Nikdy nekončící příběh…

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Je to bohužel tak, nepatřím zrovna k těm těhulkám, co by měly průběh těhotenství nějak úžasný. Jak popisuji v úvodu, začíná se ze mě pomalu, ale jistě, stávat lazar. 😀 Možná na sobě pociťuji i určité známky hypochondrie, ale troufám si trvdit, že je to jenom kvůli tomu, že jsem prvotěhulka a tedy i prvorodička a netuším, jak má těhotenství probíhat a už vůbec nevím, co mě čeká a nemine.

Vše je připravené, nachystané: tašky do porodnice sbalené, pokojíček vymalovaný, nový nábytek smontovaný, oblečení na první období nakoupené. Naušničky pořízené, houpačka, postýlka, detektor dechu, kočárek, autosedačka, základna na isofix, přenosná postýlka na návštěvy k babičkám a dědečkům, přebalovací podložka, plíny, dudlíky, flaštičky, … No je toho teda požehnaně.

Jediné, co nám ještě zbývá vybrat, jsou chůvičky, ale s tím tak nespěcháme, protože bydlíme v bytě a je zde stejně všechno slyšet, takže nikam daleko od té prdelíny utíkat nebudeme. 😉 Když to tak vidím, co je všechno potřeba, tak si říkám, jestli by nebylo lepší hned zapracovat na druhém špuntovi. Jednak by to měla máma hned z krku, ale také bychom mohli všechny věci použít… tedy pokud by to i podruhé byla holčička. 🙂

Děsí mě také představa, že by se doktoři mohli mýlit a z holčičky jsme nakonec neměli chlapečka. 🙂 Pro tatínka by to byl sice bonus navíc, to je jasný už předem, ale maminka by si dělala vrásky z toho, že bude chudáček spinkat v růžovém povlečení, koupat v růžové vaničce a že se vůbec bude muset pořizovat skoro všechno oblečení znovu. Neumím si totiž představit, že bych malého Šimonka oblékala do růžového. 😉

POVÍDEJTE SI S LÍZOU A DALŠÍMI TĚHULKAMI V DISKUZI!

Nechci aby to vyznělo povrchně, samozřejmě budu šťastná, když vše dopadne dobře a budeme mít krásné zdravé miminko, v tu chvíli mi bude jedno, jestli to bude malý Šimůnek, nebo Eliška… jen mi prostě v hlavě kolují různé představy o tom, co by se mohlo stát.

Například ten okamžik, kdy „TO“ přijde si představuji neustále dokola. 🙂 Zajímalo by mě jestli to bude mít u mě normální průběh, tj. že mi praskne voda, nebo jestli budu (nedej bože) přenášet a nakonec mi budou třeba muset porod vyvolat. Je až neuvěřitelný kolik představ proběhne takové těhulce hlavou.

Jen by mě zajímalo, jestli to tak prožívají i budoucí tatínci. 😉 Na Honzíkovi začínám v poslední době pozorovat určitou nervozitu. Jakmile mu vyčtu sebemenší drobnost, tak se hned ročiluje a vůbec nemá se mnou už moc trpělivos.t 😉 Je pravda, že ho může ovliňovat spousta faktorů, jako je např. hodně starostí v zaměstnání… Já se ale přikláním k tomu, že je nervózní z nové životní role Tatínka a není si jistý, zda svou novou roli zvládne.

Je to tak, nervozita je cítit na všech členech rodiny a to nám ještě zbývá celý měsíc do termínu porodu…

Snad se z toho nezblázníme… 🙂

Vaše těhulka Líza

Eliška právě prožila 34. týden těhotenství. Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?