Radosti a strasti počátku těhotenství

Musím říci, že pojmenování „jiný stav“ je u těhotné ženy oprávněné, nejen pro změny fyzické, ale i pro změny psychické.

Fyzicky se momentálně cítím již lépe, ale stále si nemohu zvyknout, že do malého kopečka funím jak tunová ženská, že bříško nemá krásný kulaťoučký tvar, ale zpočátku prostě jenom kynete (a to nejen v břišní partii) a vypadáte jako špatně udržovaná tělesná schránka. Každopádně pohledy na svoje špeky ať už z mé strany, z pohledu přítele nebo někdy dokonce i ze strany mého okolí již dovedu docela dobře ignorovat. U přítele mám dokonce jednu velkou výhodu a tou jsou má prsa! Mám-li pocit, že příliš dlouho civí na mé břicho, vystrčím na něj svá ňadra, a to máte vidět tu rychlou změnu výrazu! Oči mu jen září, prý si je musí vyfotit, aby si ten hezký obrázek uchoval navždy. Nu což, muži, nechme jim jejich (s)prosté pohledy a úvahy, ty ostatně nikomu neškodí. Tuto zbraň samozřejmě nemohu využít na veřejnosti, ostatně mohla bych působit i nadále jen jako „ta tlustá“, pouze s velkým poprsím. Nejhorší je však sama se smířit se svým novým zevnějškem. Tomu jsem se ale také rozhodla čelit a již se nemohu dočkat dovršení 12. týdne těhotenství, po kterém začnu navštěvovat kurz aqua-aerobiku pro těhotné. Moc se na něj těším! Jednak jsem ho nikdy necvičila, ani jako netěhotná, takže vůbec nevím, co mě čeká, ale vodu miluji, jsem ostatně rozená „ryba“, a toto cvičení má být dokonce prospěšné i jako příprava na porod (zpevnění pánevního dna, tonizace žilního systému, odlehčení páteře a kloubů, atd.)!

A také hodlám zase začít běhat. Přiznám se, že mě můj gynekolog hned na začátku trochu vystrašil varováním, že během prvního trimestru může hrozit potrat a to kdykoli, a proto jsem se zprvu sportování vzdala, ale rozmyslela jsem si to. Nebudu se sice přemáhat, to mi ostatně nedovolí ani můj „jiný stav“, ale trochu sportu nikdy neškodí, nemám pravdu?

Začínám již příští víkend a to pochodem Praha-Prčice. Nebude to sice mých oblíbených 30km, nýbrž jen 20km, ale to prostě musí stačit, i tak jsem na sebe zvědavá, jestli se mi podaří získat botičku nebo jestli to v půlce vzdám, protože mi nebude stačit kapacita plic či prostě jenom energie.

Tak zas za týden, těhulky!
Vaše blogerka Zdeňka