Pořád ještě kindervejce…

KLUB TĚHULEK! JARKA Další týden utekl jako voda a můj odpočet do termínu porodu se smrsknul už jen na jednociferná čísla. Je to tak, za 9 dní bych měla porodit. Tedy teoreticky…

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


 

Prakticky to vypadá spíš tak, že se asi Filípek trochu opičí po starším bráchovi a zatím se mu u mě natolik líbí, že se ven nechystá. Neřeším to už tolik jako u prvního porodu, kdy jsem chtěla zkusit nejrůznější „vyháněcí" metody, včetně asi dost sporného koktejlu s ricinovým olejem a vodkou (bavily jsme se o něm v diskuzi s Eliškou). Tentokrát ovšem věřím Filípkovi a taky svému tělu, že dobře ví, co dělá a svůj čas si ohlídá. Pokud náhodou ne, už jednou nám to hezky vyšlo a s malou dopomocí (tzv. preindukce) porod proběhl hladce a bez jakýchkoli komplikací. Věřím, že i podruhé to bude podobné (a třeba se obejdeme bez toho pošťouchnutí). ;-)

A jak se pár dní před porodem cítím? Překvapivě dobře, klidně, mám dostatek energie. Ještě před týdnem jsem měla docela krizi, nervy pracovaly a bohužel to odnesla celá rodina – nejvíc jsem řádila zrovna o tom našem slavícím víkendu, takže jsem dost špatně snášela Honzíkovo lumpačení i dobře míněné rady ostatních členů rodiny. Sice jsem se pak všem za svoje křičení a panikaření omluvila, ale stejně zůstal ten blbý pocit, že jsem to dost zvorala a zbytečně dala ostatním „sežrat", že mám nervy z toho, jak zvládnu Honzíkovu prudkou cholerickou povahu (po mně, po kom jiném samozřejmě) v době, kdy se budu muset postarat i o čerstvě narozené miminko. Není holt vždycky posvícení a proč to nepřiznat, prostě se mi nedařilo a reagovala jsem dost přecitlivěle úplně na všechno. Od té doby jsem se ale zklidnila (alespoň mám takový dojem), nenechávám se rozhodit Honzíkovým ječením kvůli tomu, že se mu něco právě nedaří, a snažím se udržet si vnitřní klid. I po fyzické stránce se cítím mnohem líp než před pár týdny. Žáha mě už několik dní vůbec nepálí, ustoupily i občasné bolesti v zádech a křupání pánevních kostí. Zřejmě na to má vliv to, že mi už trochu kleslo bříško a Filípek mi méně tlačí na žaludek, ale není zase tak nízko, aby už hlavička příliš silně naléhala na čípek. Klidně bych takhle mohla fungovat ještě další měsíc. :-)

Na kontrolách v poradně je také všechno v nejlepším pořádku, Filípek na monitorech ukázkově spolupracuje a nespí, zato činnost dělohy připomíná rovnou čáru a nic se neděje, ani malé slabé náznaky nějakých poslíčků nebo něčeho, co by byť jen vzdáleně mohlo připomínat kontrakce. A tak jsou tyhle poslední dny pro mě tak trošku o čekání, jestli, kdy a jak to vlastně přijde. Aby mi čas rychleji utíkal, zaměstnávám se aktivitami s Honzíkem, dolaďováním hnízdečka (není zase tak špatné přestěhovat se v těhotenství, člověk si to „hnízdění" může užít i před druhým dítětem na plné pecky :-D ), a rodinnými výlety.

