No těkoule – budu maminka

Nikdy jsem nechápala páry, co spolu chodily ani ne rok a už si plánovaně pořídily děťátko. Cože? Proč? Vždyť se neznají! Je to nezodpovědné – pak aby nebyla tak vysoká rozvodovost. Většinou se jednalo o páry, kterým se rozpadl předchozí dlouhodobý vztah. Pomyslela jsem si: „Chtějí všechno dohnat, co nestihli s předešlým partnerem/kou během několikaletého vztahu?“ Není to absurdní?

Také mně se to přihodilo a již znám odpověď. Po několikaletém vztahu už člověk ví, co vyžaduje od partnera, co rozhodně nechce, zná své nároky, co je a není reálné. Proto je v dalším vztahu jednodušší rozpoznat, zda je to ten správný/správná a není třeba otálet. Navíc miminko ty dva, pokud měli přeci jen nějaké pochybnosti, opět stmelí.

Takhle jsem i já po sedmiletém rozpadlém vztahu a následně pětiletém nepovedeném vztahu potkala toho pravého, který měl stejný osud jako já. S novým (snovým) partnerem jsme spolu 10 měsíců a momentálně ve třetím měsíci těhotenství. Máme radost – miminko jsme plánovali, vlastně skoro na našem prvním rande. :o)

Tak dobře, to byl samozřejmě vtip. Popravdě jsme plánovali „zadělat“ na miminko v září či v říjnu, až bude po létě (miluji vodu, koupání a teplé počasí), chtěli jsme si užít motorkářskou sezónu a jezdit na výlety (to je pro změnu vášeň přítele). Naše kamarádka nás však poučila, že vyhlídky máme sice pěkné, ale že to takto většinou nefunguje. Realita prý je taková, že se páry snaží o miminko minimálně půl roku a déle nežli se to povede. Na to konto jsme se začali snažit již v únoru. A ejhle, plůdek lásky ve mně zakotvil téměř okamžitě. Sice nám kamarádka pokazila plány, ale samozřejmě se na ni nezlobíme. Je lepší čekat miminko, a to bez komplikací, nežli se snažit marně několik měsíců a trápit se.

Budeme rodičové…