Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz
Jak jsem psala již v předchozích článcích, i mne se ujal hnízdící syndrom a já se snažím vše zvelebit, připravit a načančat pro nového člena rodiny. Začalo to tuším v pátém měsíci, kdy jsem se sama pustila do malování ložnice, když byl Honzík na služební cestě v Německu, abych ho překvapila. Poté samozřejmě komplet příprava dětského pokojíčku, takže podlaha, malování, nový nábytek a výbavička. A jako by toho bylo málo, nutně se musela vymalovat chodbička, koupit nové dveře do koupelny a opravit jedna zeď v obýváku, což nakonec dopadlo i koupením nové sedačky. Paní prodavačka mi slíbila, že nám ji do porodu dodají, tak jsem zvědavá, jestli se jim to povede. 😉
Teď, když už by si člověk myslel, že už je to všechno, tak mě ještě napadlo, že bychom mohli přidělat parapety a lišty na zeď. Jsem to ale holka šikovná co umí vymyslet tatínkovi práci. 🙂 Naštěstí jsem natolik hodná, že jsem nakoupila vše potřebné a protože bude mít budoucí tatínek celý týden spoustu práce kvůli inventurám, tak se mi dokonce nějakým způsobem povedlo přemluvit budoucího dědečka, aby nám parapety přidělal. Je to prostě nekonečný příběh, pořád bude co zvelebovat, zdokonalovat a předělávat. Jen jsem zvědavá, jestli mě to po porodu pustí, protože toho mám už po pravdě sama plný kecky. 😉
Ve středu nás čeká další pravidelná kontrola spolu s posloucháním srdíčka. Připadá mi, že jsem teď, co se týče mimča, víc v pohodě, protože mám častější přehled o jeho životě v bříšku. 🙂 Doufám, jen, že nám tentokrát paní doktorka tu naší princeznu i změří. Posledně se na nás totiž tak trochu vybodla. I když je to pouze orientační, chci vědět, kolik malá váží. 😉 Je fajn, že si můžu vzít na kardio i někoho s sebou, takže posledně byl dědeček, teď pojede babička (protože mají oba 14 dní dovolenou, tak se toho musí využít) a nakonec tatínek, který snad už bude mít v práci hotové inventury a měl by mít tedy o chlup víc času.
Jinak malá pěkně kope! Kdykoliv si lehnu na levý bok, dám hned automaticky ruku na bříško a cca do deseti vteřin mě hned malá zdraví a zároveň uklidňuje, že je všechno v pořádku. 😉 Je teda pravda, že někdy se jí nechce, ale po malém šťouchnutí prstem do bříška maminku hned ujistí o své přítomnosti. 😉 Někdy mi připadá, že jsme spolu nějak telepaticky spojeny. Třeba teď na kopanečky jenom myslím a hned se mi tam kroutí jako o závod. 🙂
Už aby tu byla s námi.
Těším se na vás příští týden…
Vaše těhulka Líza 😉
-352x198.jpg)
