abych stihla začátek oslavy narozenin. Docela šrumec, co? Také jsem si říkala, že už to možná trochu přeháním. Nicméně oslava byla krásná, i když miminku jsem trochu rozvlnila břicho při 3hodinové hře bowlingu. I jako těhulka jsem obsadila 2. a 3. místo z šesti a to mě těšilo.
Ze soboty na neděli jsem přespala u maminky v Praze a ráno už jsem zase spěchala na tramvaj, abych stihla vlak do města, kde hrál můj přítel na svatbě. Když maminka zjistila, že mám pouze 3 minuty, abych tramvaj stihla, jen zalomila rukama a do sms mi napsala, že chudák naše miminko bude nejspíš atlet – olympionik.
Tramvaj i vlak jsem stihla, ale v cílové stanici mě čekalo nemilé překvapení – začalo nám vařit auto. Celý den sháněl přítel někoho, kdo by nám mimo domov auto opravil. Když nakonec zjistil, že oprava by trvala příliš dlouho a nebyl si ani jistý spolehlivostí místních opravářů, rozhodl se, že to riskneme a s autem domů odjedeme. Celou cestu jsme hlídali ručičku teploty vody. Při každém hraničním zvýšení jsme zastavovali, případně dolévali vodu. Byla to vskutku namáhavá cesta, navíc jsem ji musela odřídit já, protože přítel skončil s hraním na svatbě v 5hod ráno a nebyl dost vyspalý.
Takže z původního záměru – užít si v neděli jeho rodinu – zbylo jen letmé pozdravení s jeho otcem, jeho družkou a kratší rozhovor s babičkou. Od místní kamarádky jsem nakoupila ještě pár bodíček pro mimi a nějaké těhotenské kalhoty. Tím končí výčet toho pozitivního, zbytek vyplňoval strach z toho, co trápí motor našeho auta a kolik nás to zase bude stát.
Jistě chápete, že jsem nakonec v neděli večer byla ráda, že jsme dorazili v pořádku domů a nedbajíc nepořádku v kuchyni jsem pouze dala nažrat našemu psovi, kocourům a králíkovi a po nezbytné hygienické očistě jsem se vrhla do voňavých peřinek a usnula.
Je pondělí ráno a já píši svůj blog. Čeká mě sice úklid celé kuchyně, ale jinak nemám celý den nic důležitého na práci. Vlastně ano! BUDU RELAXOVAT! Musím si přece odpočinout po náročném víkendu. 😉
Hezké prožití celého týdne vám všem přeje vaše bloggerka Zdeňka
-352x198.jpg)
