O jídle

MAMINKA HANKA Jsme opravdu to, co jíme? Od mala mě často napadala otázka: Je tohle jídlo to zdravé, které bych měla jíst? Nebo existuje nějaká víc živá (méně pečená a vařená) varianta? Možná proto, že jsem z Moravy a tam je jídlo opravdu důležité. I když trochu v jiných dimenzích. :-) A tak sbírám dlouhodobě informace ze všech směrů, které ke mně přijdou.

A musím říct, že je to teda chaos. Pro člověka, který se o tyhle věci tolik nezajímá a nemá informace nebo vzdělání, je to snad i nebezpečné. Jak se má rozhodnout, co je opravdu „zdraví přínosné“? Jestli maso nejíst, nebo podle nových diet jíst spolu s tuky a minimem sacharidů. Přijde mi, že někteří studovaní odborníci (a jsou často studovaní, ale úplně v jiném oboru) na základě určitých faktů a poznatků uměle vytvoří zcela novou teorii, jak jíst zdravě, neb trh a populace si to žádá. To, že o něčem často čtu a slyším neznamená, že jde o skutečně funkční a časem ověřený způsob. Je to spíš důkaz, že je to nějaký trend, který se daří propagovat. Ale může něco takového fungovat obecně?

Jednak jsme každý jedinečný. Máme určitou konstituci, určitý typ metabolismu, určité životní zkušenosti, psychické založení osoby. Někdy stačí ke zhubnutí prostě jen narušit určitý stereotyp, „vyskočit ze zaběhlých kolejí“, jako to udělal můj kamarád a zhubnul 10 kg. Zrušil večerní mlsání a dojídání. :-) Zkrátka donutil tělo k něčemu novému a ono zaplo na nový režim. A to bylo jen o dospělých. Co teprve dětská výživa?

Je určitě alarmující zvyšující se počet obézních dětí. Tak je dobře, že se výživě od nejmenších věnuje tolik. Kojení je samozřejmě pro miminko to nejlepší. I jako prevence obezity, a nejenom té, ještě mnoha dalších nemocí. Tlak některých bioodborníků přes výživu na to, jak dlouho kojit a výlučně kojit mi přijde zvláštní. Od extrému „sunarových dětí“ druhým směrem. Přitom okolnosti jsou pro každou maminu a v každé rodině jedinečné a jak se to sejde mnohdy nemůžeme moc ovlivnit. To se pak nedivím, že vznikají uskupení žen, které nekojily. Aby se vůbec vyrovnaly s touto skutečností, která se stala pomalu traumatem.

Taky se člověk dočte v odborné literatuře, že instantní kaše je téměř jed, že s lepkem má přijít dítě do kontaktu ne dříve, než po 1. roce. Podle nových studií by lepkem dítě mělo být zatíženo ne později než po 6. měsíci. Přitom, když jsem se ptala mámy a mamin jiných, tak my jsme dostávali ovocné a zeleninové šťávy a populární krupici už pomalu ve 2.měsíci. A taky jsme přežili. Záleží přece i na čase dál. Jakým způsobem rodina uchopí své životy jako celek. Myslím, že místo všech bio, raw, „supervegan“ :-) a paleo směrů, které ale mimochodem přináší taky mnoho dobrého, (neboť jinak by se jídlem tolik lidí sotva zabývalo) je důležitější prostě kvalita jídla a použitých surovin.

Jediný způsob diety, nebo vymezení stravování lidí, který jsem schopna akceptovat, je podle krevních skupin. Je to systém, který stojí na fylogenetickém vývoji a ten netrval 10-20 let, ale tisíce let a stojí na něčem, co je opravdu hmatatelné. Vždyť krev je něco, co vyživuje celé tělo. Myslím, že nakonec každá máma udělá to, co je v jejích momentálních silách a možnostech. A jídlo by se nemělo stát něčím, co stresuje. Ať matku nebo dítě (že mu nechutná).

Jídlo je přece radost a zážitek. A my nejsme jen to, co jíme. Jsme i to jak smýšlíme, jaký máme základní životní pocit, jestli se dost hýbeme. Když někdo bude věřit, že zelenina zabíjí, tak ho časem skutečně zabije. Selský rozum to „jistí“. Žít (a jíst) střídmě, s radostí z pohybu (a z práce :-)) a s láskou. K sobě i k ostatním.

Takže malá Stellinka už ochutnává první zeleninky. A je to pro nás zábava. Stellu baví učit se a zkoušet nové chutě (a novinek má ještě mnohem víc). Já se bavím tím, co všechno se dá dělat s rozmixovanou mrkví v puse a kolik ta trocha nového jídla způsobí zážitků. A taky uklízení. :-)

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Doma řádí živel!

MAMINKA HANKA A nejen doma. Stella o sobě dává vědět všude, kde se octne. Jako tento týden, kdy potvrdila svoji kondici panu doktorovi při osmiměsíční prohlídce. Když už se mu celá v tichosti předvedla a my jsme ji se sestřičkou změřily, vystihla... Celý článek »

Stella na pařezu

MAMINKA HANKA Mám chuť psát, co mi jen tak přijde na mysl. Uteklo trochu víc času od mého minulého psaní a já mám pocit, že Stella poskočila asi tak dva krát víc, než na to měla času.  Celý článek »

Jak se máme...

MAMINKA HANKA Jak se máme? Vlastně moc dobře. Jedna moje část stále připomíná, že je to pro ni „teda změna a stereotyp!“ A druhá, ta hned odpoví: „Co děláš? Stereotyp? Možná jenom jiný opakující se proces než ten, který jsi byla zvyklá poslední... Celý článek »

Naše soukromá olympiáda

MAMINKA HANKA To je ale nádhera, ta Olympiáda. Sportovní superslavnost. Jsem ráda, že se teď koná. Nikdy jsem neměla moc času se na ni koukat, spíš jsem každý den posbírala nějaké výsledky, koukla na hlavní zprávy. Ne, že bych letos měla až tak... Celý článek »

Věci mezi nebem a zemí

MAMINKA HANKA Tak nazývám věci, které většina lidí pojmenuje „náhoda“. Podle mě náhody neexistují. To pak zas musím utišit ten svůj rozum, který se ptá „Proč? Jak to, když jsem to neplánoval?“ Chudák. Nikdy na to nepřijde. A většina mých zásadních... Celý článek »

Co už jsme spolu zažily...

MAMINKA HANKA Co už jsme spolu zažily? To čerstvé dítě je čistý nepopsaný list. Teprve všechno zažívá poprvé. Smysly se napřed procvičují a rozšiřují možnosti skenování tohoto světa, kde se ocitly tyhle nové bytosti.  Celý článek »

Jóó šestinedělí...

MAMINKA HANKA Život je samé překvapení. Nic nového. Jasně. Ale říkejte to „býkovi“. Pochopí to. Ale když má přijít na jeho překvapení, tak žádné nechce. Protože má rád to svoje „zajeté“, co si sám tak jasně rozhodl.  Celý článek »

Naposledy navštívené