V sobotu jsme vyrazili na náš možná poslední předporodní výlet – na Ještěd. Naposledy jsme tam s manželem byli pár týdnů po svatbě, a tak jsme byli zvědaví, jestli se něco změnilo, a hlavně, jak se bude lanovka líbit Honzíkovi. Byl nadšený už jenom tím, že jedeme na výlet, v autě oka nezamhouřil (a to předtím tři odpoledne vůbec nespal) a když jsme pak vyrazili od parkoviště ke kabinové lanovce, pořád se ptal „Kde je výlet". :-) Jízda lanovkou ho uchvátila asi jen o maličko míň než červená formule v nákupním centru v Liberci, ve které se nadšeně „projel" i přesto, že jsme do simulátoru nehodili žádné mince. Jeho nadšení ze sobotního dne pak dovršila hosteska v Globusu, která dělala reklamu na banány, na hlavě měla klobouk celý obložený ovocem a věnovala Honzíkovi obrovský balonek. Je fakt úžasné sledovat, jak takové drobnosti dokážou udělat dětem radost. A když se jejich nelíčeným nadšením a opravdovostí necháte trochu nakazit, najednou zjistíte, že všechno může být veliká zábava. Třeba dnešní lekce „plavání" byla jedna velká švanda se spoustou cákání, Honzík mi nadšeně oznamoval, že plave (chvílemi už to zvládá bez držení za ruku, a skutečně se ve vodě udrží nad hladinou a posouvá se vpřed), a lektorku Móňu si chtěl po plavání vzít s sebou domů. Taky jsme spolu v poslední době sbírali kaštany a pak dělali kaštanová zvířátka (to vlastně bylo hlavně tatínkovo hraní, maminka si byla naposledy před porodem zacvičit), pouštěli jsme draka, s bandou podobně „bláznivých" tet a jejich ratolestí jsme řádili v parku Sacre Coeur na obří klouzačce a přilehlých hřištích, a v MHD hlásíme zastávky. Honzík má ovšem pro většinu z nich vlastní šifru. Třeba zastávka „U Belárie" je v jeho podání „Popelárie" a vždycky tam vyhlíží popelářské auto. Na „Nádraží Braník" už zase dopředu hlásí, že tam jsou „vlakové spoje" a houká a dělá motoráček. Vždycky přitom pozoruju ostatní cestující v autobuse a sleduji jejich reakce. Někteří jsou neteční, „studení" nebo ponoření do svých myšlenek a aplikací v mobilech; to jsou obvykle ti stejní, kteří nijak nereagují ani na přítomnost kočárku a těhotné v souvislosti s vyhrazenými místy pro kočárky („zlí lidé", jak o nich píše Těhulka Live Katka ve svém posledním článku). Druhou skupinu tvoří ti, kterým Honzíkovo houkání vykouzlí úsměv na rtech nebo jim aspoň poškubávají koutky, někdy se s námi dají do řeči a jsou milí. Obvykle mi pak sami od sebe nabídnou pomoc s kočárkem z autobusu nebo třeba na Smíchovském nádraží do metra. Honzík tak často funguje jako takový „lamač ledů" a pomáhá svou dětskou roztomilostí navazovat kontakt s ostatními lidmi.

Pokud se ale něco přihodí a on dává najevo svou nelibost, funguje to přesně opačně. Jako nedávno, kdy chtěl sedět na sedačce, jenže mu to při prudkém zabrzdění pod zadečkem uklouzlo a on se svezl ze sedačky a narazil bradou do kočárku. Spustil samozřejmě hrozný křik, protože kromě té rány se ještě navíc lekl a upustil na zem sušenku. Bolestivý pláč se tak mísil se vztekem a měla jsem co dělat, abych ho udržela na svém klíně. Potřebovala jsem ho uklidnit rychle, protože jsme měli na příští zastávce vystupovat, a Honzíka v náručí a ještě kočárek bych špatně zvládala. A nějaká paní důchodového věku samozřejmě neopomněla náležitě nahlas hodnotit, co je to za nevychovaného spratka a jak by s ním zatočila. To se mi tedy otvírala pomyslná kudla v kapse. Udržela jsem se ale a milé paní nic neříkala; kdybych se snažila jakkoli bránit, jen by do nás ryla víc.

Dost možná má zrovna tahle paní (nebo jí podobné) na svědomí úplně jiné nevychované spratky, na které narážím. Jsou to dospělí muži, kteří jako správní partneři v dnešní době doprovázejí své těhotné manželky či partnerky skoro na všechny kontroly v těhotenských poradnách či na vyšetření do porodnice. A celou tu dobu, co čekají, až jejich ženám udělají odběr krve, gynekologickou prohlídku či natočí monitor, a také po celou dobu, co jejich ženy čekají před ambulancemi lékařů, takže např. v Podolí tak stráví celé dopoledne, jsou svým ženám oporou především tak, že SEDÍ jako pecky a koukají do mobilů nebo tabletů. Že zabírají místo pro jiné těhotné, které rovněž přišly do poradny, to už milí moderní tatínkové jaksi nevnímají. A proto bych ráda touto cestou vyzvala případné budoucí otce, kteří na tento web zavítají, aby se chytli za nos a brali ohled nejen na tu svou jednu těhotnou, ale i na ty ostatní, pro které jsou židle v čekárnách primárně určeny. A jejich partnerkám bych chtěla vzkázat: pokud to toho vašeho netrkne samo, trochu ho „nakopněte", vždyť jsme na stejné lodi. ;-)

Klidný, hravý a pohodový týden vám všem!
Jarka

9. 10. 2014Jarčátko
Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Všechny články blogera

Reportáž psaná na čokoládě

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni, poslušně hlásím, že jsem opět zde. Po dobu mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo, aspoň myslím. Vlastně jo, stalo. Byli jsme celá rodina na focení ve Fotopromě. A byl to fakt zážitek! Celý článek »

Oslavy sem, oslavy tam

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni. Dneska to bude asi hodně o bráchovi. Měl narozeniny. Vlastně ani pořádně nevím, kdy byl ten den D, protože jsme to slavili celkem třikrát a furt se o tom mluví. Celý článek »

Rituálno

BATOLE LIVE! FILIP Tak jsem po dvou týdnech zase tady! Nějak ten čas strašně rychle letí, nezdá se vám? Já mám pocit, že než se ráno rozkoukám, už pádíme na autobus do školky, pak po obědě zase pro Honzíka, a najednou je večer a jdeme spát. Skoro... Celý článek »

Kojí celá rodina! (skoro ;-) )

BATOLE LIVE! FILIP Tak jak si všichni užíváte prázdniny? My si dáme ještě jednou dva týdny u babičky a dědy, a vlastně na tom tak trochu vyděláme. Naše letní prázdniny začaly o týden dřív, a o týden později taky skončí. Je to pohoda, když nejsme... Celý článek »

Prázdninová pohoda

BATOLE LIVE! FILIP Letošní léto je vážně super! Poflakujeme se na zahradě u babičky a dědy, jezdíme na výlety, cpeme se zmrzlinou, cachtáme v bazénku… Je to fakt boží. Klidně by to takhle mohlo být celoročně, nejen v létě. :-) Celý článek »

Já taky! Já první! Já sám!

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj, delší dobu jsem tu nebyl, ale nebojte, nikam jsem se neztratil. To jen máma toho má teď nějak moc a my jí to s bráchou zrovna moc neulehčujeme. Ale o tom vám asi napíše něco sama. Já jsem se chtěl zaměřit na to, že už je... Celý článek »

Parťáci

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni, tak se zase hlásím s novinkami od nás. Představte si, máme novou kamarádku! Jmenuje se Brita, je o pořádný kus menší než já a je to pěkná dračice. Teda dračice… německá ovčanda to je, ale babička s dědou říkají, že... Celý článek »

Kde vzít a nekrást?

BATOLE LIVE! FILIP Sláva nazdar výletu! Normálně, máma mě vzala někam pryč, kde jsem to vůbec neznal. A bez bráchy! Bylo to trošku zvláštní, že s námi Honzík nejel, ale nakonec jsem si říkal, že je to vlastně úplně super!  Celý článek »

Nouzový výjezd

BATOLE LIVE! FILIP Můžu vám říct, že už vím, jak vypadá peklo! Ale teda nepřál bych vám to zažít na vlastní kůži. Fakticky ne. Celý článek »

Jarní restart

BATOLE LIVE! FILIP Tak máme za sebou ty Velikonoce! Bylo to takové zvláštní, některé věci jsem úplně nepochopil, ale celkově to byla vlastně docela švanda. Celý článek »

Malý divočák

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj, tak jsem zase tu – i když tedy s lehkým zpožděním. Jestli ono to není tím, že jsem teď nějak moc rozlítanej! Celý článek »

Kocour v botách

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj všichni, tak jsem od minula přežil, i když můj brácha je pořád celkem dost zdatný stalker a furt mě všude pronásleduje. Všimnul jsem si ale, že máma se snaží hodně ho utahat, aby mu na mě už nezbývalo tolik energie. Celý článek »

Regresivní asimilace

BATOLE LIVE! FILIP Minule jsem si stěžoval, že mě máma zlobí. To ale není nic proti tomu, co umí brácha! Kolikrát už ho mám fakt plné zuby (ono to není zas tak těžké, když máte jen sedm zubů a osmý se klube). Celý článek »

Vánoce, Vánoce...

BATOLE LIVE! FILIP Tak jaké byly? Já jsem si je docela užil. Nejvíc asi stromeček a strhávání ozdob z něj. A balicí papír. A perníčky! Celý článek »

Začínáme!

BATOLE LIVE! FILIP Ahoj! Jmenuju se Filip a budu se s vámi kamarádit, jo? Možná už znáte mou mámu, z doby, kdy jsem se ještě schovával u ní v břiše, a taky mého staršího bráchu Honzíka. Dřív sem psala moje máma, ale protože na Babywebu píšou... Celý článek »

Velký bratr

MAMINKA JARKA Ve většině svých článků pro Babyweb jsem se věnovala těhotenství a později vývojovým milníkům našeho druhorozeného syna Filípka. Tentokrát chci ale udělat výjimku – a ne jen proto, že nedávno začal nový školní rok (a nám skončily i... Celý článek »

Můj brácha má prima bráchu

MAMINKA JARKA Tenhle název článku toužím použít už strašně dlouho. Tak snad se bude hodit i k obsahu. :-) Přece jenom, nechci ve čtenářkách Babywebu budit falešný dojem, že je u nás doma vždy jen idylka, klid, naklizeno a pohoda. Někdy je to spíš... Celý článek »

Bratrské dělení

MAMINKA JARKA Poslední dobou hodně přemýšlím nad tím, jak se bráškové vnímají navzájem. A taky jak mezi své kluky dělím svou pozornost. Je to spravedlivé? Může to vůbec kdy být spravedlivé? Někdy je to totiž vážně fuška, poznat, který z kluků mě v... Celý článek »

Příkrmy pro superhrdinu

MAMINKA JARKA Tedy, plánovala jsem si, že se ozvu každé zhruba 3 týdny a jak teď koukám, je to už dva měsíce! To je neskutečné, jak rychle ten čas utíká… o to víc toho mám ale na srdci. Tak se do toho dáme. ;-) Celý článek »

Stránky

Naposledy navštívené